Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Někteří závodníci se narodili jako vítězové. Dokážou uspět, i když zrovna nemají nejlepší formu. Na straně druhé existují jezdci, kteří prostě ne a ne zvítězit, ačkoliv jsou v závodě třeba i nejsilnější. Na Vueltě 2012 se tyto dva typy jezdců střetly v boji o celkové prvenství. Není těžké odhadnout, který typ nakonec zvítězil, ačkoliv to tak dlouho nevypadalo.
Alberto Contador byl v únoru 2012 suspendován za pozitivní test na clenbuterol z roku 2010. Přišel tak o tituly z Tour de France 2010 a Gira d’Italia 2011, zákaz závodit dostal až do srpna 2012. To znamenalo, že zazávodit si bude moci až na Vueltě. Před začátkem španělské Grand Tour tak byla jeho forma pochopitelně velkou neznámou. Ještě před ní si sice vyzkoušel Eneco Tour, kde skončil čtvrtý, ale to je přece jenom docela jiný závod.
Contador byl však přes to všechno považován za jednoho z favoritů. Dalšími favority byli Chris Froome, který měl však v nohách Tour de France, Alejandro Valverde, obhájce prvenství Juan José Cobo či Joaquim Rodríguez, který si chtěl spravit na domácí půdě chuť poté, co mu o pouhých šestnáct sekund utekl titul z Gira.
Jako již tradičně odstartoval závod týmovou časovkou. Ta se jela v okolí Pamplony a nejrychlejší byl tým Movistar. Alejandro Valverde a Juan José Cobo tak do závodu vstoupili výborně, náskok na ostatní však nebyl velký.
První kopcovitý dojezd přišel ve třetí etapě. Cílové stoupání Alto de Arrate, proslavené zejména závodem Kolem Baskicka, má necelých šest kilometrů s průměrem 7,4 %. Už nyní jsme tak dostali malý náhled na to, kdo tu bude v následujících třech týdnech bojovat o výhru. Nejsilnější v závěru byli Chris Froome, Alberto Contador, Joaguim Rodríguez a Alejandro Valverde. Poslední jmenovaný byl nakonec nejrychlejší, a kromě etapového prvenství se posunul i do čela celkové klasifikace.
Následující den ale bylo vše jinak. Zatímco Simon Clarke z úniku zvítězil v etapě, Valverde v závěrečném stoupání ztratil takřka minutu a do vedení se posunul Rodríguez. Měl však pouze sekundový náskok na Frooma a pět sekund k dobru na Contadora. V šesté etapě ho dokázal navýšit, když zvítězil v klasikářském dojezdu o pět sekund před Britem.
Na Froomovi se ale postupně začínala projevovat náročná Tour de France. V osmé etapě tak lehce poprvé lehce ztratil. Rodríguez stále vedl, zkoušel získávat čas, kde se dá. Jedenáctou etapou totiž byla časovka a před ní měl k dobru 53 sekund na Frooma a rovnou jednu minutu na Alberta Contadora, ještě o sedm sekund více zpět byl Valverde.
Jenže všichni tři byli považováni za lepší časovkáře než Rodríguez. Jediné, co mohlo Rodríguezovi hrát lehce do karet bylo, že časovka nebyla docela rovinatá. Zvítězil v ní Fredrik Kessiakoff, jezdci na celkové pořadí se vyskládali hned za ním – druhý Contador zaostal o 17 sekund, třetí Froome o 39 sekund, čtvrtý Valverde o jednu minutu a osm sekund. Rodríguez nakonec ztratil ze sedmého místa jednu minutu a šestnáct sekund. Vedení tak udržel, ale o pouhou sekundu před Contadorem a o patnáct před Froomem.
Naštěstí pro Rodrígueze se jednalo o poslední časovku v závodě. V horách se zdál být Purito, jak je Rodríguezovi s oblibou přezdíváno, nejsilnější. Do karet mu hrály i četné klasikářské dojezdy. Jeden takový byl na programu hned po časovce. Rodríguez etapu ovládl a pomalu, sekundu za sekundou, opět začínal budovat svůj náskok.
Opravdu těžká etapa byla ta čtrnáctá. Contador to na svého krajana v cílovém stoupání Puerto de Ancares několikrát zkoušel. Jednou se mu dokonce podařilo osamostatnit se na čele. Jenže Rodríguez si chvíli vypomohl s Froomem, kterému vzápětí ujel a zanedlouho již dýchal Contadorovi na záda. Na prudkých španělských silnicích se cítil, jako doma, a nakonec etapu vyhrál. Jednalo se o jeho třetí etapový zářez.
Rodríguez se zdál být neporazitelný. Ani následující dvě těžké etapy na tom nic nezměnily. Naopak, svůj náskok ještě lehce navýšil.
Jenže na řadu přišla etapa sedmnáctá. Nebyla zrovna jednoduchá, ale rozhodně se nemohla rovnat etapám předchozím. Jestli se zdál být Purito v předchozích dnech neporazitelný, sedmnáctá etapa pro něj neměla představovat žádný problém. Ačkoliv neměl k dispozici žádný velký náskok, pouze 28 sekund před Contadorem, mnoho příležitostí ho smazat již nezbývalo. Údajně i v pelotonu panovala taková atmosféra, že o celkovém vítězi je rozhodnuto.
Jiného smýšlení byl ale Contador. Etapa začala chaoticky. Hodně se útočilo, peloton se rozdělil na mnoho skupin. Úvodních 48 kilometrů zvládli závodníci za hodinu. Peloton se znovu a znovu dělil a Rodríguez se ocitl v jedné ze zadních skupin. Jezdci týmu Saxo Bank tak ještě navýšili tempo.
Jaký šok se skýtal všem, kdo v tu chvíli přišli k televizním obrazovkám. Na první pohled etapa, která nemohla nic změnit a na začátku televizního přenosu se Contador pomalu virtuálně posouval do celkového vedení. Na vrcholu stoupání Collada La Hoz měl na Purita k dobru šestnáct sekund, a navíc si mohl vypomoci s Valverdem, který jel ve stejné skupině jako on.
Na cílové stoupání se Contador nakonec vyšplhal o šest sekund rychleji než Valverde a etapu vyhrál. Až za dvě minuty a 38 sekund do cíle dorazil do té doby vedoucí závodník. Klesl tak až na třetí místo. Diváci v cíli šíleli, naprosto bláznivý den byl u konce a Alberto Contador předvedl to, v čem je mistr – během jediné etapy naprosto převrátil celkové pořadí.
Rodríguez byl silnější. To potvrdil i v poslední horské etapě, kdy ještě porazil Contadora o takřka třičtvrtě minutu. Jenže to nestačilo. Nestačilo to ani na posun na druhé místo, protože ještě lépe ten den dojel druhý Valverde. Rodríguez byl tak blízko. Stačilo však jedno krátké zaváhání a celá snaha byla pryč.
Následující den v Madirdu musel sledovat, jak je Contador korunován šampionem Vuelty, druhý Valverde, čtvrté místo bral Froome. Již druhou Grand Tour si ten rok nechal Purito proklouznout mezi prsty. Stále tak čekal na svůj titul z třítýdenního závodu. Toho se nakonec nikdy nedočkal. Získal tak nálepku věčně druhého. Ještě mnohokrát byl blízko, ale nikdy ne tolik jako ten rok na Giru a Vueltě. Naopak Contador se vrátil ve velkém stylu a dal všem do budoucna najevo – stále jsem tady.
