Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Ten závod nemá dlouhou historii, ale svojí popularitou se klidně může brzy rovnat závodům jako jsou Milán – San Remo, Kolem Flander, Paříž-Roubaix, Lutych-Bastogne-Lutych a Kolem Lombardie. Těchto pět závodů je v cyklistice nazýváno monumenty a jsou to nejvýznamnější klasiky roku. Ovšem nyní už se začíná pomalu mluvit o „šestém monumentu“.
A který závod to vlastně je? No přece Strade Bianche. Prašné cesty Toskánska, kopce a náměstí Piazza del Campo v Sieně plné nadšených fanoušků. Závod, který nemá dlouhou historii jako ty výše zmíněné. Výhrou zde se nemohou pyšnit jezdci jako Eddy Merckx, Jacques Anquetil, Fausto Coppi, Johan Museeuw, Roger De Vlaeminck, Louison Bobet, Gino Bartali, Constante Girardengo, Alfredo Binda nebo Bernard Hinault.
Poprvé se Strade Bianche jelo v roce 2007 a ihned se zde sešlo několik hvězdných jmen. Prvním vítězem se stal Rus Alexandr Kolobnev. Hned další rok to byl Fabian Cancellara, který je i rekordmanem závode se třemi vítězstvími (2008, 2012, 2016). Mezi další vítěze patří Thomas Löfkvist (2009), Maxim Iglinskiy (2010), Philippe Gilbert (2011), Moreno Moser (2013), Michal Kwiatkowski (2014, 2017), Julian Alaphilippe (2019). Úřadujícím šampiónem je Wout van Aert. V roce 2015 jsme se mohli radovat z výhry Zdeňka Štybara.
Ve výčtu vítězů chybí ten z roku 2018. Zcela schválně, protože tento ročník se jel v téměř apokalyptických podmínkách. Na cestách čerstvě roztátý sníh a k tomu déšť a teploty nepříliš vysoko nad bodem mrazu. Pro každého startujícího to byl doslova očistec, také do cíle dojelo v limitu jen 53 jezdců.
Každopádně favoritů na startu bylo víc než dost. Namátkou Kwiatkowski, Bardet, Nibail, Van Avermaet, Sagan, Valverde, Gilbert, Štybar, Vanmarcke, Ulissi, van Aert a také Tiesj Benoot, tehdy třiadvacetiletý rodák z Gentu jedoucí v barvách Lotto Soudal.
Hned začátek závodu byl extrémně hektický. Po startu bylo množství pádů, peloton se okamžitě dělil na různé skupiny. Až po dlouhé době se vytvořila na čele skupina devíti jezdců, která se dala považovat za únik.
Asi 60 kilometrů před cílem se zdálo, že tato skupina bude pohlcena, ale došlo pouze k obměně složení na čele, kam se dostali už i největší favorité Michal Kwiatkowski a Alejandro Valverde. S nimi pokračovali José Joaquín Rojas, Pierre Latour, Valentin Madouas, Stefan Küng, Daniel Oss, Robert Power, Søren Kragh Andersen a tehdy stále především cyklokrosařská hvězda Wout van Aert z týmu Verandas Willems.
Asi po dalších sedmi kilometrech začal aktivitou hýřit Peter Sagan, který se úspěšně pokusil doskočit do skupiny ke Kwiatkowskému, ale zbytek favoritů nebyl daleko a skupina, kde nechyběli Sep Vanmarcke, Zdeněk Štybar, Tom Dumoulin, Romain Bardet či Steven Kruijswijk, se blížila.
48 kilometrů před cílem zaútočil Valverde, ale jeho pokus neměl dlouhého trvání. Mezitím z druhé skupiny odjel Romain Bardet a dotáhl se do čela. Touto skupinou pouze projel a pokračoval dál osamoceně. Na jeho stíhání se nikdo příliš nepodílel, proto vyrazil Wout van Aert a Francouze rychle dohnal.
Za nimi se stále nepovedlo domluvit spolupráci a místo sjíždění se chaoticky nastupovalo, což jen hrálo do karet dvojici Bardet-van Aert. Složení skupiny se kvůli neustálým útokům měnilo a čelní dvojice si postupně získávala náskok.
Až 31 kilometrů před cílem se úspěšně od stíhací skupiny úspěšně odpoutali Tiesj Benot a Pietr Serry. Jezdec Lotta Soudal se postupně dokázal zbavit svého zkušenějšího krajana Serryho a pokračoval ve stíhání sám. Mladý Belgičan navíc ukázal, že má dost sil a dokázal se dotáhnout k Bardetovi s Van Aertem a o výhru rázem bojovala trojice.
Benoot rozhodně neměl v úmyslu si Bardeta s van Aertem dovézt až do cíle, protože Bardet je lepším vrchařem pro výstup k Piazza del Campo a van Aert zase lepším spurterem na závěrečné metry. Proto na posledním úseku po nezpevněných cestách Le Tolfe, který je těsně před příjezdem do Sieny, přišel Benootův útok. Ten byl tak razantní, že ani jeden ze soupeřů na něj nedokázal zareagovat.
Od té chvíle už Tiesje Benoota neviděli a mladý Belgičan dojel do Sieny celý zablácený, ale šťastný, protože právě vyhrál možná nejdrsnější závod desetiletí.
