Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Dnes začneme trochu dříve, aby náš příběh byl kompletní. Ústřední postavou je Alejandro Valverde v závodě Valonský šíp. Ten Španěl vyhrál hned pětkrát, což je o dvě výhry více než kdokoliv jiný.
První výhra – 2006
První výhra se datuje už roku 2006. Poprvé stál Španěl na startu o rok dříve a zaznamenal 39. místo. V roce 2006 se jel 70. ročník závodu. Valverde rozhodně nebyl žádné “ořezávátko”, ale na velkých klasikách zatím neměl oslnivé výsledky. V té době už měl na svém kontě triumfy z Baskicka, Vuelty, Tour i Dauphiné. Zde, na Valonském šípu, vyhrál svoji první klasiku a prorazil i do světa klasikářů. Chytrým nástupem odpáral Samuela Sáncheze a Karstena Kroona a radoval se z triumfu.
Dlouho nic
Jenže poté přišel dlouhý čas útlumu:
- 2007 – byl druhý za Rebellinem
- 2008 – až 21. místo
- 2009 – 7. místo
- 2010 – diskvalifikace z 8. místa
- 2011 – se kvůli stopce za doping nezúčastnil
- 2012 – se vrátil 46. místem
- 2013 – 7. místo
Návrat na vrchol – 2014
Nebyl by to Valverde, který má nejvyšší ambice v každém závodě a na Valonském šípu tomu nebylo jinak, navíc když na svůj triumf z roku 2006 dlouho nenavázal. V sezóně 2014 na stoupání Mur de Huy využil práce Daniho Morena, který udával tempo na čele. Když odstoupil, zaútočil Tom-Jelte Slagter a Valverde se dotáhl za Holanďana. Poté se nechal předjet Kwiatkowskim, Arredondem a Vannendertem, aby se za nimi vyvezl, udělal si prostor a 150 metrů před cílem vypálil a zdrcujícím nástupem zničil konkurenci.
Vyrovnání legendám – 2015
Triumf v sezóně 2014 pochopitelně dal Valverdemu motivaci i na další rok. V případě obhajoby by dorovnal rekordmany závodu Marcela Kinta, Eddyho Merckxe, Davide Rebellina a Morena Argentina, kteří na tomto závodě triumfovali třikrát.
Tentokrát zvolil naprosto odlišnou strategii. Začátek kopce jel znovu za Morenem, ale už 500 metrů před cílem se posunul do čela a udával tempo skupiny favoritů. Postupně zrychloval a skupinu prostě roztrhal. Když zaútočil Albasini, zůstal klidný a počkal ještě několik metrů, než vypálil ke zdrcujícímu ataku. Albasini se musel spokojit se třetím místem, protože druhý skončil Julian Alaphilippe. Ten se v závěrečných fázích Mur de Huy držel za Valverdem, ale ani tento mladý francouzský talent na španělské zkušenosti nestačil.
Král Mur de Huy – 2016
Skutečný Den D přišel 20. dubna 2016, kdy se Alejandro Valverde mohl stát nejúspěšnějším jezdcem Valonského šípu. A také se tak stalo.
Tým Movistar zvolil podobnou strategii jako v roce 2015, ale soupeři byli na Valverdeho nachystáni. V úvodu Mur de Huy se za ním seřadili Rodríguez, Martin a Alaphilippe. Valverde se sám v úvodu držel na druhém místě v pelotonu, což mu dávalo výhodu, nemusel se mačkat na zadních pozicích. 500 metrů před cílem se posunul na čelo a znovu udával tempo. To začalo čelní skupinu trhat. Asi 300 metrů před cílem vypálil Rodríguez, ale Valverde se nenechal nachytat a svého soka měl stále těsně před sebou. Poté začala úřadovat dvojice Etixxu, když vystartoval Dan Martin. Jenže zelený dres s velkým M na hrudi byl “přilepený” na jeho zadní kolo. Dan Martin se pokusil rozjet spurt pro Juliana Alaphilippa.
Jejich plán měl jednu drobnou vadu. Tou vadou byl muž s číslem jedna na zádech, řečený “El Bala” ( náboj=doslovný překlad), jménem Alejandro Valverde. Španěl asi 120 metrů před cílem jednoduše vypálil a s Alaphilippem si nelámal hlavu. Prostě mu ujel a přepsal tak historické tabulky závodu Valonský šíp.
Stále na vrcholu – 2017
Rekord byl pokořen, ale přišel další rok a Španělova chuť vítězit nebyla o nic menší.
Valverde byl zase o rok starší a konkurence už chtěla fenomenálního jezdce z trůnu setřást. Přece jenom poslední tři roky závod nepoznal jiného vítěze a na svou šanci čekala plejáda hvězd jako Martin, Alaphilippe, Teuns, Henao, Barguil, Kwiatkowski, Ulissi, Bardet, Uran a mnozí další.
Ovšem hned od začátku bylo jasné, kdo bude závod kontrolovat. Byl to tým Movistar. Na dominantní sestavu zkusily vymyslet plány týmy BMC a Quick-Step, které při průjezdech posledních okruhů vyslaly před peloton Alessandra De Marchiho a Boba Jungelse. Jungels byl velmi nebezpečný, protože se odpoutal od De Marchiho a v nájezdu do Huy měl náskok 20 sekund.
Ale ani toto mu nestačilo, protože zezadu letěl balík vedený Movistarem. Útok přišel ale z nečekané strany, když vyrazil David Gaudu z FDJ. Jenže Valverde si závod hlídal z první pozice a Gaudyho si pokryl, vyvezl se za ním a na stejném místě jako v předchozích letech zaútočil.
Nikdo na jeho útok 150 metrů před cílem nenašel odpověď a Valverde zaznamenal 5. výhru na Mur de Huy a Valonském šípu. V tuto chvíli náš článek končí, jelikož Valverde se prozatím na čísle 5 zastavil.
