Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Náš seriál o největších momentech uplynulé dekády jsme odstartovali dominantní klasikářskou sezónou Fabiana Cancellary v roce 2010. Švýcarský závodník nebyl však jediným, kdo udával tempo na kostkách. Kupříkladu jaro 2012 patřilo jinému jezdci, jezdci, kterého můžeme stejně jako Cancellaru zpětně zařadit mezi legendy tohoto sportu.
Tom Boonen měl na svém kontě již před startem sezóny 2012 takřka stovku profesionálních výher. Mezi nimi nechyběly monumenty, etapy na Grand Tour či spousta dalších významných klasik. Již v té době dokázal více než většina závodníků za celý svůj život. Přesto však ve svých jednatřiceti letech neměl dost. Stále prahl po dalších a dalších triumfech.
Do sezóny 2012 tak vlétl velice motivovaný. Již od ledna začal sbírat výhry, ovládl závod Kolem Kataru či etapu na Paříž-Nice a na nadcházejících klasikách tak byl favoritem číslo jedna.
Na E3 Prijs Vlaanderen trochu netradičně dojíždí společně velice početná skupina závodníků. Boonen má však jednu nezpochybnitelnou výhodu. Má velice rychlý finiš, dříve se řadil dokonce mezi nejrychlejší závodníky světa, což potvrdil i ziskem zeleného dresu na Tour de France 2007. Oproti ostatním se tak nemusí vysilovat nástupy v závěrečných kilometrech. Do spurtu si může věřit, a tak čeká. V cílové rovince poté vyrazí vpřed a nestačí na něj ani trojnásobný mistr světa Óscar Freire. Boonen má tak na kontě první velkou výhru roku.
Jak již bývá zvykem, tři dny po E3 se jezdí Gent-Wevelgem. E3 nevrcholí dojezdem početné skupiny příliš často, zatímco Gent-Wevelgem bývá kořistí zejména závodníků s rychlým finišem, schopných přejet kostky. Rok 2012 nebyl výjimkou, a tak se rozhodovalo ve spurtu. O výhru tentokrát s Boonenem zabojovali Peter Sagan, Matti Breschel, Edvald Boasson Hagen a znovu Óscar Freire. Finiš sice poznamenal pád, ale vítěze nijak neovlivnil, protože přišel ze zadních řad. Stejně jako na E3 i tentokrát byl Boonen nejrychlejší.
Jenže Boonen ani v tuto chvíli nemůže prohlásit sezónu za úspěšnou. O tom měl rozhodnout teprve závod Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Na Flandry přijel sice jako hlavní favorit, jenže jak E3, tak Gent vyhrál ve spurtu velké skupiny. Podobný dojezd se nedá na Flandrech očekávat. Musí se také obávat Fabiana Cancellary, který mu tu před dvěma lety nedal šanci.
Skutečnost je však taková, že Boonen má možná i životní formu. Cancellara navíc daleko před cílem nešťastně najíždí na odhozený bidon, padá a láme si klíční kost. Stále však zbývá hodně kilometrů a je tu mnoho dalších závodníků, na které si musí dát Boonen pozor. Navíc všichni jeho soupeři si ho přísně hlídají, vědí, že mu nesmí dát ani metr prostoru.
Zbývá 18 kilometrů do cíle, když na slavném stoupání Oude Kwaremont útočí Alessandro Ballan. Bývalý vítěz tohoto závodu a rovněž mistr světa z roku 2008 je velkou hrozbou. Marně se ho snaží stáhnout Peter Sagan a Ballan získává metr za metrem. Boonen však zůstává klidný. Teprve na vrcholu Kwaremontu vyjíždí na čelo skupiny favoritů a navyšuje tempo, do stíhací jízdy však očividně nedává veškeré své síly.
Hned po Kwaremontu ovšem útočí Filippo Pozzato, na což již musí Boonen reagovat. Společně ujíždí ostatním, a ještě před začátkem Paterbergu jsou u Ballana. Na Paterbergu navyšuje tempo opět Pozzato. Chvíli se zdá, že i Boonen má problémy toto tempo udržet, nakonec ale všichni tři dojedou společně na vrchol. Skupina za nimi příliš nespolupracuje, a tak rychle na kontě čelní trojice svítí minuta náskoku. Jak se ale blíží cíl, začínají logicky taktizovat. Boonen ví, že má rychlou koncovku, obávat se však musí zejména Pozzata. Jedná se o jeho bývalého týmového kolegu, který slavil triumf na Milán-San Remu 2006. Boonen tehdy obsadil čtvrté místo. Ballan tuší, že je ze skupiny nejpomalejší. Několikrát tak útočí, ale vždy neúspěšně, do cílové rovinky najíždí skupina pospolu. Ballan vstupuje do spurtu z nevýhodné první pozice, za ním číhá Boonen, Pozzato si hlídá jeho zadní kolo. Boonen vyráží a rychle se dostává před Ballana. Zdá se, že ani Pozzato dnes nebude Boonenovi konkurovat. Jenže Ital dokáže ještě v posledních metrech zrychlovat a zleva na Boonena začíná nebezpečně dotírat. Jenže ne příliš rychle. Boonen si koncovku lépe načasoval a vítězí. Flandry mu patří již potřetí v kariéře.
Jenže ani teď nemá Belgičan dost. Chce více, chce zkrátka vyhrát vše, a tak mu ten rok nesmí uniknout ani Paříž-Roubaix, které se koná týden po Flandrech.
Ve Francii nechce nic ponechat náhodě. Nechce znovu spoléhat na svůj rychlý finiš. Jeho tým Omega Pharma-Quick-Step tak od začátku udává ostré tempo. 56 kilometrů před cílem navyšuje tempo společně se svým parťákem Nikim Terpstrou. Ostatní se favorité se po sobě ohlížejí, nevěří, že to Boonen zkouší takhle daleko před cílem. Terpstra svému lídrovi ještě chvíli vypomáhá, ale posléze mu již dochází síly. Boonen tak pokračuje sám. Žádný další soupeř se mu však nedokáže přiblížit. Ještě před nájezdem na velodrom v Roubaix tak může začít slavit. Počtvrté tu vyhraje a vyrovná tak rekord Rogera De Vlaemincka. Až minutu a devětatřicet sekund poté, co v cíli zvedne ruce nad hlavu, dojíždí další skupina. Druhé místo bere Sébastien Turgot, třetí Alessandro Ballan, čtvrté Juan Antonio Flecha a páté Niki Terpstra. I on se tu dočká své chvíle a bude tu moct zvednou slavnou kostku nad hlavu, bude si však muset ještě dva roky počkat. Rok 2012 je rokem Toma Boonena. Ještě několik výher v tom roce nasbírá, ale ta nejdůležitější dokázal získat v úvodní fázi sezóny, kdy zkrátka nenašel konkurenci.
