Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Celkem pěti jezdcům v historii se povedlo vyhrát závod s hromadným startem na mistrovství světa třikrát. Nikdo ještě nevyhrál čtyřikrát. Zmiňovanými jezdci jsou Alfredo Binda, který rovněž vyhrál i první mistrovství světa v roce 1927, Rik Van Steenbergen, Eddy Merckx, Óscar Freire a tím posledním je Peter Sagan. Tituly posledního jmenovaného mají jednu zvláštnost. Pocházejí ze tří po sobě jdoucích ročníků, což nemá v cyklistické historii obdoby.
Peter Sagan za sebou v roce 2015 neměl vůbec špatnou sezónu. Nade všemi jeho úspěchy stál celkový triumf na závodě Kolem Kalifornie. Ve Spojených státech totiž chytře sbíral bonifikační sekundy a v královské etapě na Mt. Baldy pak dokázal limitovat svou ztrátu. Kromě Kalifornie byl již tradičně vidět na Tour de France. Znovu zde zvítězil v bodovací soutěži a získal tak svůj čtvrtý zelený dres. Ovšem nepovedla se mu zde vyhrát ani jedna etapa, a po pěti druhých místech to vypadalo, že první místo je pro tohoto závodníka zkrátka zakleté.
Objevil se i na Vueltě. Ve třetí etapě sice vystoupal na nejvyšší stupínek, ale domů se pakoval již po osmé etapě. V té se totiž v závěru přimotal do konfliktu s motorkou, jejíž řidič ho nedopatřením poslal k zemi. Na slovenském závodníkovi bylo pochopitelně znát velké rozhořčení. To dával až moc najevo a vztek si vyléval i na doktorském autě, které jelo za ním. Nebylo se čemu divit, jenže následně mu byla udělena pokuta. Společně s četnými odřeninami to na slovenského jezdce bylo moc a rozhodl se do další etapy nenastoupit a raději se připravit na mistrovství světa.
To se konalo ten rok v americkém Richmondu. Na americké půdě se mu ten rok dařilo, a tak si mohl věřit.
Trasa měřila lehce přes 261 kilometrů a finišovalo se na okruzích v okolí města. Jezdci museli zdolat několik úseků po kostkách. Na jednom z nich nastoupil i Zdeněk Štybar společně s Johnem Degenkolbem. Zakrátko však byli dojeti. Necelé tři kilometry před cílem nastoupil Greg Van Avermaet. Ovšem nástup to nebyl dostatečně razantní a využil toho právě Sagan. Najíždělo se do posledního úseku po kostkách a Slovák si vypracoval malý náskok. Skupina za ním příliš nespolupracovala a Sagan jel vstříc duhovému dresu. Ačkoliv peloton jel jen nedaleko za ním, cílovou rovinku si mohl vychutnat. Titul mistra světa byl jeho.
Následující sezóna se od té předchozí lišila. Saganovi se na jaře mnohem více dařilo a vše korunoval svým prvním vítězným monumentem na závodě Kolem Flander. I na Tour se mu dařilo o poznání více. Zvítězil hned ve třech etapách a po titulu mistra Evropy odjížděl do Kataru, kde se ten rok konal světový šampionát, v pozici jednoho z hlavních favoritů.
V okolí Doha se příliš stoupání nenachází. Profil byl tak kompletně rovinatý a nahrával spurtérům. Mnoho fanoušků proto neočekávalo příliš atraktivní závod, jenže všechny vyvedla z omylu již první polovina závodu. Jakmile totiž závodníci odstartovali v Doha, rychle se vymotali z města ven a silnice je zavedla až do pouště, která město obklopuje. Dlouhý, otevřený terén bez kopců znamenal jediné – silný vítr. Ten začal dělat problémy velice rychle. Zbývalo ještě stále přes 180 kilometrů, když se peloton začal dělit. Velký podíl na tom měly týmy Belgičanů, Norů a Britů. Do problémů se naopak dostali někteří favorité závodu jako Caleb Ewan, Marcel Kittel nebo André Greipel.
Startovní pole se rychle rozdrobilo na několik malých skupin. Ta první byla velice silná, a především Belgičané se postarali o to, že se zezadu již nikdo nepřiblížil. Takto to vypadalo až do cíle. V závěru se ze skupiny začalo nastupovat, ale nadějně vypadal až nástup Toma Leezera necelé tři kilometry před cílem. Leezer jel výborně a zdálo se, že by se jezdec, který do té doby měl na kontě jen jedno profesionální vítězství, mohl stát naprosto senzačním mistrem světa. Nakonec to nizozemskému závodníkovi jen těsně nevyšlo. Dojet byl až v poslední zatáčce, za kterou následovala jen cílová rovinka.
V závěru měli nejlepší postavení Italové, kteří jeli na Giacoma Nizzola. Rychle se před něj dostali Tom Boonen a Mark Cavendish. Po pravé straně však začal spurtovat jezdec, který takřka celý den nebyl vidět – Peter Sagan. Slovák jel závod velice chytře, schovaný, neplýtval zbytečně silami. V závěru měl ještě stále hodně energie a ve spurtu byl nakonec nejrychlejší. Obhájil tak titul mistra světa.
Začátek roku 2017 spíše připomínal Sagana z předchozích dvou let. Několikrát byl blízko, ale velké vítězství mu vždy uniklo. Měl na kontě několik výher, ale vždy se jednalo jen o etapové zářezy z týdenních závodů. Etapu však získal i na Tour de France. Zde se radoval již třetí den. V další etapě však přišlo velké zklamání. V hromadném dojezdu se dostal do kolize s Markem Cavendishem a za kontroverzních okolností byl ze závodu vyloučen. Po tomto zklamání znovu upnul svou přípravu k mistrovství světa.
Ročník 2017 pořádalo Norsko, konkrétně město Bergen. Trať byla velice podobná té z Richmondu – až příliš zvlněná pro spurtéry, ale málo na to, aby se o titul prali vrchaři. Přesto na posledním stoupání poodjeli Julian Alaphilippe a Gianni Moscon. Později vyrazil ještě Vasil Kiyienka. Zkušený Bělorus byl velice blízko triumfu, ale nakonec vše vyvrcholilo hromadným spurtem.
Velice dobře si v něm počínal Alexander Kristoff, který toužil po zisku titulu na domácí půdě. Stále dost sil měl však ještě Peter Sagan. Ten se po celý den schovával tak důkladně, že si komentátoři televizních přenosů místy kladli otázku, zda v závodě vůbec pokračuje. Nakonec byl ale opět ve správný čas na správném místě. Kristoffa v závěru předjel a potřetí v řadě se stal mistrem světa. Těžko uvidíme brzy něco podobného.
