Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Co dokázal Mark Cavendish?
Vlétl do pelotonu jako vítr. Doposud posbíral 146 výher. Mezi nimi ční titul ze závodu Milán San-Remo z roku 2009, titul mistra světa z Kodaně 2011 nebo patnáct vítězných etap na Giru. Nad tím vším stojí třicet etapových prvenství na Tour de France. Jen Eddy Merckx jich dokázal získat víc (34).
To je ve zkratce Mark Cavendish. V roce 2012 dokonal věc, dlouho nemyslitelnou. Finiš Tour de France na Champs-Élysées patří už neodmyslitelně k závodu. Nikomu se tady nepodařilo vyhrát dvakrát či vícekrát v řadě. To platilo až do éry Marka Cavendishe. V posledních letech už se do Paříže dojíždí hromadně a zpravidla končí etapa spurtem pelotonu. Tato etapa dostala přízvisko „spurterské mistrovství světa“. Pro spurtera je to nejcennější vítězství, které může získat.
Debut v pelotonu
Při svých prvních Tour 2007 a 2008 se do Paříže ještě nepodíval. Ale další rok sem dojel už v plné síle. Jeho tým Columbia-HTC mu připravil vynikající pozici a Cavendish spurt vyhrál. Ten rok neměl ve spurtech konkurenci a vyhrál hned šest etap. V Paříži byla dominance Columbie tak výrazná, že druhý dojel Cavendishův rozjížděč Mark Renshaw a až třetí skončil Tyler Farrar z Garminu.
Další rok přijel znovu na Tour. Znovu se dostal do Paříže a cestou vyhrál čtyři etapy. V Paříži pak znovu nenašel přemožitele a přepsal historii. Stal se prvním jezdcem, který dokázal svoji výhru na Champs-Élysées obhájit.
Rok 2011 a další čtyři etapové vavříny. Do Paříže dojel v dresu HTC-High Road, který měl skrytý pod dresem zeleným. V něm znovu na Champs-Élysées mohl zvedat ruce zase a opět ukázal, že není v pelotonu lepší spurter.
Tour 2012
Pro rok 2012 tým HTC zanikl a novopečený mistr světa Mark Cavendish podepsal do týmu Sky. Vyvstala mu také nová konkurence. Ve skvělé formě přicestoval Němec, dřívější Cavendishův kolega, André Greipel. A byl tu také slovenský fantom Peter Sagan.
První spurterské zúčtování připravila druhá etapa z Visu do Tournai. Cavendish ji zvládl na výbornou. Vyvezl se za Greipelem a ukázal svoji rychlost. Další příležitost přinesla čtvrtá etapa s cílem v Rouenu. Mistr světa se ovšem ocitl dva kilometry před cílem na zemi a spurtu, který si podmanil André Greipel, se nezúčastnil.
V páté etapě byl oddřený a ve spurtu až pátý. Druhou výhru si připsal Greipel. V dojezdu do Mét znovu chyběl a v cíli byl až 6 minut za vítězem Saganem. Spurteři se odmlčeli a ozvali se znovu až ve 13. den závodu. Zde Mark Cavendish poznal, co je angažmá v týmu Sky. Mistr světa musel pracovat na rovině pro lídra Tour Bradleyho Wigginse a v této etapě nebyl v souboji o etapovou výhru. Tu vybojoval André Greipel.
Jenže hory skončily a tím i povinnosti pro Marka Cavendishe. Osmnáctá etapa končila v Brive-la-Gaillarde a dlouho to vypadalo na výhru úniku. Šestice uprchlíků se držela statečně před pelotonem a i na cílové rovince nebylo jisté, kdo nakonec výhru vybojuje. Cavendish dostal exkluzivní podporu. Spurt mu rozjížděl i žlutý muž Bradley Wiggins. Neuspořádaný spurt, velký zmatek, žádný pořádný rozjížděcí vlak a početný únik stále pár metrů před pelotonem. To byla situace 500 metrů před cílem.
Nicolas Roche (AG2R) ucítil šanci a nastoupil. Za ním se držel Luis Léon Sánchez (Rabobank). Brzy měli drobný náskok a peloton je marně naháněl. S tím se nespokojil Cavendish. Na metě 300 metrů před cílem vypálil ze svého úkrytu za Greipelem. Nikdo na něj nedokázal zareagovat, jako tryskáč se prohnal kolem Sáncheze s Rochem a bezkonkurenčně si dojel pro etapové prvenství.
Podaří se to i počtvrté?
Před Markem Cavendishem stála ještě jedna výzva. Už třikrát vyhrál na Champs-Élysées a v tento rok přijela silná konkurence. Král mohl být po letech panování sesazen.
Tradiční slavnostní start etapy, připíjení si šampaňským, vyrovnaná sestava týmu Sky. Bylo to jejich poprvé, ale určitě ne naposledy. S příjezdem do Paříže ale přišel ještě jeden poslední úkol na této Tour. Vyhrát etapu s Markem Cavendishem.
Na Champs-Élysées najel osamoceně George Hincapie (BMC), který se loučil s profesionální kariérou. Američana vystřídal početný únik a tým Sky musel začít pracovat na čele. Později ruku k dílu přidali i borci Liquigasu pro Petra Sagana a tři kilometry před cílem byl únik dostižen.
Peloton se řítil k cíli, vyjel z tunelu na Avenue du Général Lemonnier, kolem zlaté sochy Johanky z Arku, směrem k Place de la Concorde a na Champs-Élysées do cíle. Při nájezdu pod Flamme Rouge se na čele pelotonu objevil Bradley Wiggins. Vítěž Tour de France 2012 měl za sebou mistra Norska Edvalda Boassona Hagena a na třetí pozici byl připravený mistr světa Mark Cavendish.
Wiggins dostal své dva kolegy na čelo a využil svých časovkářských schopností, aby získané pozice udržel. Při nájezdu na Champs-Élysées odstoupil a spurt pro Cavendishe rozjel Edvald Boasson Hagen. Za Britem se ostatní spurteři tlačili o jeho zadní kolo. Mistr světa vsadil na dlouhý spurt a svůj dlouhý spurt úspěšně zakončil.
Mark Cavendish se tak stal nesmrtelným, když dokázal ovládnout nejcennější spurterský dojezd hned čtyřikrát a navíc v řadě. Zároveň i jako první vyhrál v dresu Mistra světa na Champs-Élysées.
Nasadí tomu všemu korunu na Olympiádě?
Olympijské hry v Londýně v roce 2012, krátce po Tour de France. Mark Cavendish ve skvělé formě, úřadující mistr světa, čtyřnásobný vítěz na Champs-Élysées a trať ušitá mu jako na míru. Cavendish byl favoritem číslo jedna a úspěšné sezóně chtěl nasadit korunu.
Okruhy, na kterých leželo i stoupání Box Hill vybízely k útokům. Už v úvodních fázích byli aktivní Vincenzo Nibali a Philippe Gilbert. Těm se povedlo za původním únikem vytvořit silnou skupinu s Fuglsangem, Boomem, Chavanelem, Rastem, Terpstrou, Grivkem, Phinneym, Bauerem a Paolinim.
Britové museli všechny pokusy likvidovat, ale Gilbert pokračoval skvěle a ujížděl i svým společníkům až zůstal na čele závodu úplně sám. Na posledním přejezdu Box Hill se za Gilbertem dostali Cancellara, Luis Léon Sánchez a Valverde.
Jenže Cancellara spadl v zatáčce a vypadl z boje. I zbytek skupiny byl pohlcen a peloton dojel do posledních deseti kilometrů a přišel útok Alexandra Vinokurova. S ním odjel jen Rigoberto Uran. Peloton byl v tu dobu už rozmetaný na řadu menších skupin a v nich nikdo nechtěl spolupracovat. Tím nechali boj o zlato na Vinokurovovi s Uranem. Později se vyčítalo Romanu Kreuzigerovi, že nechal Vinokurova záměrně jet, protože v té době hájili oba barvy Astany. Kreuziger to však vyvrátil, jednalo se přece se o olympijské hry a zde se dárky nedávají.
Ti spolu dojeli až do cíle a utkali se společně ve spurtu. Uran se v závěru ohlídl přes levé rameno, jaký je jejich náskok na skupinu pronásledovatelů. Vinokurov však v ten moment vyrazil ke sprintu po druhé straně silnice. Chvíli trvalo než si ho Kolumbijec všiml a tím závod prohrál. Vinokurov tak získal na závěr své kariéry zlatou olympijskou medaili. Jednalo se o jeho již druhý úspěch na olympiádě, když v Sydney v roce 2000 bral stříbro. Uran skončil druhý a pro třetí místo si dospurtoval Alexander Kristoff. Ústřední postava našeho článku zůstala v závěru sama a až ve druhé skupině.
Mark Cavendish bohužel nekorunoval vynikající rok domácím zlatem.
Zdroj obrázku:
Zimbio (©2020): Mark Cavendish Photos, https://www.zimbio.com/photos/Mark+Cavendish/Le+Tour+de+France+2012+Stage+Twenty/8UmIQ3R0UKe (10. 3. 2020)
