Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Začínáme rokem 2010. Jedna z prvních věcí, co závodníci i fanoušci na začátku sezóny vyhlíží, jsou jarní klasiky. Celé klasikářské jaro pak vyvrcholí závodem Kolem Flander a o týden později Paříž-Roubaix. Oba tyto závody zpravidla znamenají velkou podívanou pro všechny fanoušky. Přesvědčili jsme se o tom i na začátku uplynulé dekády. V hlavní roli nebyl nikdo jiný než švýcarský Spartakus – Fabian Cancellara.
Cancellara měl před sezónou 2010 na kontě již četné triumfy. V minulosti se radoval na Milán-San Remu, Paříž-Roubaix, etapách na Tour, byl trojnásobným mistrem světa v časovce a v téže disciplíně získal i olympijské zlato na hrách v Pekingu v roce 2008. Samo o sobě by tohle stačilo na několik cyklistických kariér. Do historie však Švýcar vstoupil jako jeden z nejlepších klasikářů celé historie a tuto pověst si musel ještě vysloužit.
Sezónu odstartoval úspěšně. Ovládl závod Kolem Ománu a do klasik vstupoval jako někdo, s kým se muselo počítat na prvním místě.
To potvrdil již na E3 Prijs Vlaanderen. Když 42 kilometrů před cílem ostře nastoupil Tom Boonen, zareagoval pouze on a Juan Antonio Flecha. Tato extrémně silná trojice začala drtit zbytek startovního pole. Rychle najížděli sekundu za sekundou, a tak si mohli v závěru dovolit i lehce taktizovat. Skupina s obhájcem triumfu Filippem Pozzatem se sice začala přibližovat, ale stále ztrácela přes půl minutu.
Dva kilometry před cílem se po sobě Boonen s Flechou začali ohlížet a toho se pokusil Cancellara využít. Rychle vyrazil vpřed, a ačkoliv se na něj oba jeho soupeři pokusili reagovat, již neměli tolik sil. Švýcar se jim vzdálil, a nakonec se mohl radovat z výhry. Boonen dorazil na místě druhém, Flecha na místě třetím, ale vítěz byl jen jeden.
Za týden pak již stál na startu závodu Kolem Flander. Vítězství na vlámské klasice mu zatím chybělo, a to chtěl změnit. Závod měl tradiční úvod. Vytvořil se únik a v náročném terénu se posléze začali dělit ti silnější od těch slabších. Aktivní byl tým Sky. Ten měl velké ambice hned ve svém prvním roce existence a v Belgii sázel na Juana Flechu.
Výborně si počínal i Lance Armstrong. Ten si na sklonku své aktivní kariéry potřetí vyzkoušel, jaké jsou belgické kostky a padesát kilometrů před cílem se dokonce pokusil nastoupit. Útok byl sice rychle zlikvidován, ale Američan i tak nakonec závod dokončil na výborném 27. místě.
Armstrongova aktivita však vyvolala další útoky. Vpředu jsme viděli závodníky jako Bernhard Eisel nebo Mattew Hayman, ale nikdo z nich nebyl úspěšný.
Situace se změnila jen o několik okamžiků později. Peloton začal stoupat na Molenberg a právě tento kopec si zvolil Cancellara jako místo k útoku. Zbývalo ještě 44 kilometrů, ale všichni věděli, že jakmile jednou dají Švýcarovi prostor, už ho nemusí polapit.
To věděl i Tom Boonen, který se jako jediný vydal Cancellaru stíhat. Na čele nyní byli dva největší favorité a ostatním bylo jasné, že závod se rozhoduje právě v tuto chvíli. Zpočátku se jejich náskok pohyboval jen mezi deseti a dvaceti sekundami. Za nimi byli aktivní zejména Philippe Gilbert a Juan Antonio Flecha. Jenže i těm pomalu začaly docházet síly a dvojice na čele se jim vzdalovala každým šlápnutím. Dalo se tak očekávat, že vítězem se stane Cancellara nebo Boonen.
Sedmnáct kilometrů před cílem začínalo jedno z nejznámějších stoupání historie tohoto závodu – Muur van Geraardsbergen. Tento kopec měl ten den přidat další příběh do své již tak slavné historie.
Muur se skládá z části po asfaltu a z části po kostkách. Druhá kostkovaná část dosahuje až 20 % sklonu a bylo jasné, že zde se může závod rozhodnout. To věděl i Cancellara. V nejprudší pasáži výrazně navýšil tempo. Boonen se pokusil Švýcara chytit, ale ten byl k nezastavení. Cancellara se vydrápal na vrchol Muuru sice jen s malým náskokem, ale na rozdíl od Boonena vypadal, že je stále plný sil. Boonen tak začal rychle ztrácet půdu pod nohama a zanedlouho bylo jasné, kdo se stane vítězem.
Cílovou rovinku si pak mohl Cancellara vychutnat. Se švýcarskou vlajkou v ruce přejel jako první cílovou čáru a poprvé se stal vítězem závodu Kolem Flander. Až minutu a patnáct sekund po něm dorazil do cíle Boonen. Třetí místo pak patřilo Philippu Gilbertovi, který se v následujících letech zaměřil ardenské klasiky. Jeho moment na Flandrech měl ještě přijít.
Tento článek by však zdaleka nebyl úplný, kdybychom nezmínili Paříž-Roubaix. Ročník 2010 totiž bude dlouho pamatován, o což se postaral znovu Fabian Cancellara.
Závod se pro něj však v jednu chvíli nevyvíjel příliš dobře. 77 kilometrů před cílem musel řešit technické problémy. Rychle však dostal nové kolo a když posléze roztočil své rychlé nohy, povedlo se mu dostat zpět.
Jeho chvíle pak přišla 49 kilometrů před cílem. Ve zdánlivě klidné pasáži, kde se po sobě ostatní ohlíželi a nejelo se příliš rychle, se rozhodl zasadit rozhodující úder. Nastoupil a rychle se dotáhl k trojici na čele. Z té se ho chvíli dokázal držet Björn Leukemans, ale Cancellara držel nadále ostré tempo, jelikož za ním bil na poplach Tom Boonen. Cancellara se tak rychle zbavil i Leukemanse a pokračoval sám.
Skupina pronásledovatelů dělala, co mohla, ale Cancellara byl k nezastavení. Třicet kilometrů před činil jeho náskok již dvě minuty. Osamoceně jako první najel na velodrom v Roubaix a stejně jako před týdnem v Belgii si mohl závěr v klidu užít. Získal svůj druhý monument během jednoho týdne. Až za dvě minuty dorazil Thor Hushovd s Juanem Flechou. Ten den se však museli sklonit před švýcarským Spartakem.
Cancellara se v tom samém roce stal počtvrté a naposledy mistrem světa v časovce. Rokem 2010 však jeho výčet úspěchů zdaleka nekončil a v následujících letech jsme jeho jméno ještě několikrát viděli na nejvyšším stupínku.
Takový byl tedy první díl našeho seriálu momenty desetiletí. Doufáme, že se u něho budete bavit a přejeme šťastný nový rok.
