Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Byla to poslední ze sedmi výher Alberta Contadora na jednom ze tří největších závodů Grand Tours. Španělský závodník roku 2015 vyhlásil pokus o zisk doublu Giro d’Italia – Tour de France, a právě na Giro přijel jako jeden z hlavních favoritů. Hlavními konkurenty měli být Richie Porte jako lídr týmu Sky a Fabio Aru, který reprezentoval barvy kazašské Astany.
Giro odstartovalo týmovou časovkou. Ta se jela při hranicích s Francií v regionu Liguria mezi městy San Lorenzo a San Remo. Nejrychlejší čas zajela australská Orica GreenEDGE a první růžový dres si oblékl Simon Gerrans. Pouhých sedm sekund však ztratil tým Tinkoff-Saxo s Albertem Contadorem a jehož barvy tu hájil i Roman Kreuziger. O několik sekund pomalejší byla Astana, tým Sky ztratil na vítěznou Oricu 27 sekund, ale stále se jednalo jen o začátek. Britský tým sem přijel poprvé ve své historii vyhrát Giro, o což se měl postarat Richie Porte. Australan přicestoval do Itálie podle některých i jako větší favorit než Contador. Porte totiž ten rok vyhrál Paříž-Nice, Kolem Katalánska a Giro del Trentino. K jeho první vítězné Grand Tour mu pak měl pomoct i Leopold König. Nálada britské sestavy navíc výrazně stoupla hned druhý den, když se v závěrečném spurtu radoval Elia Viviani.
První horský den přišel již v etapě páté. To se v závěru stoupalo na nepříliš známé stoupání Abetone. Zatímco Jan Polanc si z úniku dojel pro etapové prvenství, za ním se mezitím potvrzovaly veškeré předstartovní prognózy. Z celkových favoritů mělo v závěru nejvíce sil trio Contador-Aru-Porte. Tito závodníci dojeli společně a Alberto Contador dokonce získal růžový dres. Druhý Aru na něj však ztrácel jen dvě sekundy, třetí Porte sekund dvacet. Výborně si stále vedl Roman Kreuziger, který svého kapitána jistil ze čtvrtého místa.
Situaci na prvních třech místech nezměnila ani sedmá klasikářská etapa, kterou si podmanil Diego Ulissi, ani osmá horská etapa na stoupání Campitello Matese, kde se radoval Beñat Intxausti. Do celkového pořadí však zasáhla zdánlivě bezvýznamná desátá etapa. Dvousetkilometrová etapa do Forlì byla určena pro sprintery, favorité na celkové pořadí si měli alespoň trochu odpočinout a šetřit síly do dalších dnů. Jenže etapa měla docela jiný průběh, než všichni očekávali. Prvním důvodem byl únik. Tomu dal peloton až příliš mnoho prostoru a v závěru tak musely sprinterské týmy výrazně zrychlit. I tak před nimi nakonec zůstala italská dvojice Nicola Boem a Matteo Busato, přičemž první jmenovaný si nakonec dojel pro životní vítězství. Druhá nečekaná situace se odehrávala za pelotonem. Pět kilometrů před cílem musel totiž zastavit třetí muž celkového pořadí Richie Porte kvůli defektu předního kola. Tím se samozřejmě zdržel a svou ztrátu již nedohnal. V cíli byl nakonec o 47 později než vedoucí Contador. Australan však přesto hýřil optimismem, věděl, že stále může tuto ztrátu v horách dohnat. Večer začaly na sociálních sítích kolovat fotografie, které objasnily, jak se celá situace odehrála. Po defektu zůstal Porte na straně silnice osamocený. Australan zastavil na levé straně, a tak ho zřejmě přehlédlo i jeho týmové auto. Jako první se k němu tak dostal Simon Clarke, jezdec týmu Orica GreenEDGE. Ten tu v páté etapě vezl růžový dres, teď byl ale dávno mimo celkové pořadí. Když viděl svého krajana a kamaráda bezradně stát u silnice, rozhodl se, že mu poskytne své přední kolo. Porte tak mohl pokračovat, a i s pomocí svého týmu nakonec poměrně dobře svou ztrátu limitoval. Po etapě nezapomněl Clarkovi poděkovat, gesto se samozřejmě líbilo i fanouškům, kteří neopomněli zmínit, že i přes veškerou rivalitu se v profesionální cyklistice najdou momenty, kde hraje hlavní roli přátelství. Jenže vše mělo jeden háček. Podobná pomoc je podle pravidel povolená jen mezi členy jednoho týmu. Když fotografii spatřili rozhodčí, udělili Portovi navrch dvouminutovou penalizaci. Z dvaceti sekund před etapou měl najednou Porte více než tříminutový deficit. Kruté, ale v danou situaci se nedalo nic jiného dělat – pravidla hovoří jasně. Ačkoliv toto pravidlo nebylo v té době zřejmě příliš známé, a ne tak striktně se dodržovalo, na což neopomenuli upozornit někteří další jezdci. Kdyby se zmiňovaná fotografie nikdy nedostala ven, rozhodčí by zřejmě nikdy nic nezjistili.
Závod však pokračoval. Smolný den si vybral ve třinácté etapě Alberto Contador. Ten spadl pouhých 200 metrů před ochranou zónou a v cíli nakonec čítal ztrátu 36 sekund na Fabia Arua. Ital tak šel do vedení, sice o pouhých devatenáct sekund, ale začaly se objevovat zprávy, že Contador si v pádu poranil rameno. Další den pro celkové favority přišel již následující den. To se totiž jela dlouhá časovka na takřka 60 kilometrů. Nejlépe si s trasou poradil Vasil Kiryienka. Běloruský závodník zvládl celou trasu v čase 1:17:52 a trochu tak zlepšil náladu v týmu Sky. Richie Porte, který si v pádu v předchozím dni poranil koleno, totiž ten den ztratil přes čtyři minuty a definitivně vypadl z boje o výhru. Následující etapu sice ještě dokončí, do šestnácté etapy již nenastoupí.
Časovka měla být velkým testem Contadorova ramene. Více než hodina ve strnulé časovkářské pozici mohla být pro španělského závodníka velkým problémem. Jeho zranění se však nakonec ukázalo být jako nepříliš vážné a naopak, časovka se stala jeho velkým vítězstvím. Ten den totiž stanovil třetí nejrychlejší čas, když zaostal za Kiryienkou jen o čtrnáct sekund, a na Arua tak dokázal získat bezmála tři minuty. Růžový dres si tak vzal zpět a nyní měl k dispozici poměrně pohodlný náskok.
Solidní časovku zajel i Leopold König. Ten zatím proplouval závodem poměrně nepozorovaně, jelikož v závěrech kopců musel pracovat pro Richieho Porta. Po Portově odstoupení však převzal pozici lídra v britské sestavě právě český závodník a po jízdě proti chronometru mu patřilo desáté místo.
V patnácté etapě byl na programu výjezd na Madonnu di Campiglio. Zde byl v závěru nejsilnější Mikel Landa. Do té doby pouze domestik Fabia Arua si připsal etapový triumf a pomalu se začal svému kapitánovi přibližovat i v celkovém pořadí. Leopold König se po výborné jízdě posunul již na páté místo celkové klasifikace a v týmu Sky tak mohl být opět důvod k radosti.
Patrně nejdiskutovanější etapou celého ročníku se však stala etapa šestnáctá. 177 kilometrů přes Mortirolo do cílové Apricy, mělo být jedním z trháků letošního ročníku. Alberto Contador poměrně v poklidu vedl a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl růžový dres ztratit. Situace se zkomplikovala ještě před nájezdem na nejtěžší stoupání dne Mortirolo. Španělský jezdec totiž musel řešit technické problémy a vypadl ze skupiny favoritů. Jak se teď zachovají ostatní? Zaútočit v danou chvíli by nebylo příliš sportovní, přesto se to jevilo pro tým Astana, při současné formě Alberta Contadora, jako dost možná jediné řešení, jak Španěla porazit. Modré dresy kazašské sestavy tak najely na čelo a začaly udávat tempo. V náročném stoupání však postupně vpředu zůstal jen Fabio Aru a Mikel Landa. Contador za nimi stoupal zcela osamocený. Přesto nevypadal zlomený. Jeho ztráta nenarůstala, spíše naopak, Contador se dokonce dokázal přibližovat. Netrvalo dlouho a již dýchal Aruovi na záda. Ital ten den neměl příliš dobré nohy a Contador mu vzápětí nastoupil. Aru nebyl schopen reagovat, jeho domestik Mikel Landa vypadal o poznání lépe, navíc v celkovém pořadí mu patřilo čtvrté místo. Sportovní ředitelé Astany mu tak dali volnou ruku. Landa vyrazil za Contadorem a zanedlouho dojeli Stevena Kruijswijka, který nastoupil o několik chvil předtím. Tato trojice překonala vrchol Mortirola a začala klesat pod cílové stoupání do Apricy. Aru mezitím nabíral ztrátu.
Landa měl opravdu dobrý den a v závěru sám nastoupil. Osamoceně tak dojel do cíle a povedl se mu tak unikátní výsledek, když zvítězil v poslední etapě před volným dnem a v první etapě po volném dnu, navíc se posunul na druhé místo za Alberta Contadora. Ten měl však nyní k dispozici již čtyři minuty náskoku. Leopold König sice klesl na šesté místo, stále se však jednalo o výborný výsledek.
V osmnácté etapě se vedoucí závodník rozhodl Astaně pomstít. Zatímco Landa i Aru zůstali před stoupáním Monte Ologno za pádem, Contador vyrazil vpřed. Nakonec tak získal více než minutu k dobru. S pětiminutovým náskokem se zdálo být o vítězi rozhodnuto. Fabio Aru si však dokázal hned následující den vzít více než minutu zpět, když zvítězil v etapě. Rozhodnout se tak mělo až v poslední horské etapě přes nejvyšší bod celého závodu Colle delle Finestre a s cílem v Sestrière.
Jako první vyrazil Landa. Ten zaútočil na Finestre 32 kilometrů před cílem etapy. Na jeho nástup nebyl schopen Contador odpovědět. Za další tři kilometry navíc odpadl i ze skupiny s Fabiem Aruem. Bude se tak měnit majitel Maglia Rosa? Španělský závodník měl sice k dispozici přes čtyři a půl minuty k dobru, ale do cíle bylo stále ještě daleko. Aruova skupina se pak spojila s Landou a společnými silami začali získávat sekundu za sekundou k dobru. Jenže do cíle již zbýval jen sjezd a cílové stoupání do Sestrière, které nebylo tak těžké. Náskok jezdců Astany tak stoupal až příliš pomalu. Fabio Aru alespoň potvrdil to, že patří k nejlepším vrchařům světa, když si v závěru dojel pro druhé etapové vítězství ve dvou dnech. Za dvě minuty a pětadvacet sekund dorazil do cíle i Contador. Na udržení vedení to bohatě stačilo a španělský závodník se stal vítězem celého ročníku. Druhé místo nakonec připadlo Aruovi, třetí Landovi. Leopold König dokončil poslední horskou etapu jen tři sekundy za Contadorem a nakonec mu tak patřilo šesté místo. Výborně tak dokázal zastoupit Richieho Porta a třetí rok po sobě se tak podíval do první desítky jednoho ze závodů Grand Tours (roku 2013 obsadil 9. místo na Vueltě, 2014 pak 7. místo na Tour de France), když za sebou nechal taková jména jako Steven Kruijswijk nebo Rigoberto Urán.
Takový byl tedy ročník Gira d’Italia 2015. Vítězem se tedy stal Alberto Contador, ale v Itálii podle svých slov nechal až příliš sil. Na zkompletování doublu Giro-Tour to nestačilo, přesto ve Francii obsadil skvělé páté místo
