Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Píše se rok 2013 a opět se budeme věnovat dlážděným klasikám. Podobně jako v letech 2010 a 2012 na nich dominoval jeden závodník. Těmto ročníkům jsme se již věnovali v minulých dílech. V roce 2012 úřadoval na belgických a francouzských silnicích Tom Boonen, v roce 2013 se stejně jako v roce 2010 staly ty největší klasiky kořistí jeho úhlavního rivala.
Fabian Cancellara. V té době byl již dávno jedním z nejobávanějších mužů v pelotonu. Jakmile se Švýcar rozhodl k útoku, všem ostatním bylo jasné, že se láme chleba. Cancellara tak věděl, že si každý bude hlídat jeho zadní kolo. Možná však mohl doufat v to, že favoritem číslo jedna by ten rok na klasikách mohl být Boonen, přece jenom předchozí sezóna patřila právě Belgičanovi.
Spartakus vstoupil do sezóny slibně. Daleko nebyl od výhry na Strade Bianche, kde skončil čtvrtý, na Milán-San Remo, mu od výhry chyběly centimetry, o čemž jsme psali minulý týden. Poté se již postavil na start E3 Harelbeke – jeho první dlážděné klasiky v roce. První část závodu probíhala podle očekávání. Na náročných úsecích odpadali z pelotonu další a další závodníci, když poté na Taaienbergu navýšil tempo Tom Boonen, zůstali vpředu jen ti nejsilnější. Boonen vyrazil ještě na Paterbergu, ale Cancellara si ho velmi pečlivě hlídal. Na řadu tak přišel Oude Kwaremont. Jeden z nejznámějších flanderských kopců se stal znovu klíčovým bodem celého závodu. Cancellara si ho totiž vybral jako místo, kde nastoupí. 35 kilometrů před cílem si tak vyjel na čelo skupiny a vyrazil vpřed. Marně se ho snažil chytit Peter Sagan, Cancellarův útok byl příliš razantní. Boonenovi zůstal k ruce ještě Sylvain Chavanel. Ten rychle padnul na čelo a snažil se situaci ještě zachránit. Jenže Švýcar získával postupně stále větší a větší náskok. Do cíle pak přijel s minutou k dobru na všechny ostatní a E3 byla již potřetí jeho.
Svou výhru však musel potvrdit. Ačkoliv je E3 Harelbeke významným závodem, ten hlavní měl přijít až následující týden. Slavné Ronde dokázal Cancellara vyhrát již v roce 2010. Jenže toužil po další výhře. Vždyť Tom Boonen ho vyhrál v předchozím roce už potřetí.
31. března vše vypuklo. Svátek pro celou Belgii. Všichni Belgičané zůstali ale zaraženi, když již po devatenácti kilometrech odstoupil Boonen. V pádu si poranil koleno, což mu vystavilo stopku i pro Paříž-Roubaix. Po úspěšném roce 2012, odešel Belgičan z klasik bez jediné výhry.
Zpět k závodu Kolem Flander. Počasí bylo dobré – sice nijak velké teplo, ale na jezdce dopadaly sluneční paprsky, déšť se jim vyhýbal. Do úniku se dostal mimo jiné dvaadvacetiletý Michał Kwiatkowski. Tehdy ještě poměrně neznámý závodník v té době závodil za tým Omega Pharma – Quick-Step. Všechny jeho velké úspěchy sice byly ještě před ním, ale již ten den ukazoval, že je to nepochybně velký talent. Zatímco v úniku postupně ostatním dochází síly, on tu stále byl. Takto to pokračovalo, až na čele zůstal sám.
Třicet kilometrů před cílem vyrazil z pelotonu Jürgen Roelandts a rychle se k polskému závodníkovi dotáhl. Ten měl ještě sílu chvíli s ním pokračovat, ale poté vyrazil Roelandts sám. Jako první začal zdolávat Oude Kwaremont. O třicet sekund později sem dorazila i skupina hlavních favoritů. Zbývalo 18 kilometrů do cíle a Cancellara se rozhodl zbavit se ostatních. Stejně jako na E3 si pro to zvolil Oude Kwaremont. Za zadní kolo se mu však pověsil Peter Sagan. Toho si Cancellara nevšímal, a i nadále ujížděl ostatním. Teď již zbývalo dojet jen Roelandtse. Nechávat tomuto závodníkovi větší náskok by mohlo být velice nebezpečné. Cancellara tak začal vybízet ke spolupráci i Petra Sagana. Slovenskému závodníkovi však bylo jasné, že Cancellara je velice silný a rozhodl se tak, že před Paterbergem nebude plýtvat síly.
Šestnáct kilometrů před cílem byl Cancellara u Roelandtse. Netrvalo dlouho a začal Paterbrg – poslední stoupání dne. Skupina pronásledovatelů nebyla daleko a Cancellarovi bylo jasné, že mu ani jeden z jeho protivníků střídat nebude. Na Paterbergu tak ještě navýšil tempo. Neohlížel se, co se děje za ním, zkrátka jel nejrychleji, jak v tu chvíli dokázal. První se zlomil Roelandts a těsně pod vrcholem i Sagan. Zbývalo ještě 13 kilometrů do cíle, ale závod byl již v podstatě rozhodnutý. Cancellara si dojel pro výhru, Sagan přijel společně s Roelandtsem až po minutě a půl.
Tím však práce nekončila. Zbývalo ještě Paříž-Roubaix. Po týdenní pauze závodníky čekal další monument. Jelikož v závodě nebyl Tom Boonen, nebylo většího favorita než Cancellary. Každý, kdo chtěl ten den uspět, si tak vyhlédl jeho zadní kolo.
Ačkoliv počasí bylo opět dobré, viděli jsme hodně pádů. Technické pasáže dávaly závodníkům hodně zabrat a mnoho z nich situaci nezvládlo. Jak náročné je, v takto dlouhém závodě udržet pozornost, ukázal Yoann Offredo, který narazil do silničního ostrůvku.
Vpředu jel silný únik. Byl zde i vítěz z roku 2007 Stuart O’Grady nebo Matthew Hayman, který se tu bude radovat o tři roky později. Gert Steegmans tu reprezentoval barvy týmu Omega Pharma – Quick-Step, a tak musel Cancellara poměrně brzo vyslat své týmové kolegy z RadioShacku na čelo, aby náskok čelní skupiny hlídali. Jenže postupně jim začaly docházet síly a Švýcar byl již 50 kilometrů do cíle ve skupině favoritů ze svého týmu docela sám.
Za dalších 10 kilometrů se začalo znovu nastupovat. Únik byl totiž dojet, a tak vyrazili mimo jiné i Sep Vanmarcke z týmu Blanco (dnešní Jumbo-Visma) či Stijn Vandenbergh z Omegy. Tito dva se zakrátko osamostatnili na čele a jejich náskok se začal blížit jedné minutě.
Ostatní čekali, co se bude dít, jenže Cancellara zůstával v klidu. Neútočil, občas vypomohl v udávání tempa. Nástup přišel až 23 kilometrů před cílem. Švýcar vyrazil vpřed a na kostkách mu takřka nikdo nestačil. Jen jeden závodník se mu dokázal pověsit za zadní kolo – Zdeněk Štybar. Český závodník byl v té době již dvojnásobným mistrem světa v cyklokrosu, ovšem na silnici zatím díru do světa neudělal. Mnoho expertů kritizovalo jeho přechod k silniční cyklistice, on chtěl tak všem ukázat, jak moc se mýlili. Cancellara se zanedlouho dotáhl k čelní dvojici, Štybar, ačkoliv s vypětím všech sil, se ho stále držel.
Šestnáct kilometrů před cílem začala jedna z nejobtížnějších pasáží celého závodu – Carrefour de l’Arbre, dlážděný sektor té nejvyšší kategorie. Tehdy poprvé vstoupili do hry diváci. Závodníci na tomto úseku, ve snaze vyhnout se kostkám, jeli po pravé straně silnice. Fanoušci jim proto byli velice blízko a o jednoho z nich zavadil Stijn Vandenbergh. Belgičan nepříjemně spadl a zanechal na čele trojici jezdců.
Carrefour de l’Arbre zdaleka nekončil. Ještě jednou měl ovlivnit závod. Jen těsně se srážce s divákem vyhnul Vanmarcke, k další kolizi chyběly centimetry.
Zbývalo necelých 15 kilometrů do cíle, Vanmarcke udával tempo, za ním Cancellara, Štybar na třetí pozici. V tu chvíli se to stalo. Jeden z diváků si chtěl pořídit co nejlepší snímek a kameru vystrčil trochu více do silnice. Zdeněk Štybar to přehlédl a do kamery narazil. Jen tak tak kolizi ustál, ale takřka se zastavil. Zatímco Cancellara s Vanmarckem upalovali dál, Štybar se snažil znovu rozjet, což je na takovém úseku, jakým je Arbre, velice obtížné. Okruh potencionálních vítězů se tak bohužel zmenšil na čelní duo.
Blížil se cíl. Cancellara zkusil ještě jednou nastoupit, Vanmarcke si ho však pohlídal a společně najeli na velodrom v Roubaix. Jako první sem v méně výhodné pozici najel Švýcar. Vanmarcke byl velice blízko životnímu triumfu, ale již na prvním okruhu udělal chybu a dostal se na čelní pozici.
Belgičan zkusil jako první otevřít sprint. Ze začátku se zdálo, že skutečně Cancellaru zaskočil, ten totiž v prvních okamžicích lehce zaostal. V závěrečných metrech však dokázal zrychlit a v samém závěru Vanmarcka přece jenom předjel. Třetí titul byl jeho. Stejně jako v roce 2010 dokázal v jedné sezóně vyhrát Flandry i Roubaix. Třetí dorazil Niki Terpstra, i on se tu v příštím roce dočká. Zdeněk Štybar při své premiéře na tomto závodě dojel šestý, ovšem, co by bylo kdyby…
