nabor

Z 50. let a Gira se přesuneme do Belgie, kterou právě zničila První světová válka. Ústředním tématem dalšího dílu Památných etap bude třetí ročník monumentu Kolem Flander v roce 1919. Příběh více jak 100 let starý nám ukáže dnes nemyslitelnou věc, kdy se vítěz slavného Ronde dostal do cíle opilý.

Závod Kolem Flander už stihl napsat nespočet příběhů. Letos to mělo být už po 104., kdy závodníci vyrazí změřit síly s touto klasikou. Aktuálně je tento ikonický podnik odložen na neurčito, tak se na něj podíváme alespoň v seriálu Památné cyklistické etapy.

Historicky nejúspěšnějším jezdcem je Johan Museeuw, hrdina předchozích Památných etap, který vyhrál třikrát (1993, 1995, 1998) a k tomu byl třikrát druhý a dvakrát třetí. Třemi vítězstvími na Flandrech se mohou pyšnit také Aichek Buysse (1940, 1941, 1943). Fiorenzo Magni (1949, 1950, 1951), Eric Leman (1970, 1972, 1973), Tom Boonen (2005, 2006, 2012) a Fabian Cancellara (2010, 2013, 2014).

Ještě pár statistik přidáme. Rekordmanem v počtu startů je Stijn Devolder, který na Flandry naskočil 18x, z toho 14x dokončil. S nižším počtem startů, ale stejným počtem dojezdů až do cíle se můžou pochlubit i Bernhard Eisel, Tom Boonen a Johan Museeuw, který všechny Flandry, do kterých nastoupil i dokončil. Vůbec nejstarším vítězem je Belgičan s moldavskými kořeny Andrei Tchmil, který v roce 2000 vyhrál, když mu bylo 37 let a 72 dní. Na druhé straně je Rik Van Steenbergen, kterému při triumfu v roce 1944 bylo 19 let a 205 dní.

Ústřední postava našeho článku se jmenuje Henri Van Lerberghe. Rodák z belgického Lichtverde přišel na svět 29. ledna 1891. S cyklistikou začal už jako mladý a v roce 1913 dokonce vyhrál etapu na Tour de France z La Rochelle do Bayonne. Byl specialistou na úniky a dlouhé útoky.

Do jednoho takového si naskočil i v roce 1914 na Flandrech. Strávil v něm 280 kilometrů, jen aby ho před cílovým velodromem dostihla sedmička vedená jednou z hlavních hvězd Tour Marcelem Buyssem. S ním svedl Van Lerberghe ostrý souboj, doslova hlava na hlavu o pozici do spurtu. Van Lerberghe ale udělal chybu, vyjel si k hornímu okraji dráhy, čehož Buysse využil a Van Lerbergha nechal v cíli za sebou na druhém místě.

Van Lerberghe se ještě 28. června 1914 postavil na start Tour de France. Ten den se změnil svět. V Sarajevu byl zastřelen následník Rakousko-Uherského trůnu František Ferdinand d´Este a jeho žena Žofie Chotková. S následníkem v jeho voze jel i moravský šlechtic František Maria Harrach z Velkého Meziříčí, který se snažil zachránit svému příteli život, ale marně.

Události nabraly rychlý spád a 4. srpna 1914 vstupují vojska Německého císařství do Belgie. Začíná Velká válka, během níž padne přes 10 000 000 lidí, a která navždy změní svět. Mezi oběti patřili i vítězové Tour de France Octave Lapize, Francois Faber nebo Lucien Petit-Breton. Na frontě sloužilo mnoho cyklistů, včetně Henriho Van Lerbergha. Dokonce i legendární ředitel a zakladatel Tour de France Henri Desgrange publikoval články vyzývající ke vstupu do armády a sám se chtěl v roce 1917 nechat naverbovat, přestože mu bylo už přes 50 let.

V jedenáctou minutu, jedenáctou hodinu, jedenáctého dne, jedenáctého měsíce roku 1918 zbraně utichly a Velká válka byla minulostí. Belgie byla naprosto zdevastovaná, bojiště u Ypres nebo Passchendale byly jen jedněmi z mnoha míst zničených, fronta vedla napříč celou Belgií, města zmizela z mapy a tisíce lidí přišlo o život.

Rok 1919. Ve Versailles, Saint-Germain, Neuilly, Sévre a Trianonu se stále jedná, jak bude Evropa a svět vypadat, jedná se o reparacích a všem dalším, zatímco v Gentu se na start třetího ročníku Ronde van Vlaanderen staví 47 statečných.

Je 23. března a závod startuje. Henri Van Lerberghe přijel přímo od své jednotky a kolo si musel půjčit od švagra. Před startem soupeřům oznamuje: „Pohřbím vás na trati zaživa, nebo sám zemřu.“ U soupeřů to vyvolalo jen posměšky. Ale získal tak přezdívku Jezdec smrti z Lichtverde.

120 kilometrů před cílem udělal Van Lerberghe to co vždy, zaútočil. Zaútočil na dnes už legendárním Oude Kwaremontu. Belgičan pokračoval zemí nikoho, trasa vedla i kolem města Ypres. Krajina byla stále zničená, všude jen zbytky domů, krátery po dělostřelectvu a kilometry zákopů. Muselo to vypadat jako z apokalypsy, přesto se tudy hnali závodníci ve snaze vyhrát závod Kolem Flander.

Po dlouhých hodinách v sedle dostihl jednoho z uprchlých jezdců před sebou. Povedlo se mu v něm rozpoznat pomocníka pro Marcela Buysseho, vítěze Kolem Flander z roku 1914. Van Lerberghe mu nalhal, že Buysee už odpadl ze závodu, a že mu má dát své jídlo. Byla by přece škoda jím plýtvat. Stalo se tak a Van Lerberghe dostal novou dávku energie a pokračoval, dokud nebyl zastaven závorami na přejezdu.

Místo aby počkal, vzal kolo, do vlaku nastoupil, prošel vagónem a vystoupil na druhé straně. Pasažéři nevěřícně koukali, Van Lerberghe pokračoval dál k Gentu.

Musel to být strašný pohled pro cyklistu, který projíždí zničenou vlastí, kde bojoval o každý metr země, kde umírali jeho příbuzní i přátelé a kde prožil ohromné strasti. Van Lerberghe tak udělal něco, co by patrně udělal snad každý. Zastavil se v hospodě a objednal si pivo. Když ho dopil, řekl si, že mu chutnalo a poručil si další. Jenže někdo na baru ho poznal a upozornil pořadatele.

Ti přinutili Belgičana aby usedl zpátky na kolo. Po téměř desetihodinové jízdě, jen s málem jídla v žaludku i pivo udělá své. Henri Van Lerberghe nebyl schopný se na kole udržet, a tak ho musel do cíle donést. Na velodromu volal na diváky, že mohou jít domů, protože jeho pronásledovatelé jsou půl dne za ním. Ve skutečnosti to bylo jen 14 minut, ale to je ve výsledku jedno.

Henri Van Lerberghe si dojel/došel pro triumf na závodě Kolem Flander. Závodě, který se konal jen čtyři měsíce po konci první světové války, závodě, který vedl bojišti a zničenou zemí, ale pomohl jí postavit se na nohy a nyní je jednou z ikon v cyklistice. Za vítězství si Van Lerberghe vysloužil tři kila hovězího masa a dvě lahve vína. Ještě večer je vypil.

Jeho vítězství je i nejvyšším rozdílem mezi prvním a druhým v historii závodu. V kariéře pokračoval do 20. let, ale žádný závod už nevyhrál. Henri Van Lerberghe zemřel 10. dubna 1966 v 75 letech. Jeho výhra patří do zlatého fondu cyklistiky.

 

Datum Článek
19. 3. 2020 Jak si spravit kolo
21. 3. 2020 Když politika přinesla Museeuwovi výhru na Paříž-Roubaix
23. 3. 2020 Španělská partie na Mistrovství světa
27. 3. 2020 Anděl hor letí větrem a mrazem
29. 3. 2020 Vítěz pod vlivem
2. 4. 2020 Nejslavnější výhra Il Campionissima
7. 4. 2020 Mistrovský tah dánského stratéga
17. 4. 2020 Když mělo Roubaix dva vítěze
23. 4. 2020 Premiéra barbarské hory
3. 5. 2020 Vrchol Kanibalovy éry
??? ???

 

Zdroj obrázku:
Cyclingtips (©2020): Ghosts of the Peloton: Henri Van Lerberghe, the Death Rider of Lichtervelde, https://cyclingtips.com/2017/03/ghosts-peloton-henri-van-lerberghe-death-rider-lichtervelde/ (23. 3. 2020)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.