Památné etapy – Když politika přinesla Mueseeuwovi výhru na Paříž-Roubaix

Druhý díl seriálu Památné etapy nás z období pionýrů cyklistiky, z dob, kdy neexistovala žádná týmová podpora ani režie, kola měla často jen jeden převod a jezdci si často museli shánět ubytování i jídlo sami za své peníze, přenesly do doby úplně jiné, kde už peníze hýbou světem a vše je svázáno taktikou.

Píše se rok 1996. Na Tour de France překazí Telekom Miguelu Indurainovi cestu za šestým žlutým dresem, do kterého navléká Bjarneho Riise. Na Giru vítězí Pavel Tonkov a na Vueltě Alex Zülle. V Atlaně na Olympiádě zlato bere Švýcar Pascal Richard, zatímco premiérovou časovku na OH ovládne úřadující mistr světa v jízdě proti chronometru Miguel Indurain. Španěl se ale musí sklonit na MS před Alexem Züllem, zatímco v hromadném závodě vítězí jeden z hlavních protagonistů tohoto článku Johan Museeuw.

Další důležitá postava Paříž – Roubaix 1996 Andrea Tafi si podmaňuje italský monument Kolem Lombardie. Američan Lance Armstrong zase vítězí na Valonském šípu, než mu je diagnostikována těžká rakovina a nastupuje na dlouhou léčbu. Na Aveniru o sobě poprvé dávají vědět jezdci jako Christophe Moreau, Sergei Ivanov, Robbie McEwan, Andreas Klier nebo současní sportovní ředitelé Piotr Wadecki (CCC) a Steven De Jongh (Trek-Segafredo). V našich končinách se mistrem republiky stává Ján Svorada, před Reném
Andrlem a Petrem Benčíkem, zatímco u našich sousedů Ján Valach vítězí na Okolo Slovenska.

Ale přesuňme naši pozornost na dlážděné klasiky. S nimi je už přes dvě dekády neodmyslitelně spojeno i jméno Patricka Lefevera. Belgičan sám byl profesionální cyklista a v roce 1978 vyhrál etapu na Vueltě a jednorázovku Kuurne-Brusel-Kuurne. Jenže Lefevere se proslavil především jako sportovní ředitel, podle statistik je dokonce nejúspěšnějším v historii a v čele různých týmů stojí už celé čtyři dekády. Ve zkratce prošel týmy Marc Superia (1980), Capri Sonne (1981-1982), v roce 1985 stál u zrodu týmu Lotto (dnešní Lotto Soudal), dále působil v týmech Tvm (1988), Weinnman (1989-1991) a MG-GB.

Právě poslední jmenovaný tým postupně měnil své jméno i strukturu, ale stále u toho byl Patrick Lefevere a dnes jeho závodníci na silnicích jezdí pod jménem Deceuninck-Quick Step.

Pro náš příběh je důležitě jméno Mapei-GB a sezóna 1996, kdy se Lefeverovi povedlo dát dohromady velmi silný tým s Adrianem Baffim, Francem Ballerinim, Gianlucou Bortolamim, Johanem Museeuwem, Abrahamem Olanem, Wilfriedem Peetersem, Tony Romingerem, Tomem Steelsem, Andreou Tafim nebo Frankem Vandenbrouckem.

Pro Mapei je to skvělé jaro. Tom Steels vítězí na Omloop Het Volk (dnešní Omloop Het Nieuwsblad), na E3 Harelbeke to je Carlo Bomans, další se jede Brabantský šíp a přemožitele zde nenašel Museeuw. Až na monumentu Kolem Flander je poráží Michele Bartoli, jen aby o den později na Gent-Wevelgem na vítěznou vlnu vrátil znovu Tom Steels.

Přichází 14. duben 1996 a tým Mapei-GB se chystá na start 94. Paříž-Roubaix. Je to přesně 100 let od prvního ročníku v roce 1896. Nad Compiégne svítí slunce a 184 závodníků je připraveno vyrazit na souboj s „Peklem severu“.

Je odstartováno, přichází první nástupy a boj o únik. Ujíždí silná skupina jednadvaceti jezdců, kde nechybí Peeters, Willems, De Jongh, Knaven, Wauters nebo O´Grady. Za nimi musí spěchat Telekom, kterému se povedlo asi po 60 kilometrech roztrhat peloton a dostat asi dalších 20 závodníků do čela.

Už na kostkách přišel další útok a ujela trojice Peeters, Zabel a Desbiens. Připojil se k nim i Museeuw. Na slavném Arenbergu u nich byl znovu peloton a dvojice Mapei Peeters-Museeuw radši zvolnila a na hlavní pole počkala.

Za Arenbergem došlo ke spojení pelotonu, ale záhy se odpoutala dvacítka jezdců, ze které se asi 85 kilometrů před cílem zvedla čtveřice Johan Museeuw, Gianluca Bortolami, Andrea Tafi a Franco Ballerini. Všichni čtyři reprezentanti Lefeverova Mapei-GB.

Balleriniho záhy potkal defekt a od svých kolegů odpadl. V následujících dvanácti kilometrech Itala potkal ještě dvakrát. Mezitím se na stíhání čelní dvojice vydali Stefano Zanini a Andrei Tchmil.

Trio Mapei ujíždělo pryč od svých soupeřů, ale ani jim se nevyhnuly problémy. Za sektorem Orchies potkal defekt Johana Museeuwa. Oba Italové na něj počkali a posléze znovu navýšili svůj náskok na pronásledovatele.

Poté do boje vstoupila politika. Mohli jsme se těšit na souboj tří jezdců jednoho týmu na velodromu v Roubaix, ale najednou zvonil v autě Mapei-GB telefon. Na jednom konci Patrick Lefevere sedící v doprovodném voze a na druhém konci Giorgio Squinzi, ředitel firmy Mapei sídlící v Itálii. Příkaz zněl jasně: „Belgičan vyhraje.“ Zbývalo 15 kilometrů do cíle a Lefevere přijel ke svým závodníkům, sdělit jim, kdo vyhraje.

Ani to nebyl konec dramatu. Pouhých osm kilometrů před cílem měl Museeuw defekt a Tafi s Bortolamim rozjeli tempo. Znovu musel zasáhnout Lefevere a oba své jezdce zbrzdit. Ti nakonec na Museeuwa počkali. Belgičan padl na čelo a dovezl své kolegy na velodrom.

Na něm už se Tafi začal radovat, když trio najíždělo do posledního okruhu a v poslední zatáčce už zdravili fanoušky i Museeuw s Bortolamim. Jak bylo dohodnuto, Johan Museeuw projel cílem jako první, před Bortolamim a Tafim. Pro Belgičana to bylo v 31 letech první vítězství na Paříž – Roubaix, další dvě na něj ještě čekaly. Gianluca Bortolami se od té chvíle do Top 10 na Roubaix dostal jen v sezóně 1998, kdy skončil 9., ale v roce 2001 vyhrál Kolem Flander. Chvíle slávy pro Andreu Tafiho přišla v sezóně 1999, kdy si Roubaix podmanil on.

K Tafimu se sluší dodat, že po konci kariéry v roce 2005 se začal v roce 2018 připravovat na velkolepý návrat, kdy chtěl ještě jednou, naposledy jet Paříž-Roubaix. Mluvilo se o možném spojení s CCC, ale nakonec z tohoto plánu sešlo a třiapadesátiletý Tafi tak do závodu UCI zatím naposledy nastoupil 20. 7. 2019 na V4 Special Series Vasarosnameny – Nyiregyhaze v Maďarsku, kde skončil 45.

Zdroj obrázku:
Facebook (©2020): BICIUS,  https://www.facebook.com/www.biciusbikes.es/posts/2988926827801312/ (18. 3. 2020)