Památné etapy – Nejslavnější výhra Il Campionissima

Po krátkém výletu do Belgie 1919 se posuneme v čase do Itálie. Do doby po druhé světové válce. V tomto díle Památných etap se vrátíme na Giro, do roku 1949. Klíčová pro nás bude 17. etapa z Cunea do Pinerola, ve které Il Campionissimo naprosto deklasoval veškerou konkurenci.

Svět se pomalu vzpamatovával z druhé světové války a Evropu přehradila železná opona. U nás bylo město Zlín přejmenováno na Gottwaldov, nebo vznikly JZD, zatímco komunistická strana začala ve velkém popravovat a provádět vykonstruované procesy. Obětí se tento rok stal například i generál Heliodor Píka.

Ve světě vzniklo NATO a v rychlé reakci i RVHP. Z okupačních zón v Německu se utvořily SRN (Spolková republika Německo) a NDR (Německá demokratická republika). Mao-Ce Tung zase v Číně ustanovuje Čínskou lidovou republiku.

3. února 1949 se narodil Nizozemec Hennie Kuiper. Velmi úspěšný silniční cyklista stihl ve své kariéře být dvakrát druhý na Tour de France (1977, 1980) a vyhrát zde tři etapy. K tomu přidal dva zářezy z Vuelty, titul Mistra světa (1975) a vítězství na Kolem Flander (1984), Kolem Lombardie (1981), Paříž-Roubaix (1983) a Milán-San Remo (1985). Po závodní kariéře pak dlouhá léta působil jako sportovní ředitel týmu Rabobank.

Pojďme ale na silnice roku 1949. V cyklistice a především v Itálii hoří spor Coppi vs. Bartali. Dva neslučitelné tábory podporující jen svého favorita. Jejich rivalita je kořením doby. Gino Bartali, nejlepší cyklista před druhou světovou válkou náhle v roce 1940 na Giru prohrává. Ano, Bartali dojíždí Giro po pádech a se zraněními, ale velkého Gina sráží mladík z maličké vesnice Castellania.

Mladík, který zanedbával školu, jen aby mohl jezdit na kole. Ve třinácti ji opouští a jde pomáhat řezníkovi do nedalekého Novi Ligure, na kole bude rozvážet zboží. Od strýce pak dostane 600 lir na kolo nové, spěchá do Janova, chce kolo na míru. Pak do města jezdí týden co týden, vždy se vrací s prázdnou. Až na devátý pokus uspěje. Jenže nedostal kolo na míru, pouze obyčejné sériové. Zklamaný se vrací, ale nevzdává se.

Posléze se dostane do rukou proslulému kouči Biagiu Cavannovi, který v Novi Ligure vede tehdy nejvěhlasnější cyklistickou školu. Pod jeho vedením se z mladíka stává závodník, který chce vítězit a dychtí po úspěších. Jeho jméno je Fausto Coppi. V roce 1939 už jako individuál šlape na závodech v závěsu za Ginem Bartalim, vždy ho vyřadí z boje o výhru defekt.

Bartali ale v Coppim rozpozná talent a ještě v roce 1939 přivádí Coppiho do svého týmu Legnano. Rok 1940, v Evropě už zuří válka, ale Itálie je neutrální a Benito Mussolini tlačí na uspořádání Gira. To má jediného favorita, Gino Bartali je tou dobou vítěz Tour de France, dvojnásobný šampion Gira, dvojnásobný San Rema a dvakrát uspěl i na Lombardii. Jenže v brzké fázi závodu mu pod kolo skáče pes a Bartali ošklivě padá.

Za to Coppi se drží v popředí a dokonce proklouzne i do růžového dresu. V šestnácté etapě ale Coppiho skolí žaludeční problémy, přecpal se sendviči s kuřecím masem. Stojí u krajnice, zvrací a pláče. Bartali se vrací po defektu a všimne si Coppiho. Zastaví, namotivuje ho a společně etapu dojíždí, Coppi si díky Bartalimu udržel pozici lídra. Zkušenější z dvojice pak mladšího protáhne všemi nástrahami Gira a Fausto Coppi je korunován vítězem. Den po konci závodu vstupuje Itálie do války.

Giro se zastavuje. Fausto Coppi je povolán do armády. Předtím stihne vylepšit rekord v hodinovce a vyhrávat v menších závodech, ale v roce 1943 odchází bojovat do Afriky. Zde padá do britského zajetí a je propuštěn až v roce 1945. Je na jihu Itálie, téměř bez ničeho a musí se dostat domů. Proto si půjčuje staré kolo a šlape na něm 700 kilometrů zpět do Castellanie.

Pro rok 1946 opouští Bartaliho Legnano a přestupuje do týmu Bianchi. V roce 1946 to je ale mazák Bartali, který ovládá Giro, Coppi mu to vrací hned další rok. Následuje sezóna 1948 a ani jeden z nich nevítězí, jaký šok. Debutant Fiorenzo Magni uniká v jedné z etap a Coppi s Bartalim mají problém. Bartaliho navíc kosí defekty, zatímco Coppi se snaží ztrátu dohnat a postupně se mu to daří. Šéf týmu Bianchi obviňuje Magniho tým Willier Triestina z toho, že autobusem vyvezl fanoušky na klíčové body stoupání Passo Pordoi, aby Magniho tlačili a požaduje penalizaci soupeře, trest je ale nízký a Bianchi na protest odstupuje. Fiorenzo Magni tak vyhrává své první Giro ze tří.

Rok 1949 a Coppi je zpět, Bartali v novém týmu Bartali-Gardiol. Úvod závodu je klidný, oba zkříží své meče až v jedenácté etapě, jediné dolomitské do Bolzana. Na prvním ze čtyř stoupání, Passo Rolle, uniká Bartali, ale je dostižen malou skupinkou včetně Coppiho. Navíc má defekt, což Coppi zjistí a útočí. Od té chvíle ho nikdo nevidí a Coppi je v cíli o téměř 7 minut před růžovým Leonim a Bartalim.

Jenže vrcholný kousek jeho umění má přijít. Je 10. června 1949 a Fausto Coppi napíše nejslavnější příběh své kariéry. Ten den promění ostatní závodníky v pozorovatele, ten den se zapíše do dějin, ten den se Fausto Coppi stane nesmrtelným.

Na pořadu dne je pět průsmyků, které jsou částečně v Itálii a částečně ve Francii. Celkem závodníci musí přejet 254 kilometrů a překonat 4200 výškových metrů mezi Cuneem a Pinerolem. Menu tvoří Colle delle Maddelene, Col de Vars, Col d´Izoard, Col de Montgenévre a Sestriere. Je to dílo nového ředitele závodu Vincenza Torrianiho.

Coppi ztrácí před etapou na dosud růžového Adolfa Leoniho 43 vteřin. Leoni je překvapením závodu. Je spurterem, v horách není ve své kůži, ale v růžové dojel až sem. Bartali je průběžně třetí a musí tento den Coppiho setřást. V celkovém pořadí má propastnou ztrátu téměř 10 minut.

Před etapou Bartali vyhlašuje: „Vím že se Coppi chystá zaútočit na prvních třech stoupáních. Na tom čtvrtém ho dostihnu a na pátém utrhnu.“ Coppi opáčí: „Vzkažte mu, aby si na startu prohlédl moje zadní kolo, protože pak už ho neuvidí.“

Je mokro a zima. Jako první ujíždí Ital Volpi. Coppi s Bartalim ho na Maddaleně dojíždí, když má najednou Coppi problém s řetězem. Bartali neváhá a s Volpim nastupují. Ještě před vrcholem je Coppi zpět na čele závodu. Do cíle zbývá nekonečných 192 kilometrů a 4 průsmyky. To nemůže zvládnout. Jenže…

Na vrcholu Maddaleny má Coppi minutu a půl, na Varsu čtyři a půl a na Izoardu už sedm minut náskoku na Gina Bartaliho. Třiačtyřicetiletý Bartali už na Varsu velí k osamocené stíhací jízdě, ale je to marné. Navíc celou etapu ho trápí brzdy a ve sjezdech musí být opatrný.

Coppi na čele letí, zatímco Bartali je zlomený, celý od bahna a rozzlobený. Navíc má ve sjezdu další technické problémy. Ten den je to show jediného muže, Fausta Coppiho.

Na Montgenévre Coppi povolil v tempu a má k dobru osm minut. Rozhlasový reportér Mario Ferreti křičí dnes už legendární slova:

„Jediný člověk je ve vedení, jeho dres je bílo-modrý. Jeho jméno je Fausto Coppi.“

Pokračuje, překonává i Sestriere a v Pinerolu vítězí po dlouhých devíti hodinách v sedle a čeká jedenáct minut a padesát dva vteřin, než do cíle přijede druhý Bartali. Ten den Fausto Coppi rozdrtil soupeře na prach a celkově vede o 25 minut.

V časovce pak ztratí sice 2 minuty, ale to nic není a Fausto Coppi vyhrává své třetí Giro o 23 minut před Bartalim, jehož kariéra se pomalu chýlí ke konci. Už nedokáže držet s Coppim krok, ale stále je lepší než všichni ostatní.

Ti dva byli ve své době nejlepšími na planetě. Dodnes jsou legendami cyklistiky. Jejich rivalita byla dlouhé roky tématem číslo jedna, ale byl mezi nimi zvláštní vztah. Když bylo potřeba, dokázali si pomoci, v osobním životě Coppi Bartalimu věřil a byli si, na rivaly, blízcí.

Coppi je v životní formě, ale Bartali je obhájce prvenství z Tour de France. Pojedou oba, pro Coppiho je to premiéra na závodě. Oba reprezentují Itálii a oba k ruce dostanou pět domestiků. Šéf týmu Alfredo Binda nechce dopustit situaci z mistrovství světa 1948, kdy se ti dva hlídali tak moc v závodě, až ho prohráli.

Tour de France 1949 je další díl ze zlatého fondu cyklistiky, ale je to příběh na jindy. Nyní skončíme na Giru, kde Fausto Coppi rozmetal konkurenci. Říká se, že nikdy na Giru nebyl nikdo lepší než Coppi ten den.

Zdroj obrázku:
Il Foglio (2020): La Cuneo-Pinerolo del Giro 102 non è un oltraggio a Fausto Coppi, https://www.ilfoglio.it/girodiruota/2018/11/02/news/la-cuneo-pinerolo-del-giro-102-non-e-un-oltraggio-a-fausto-coppi-222413/ (31. 3. 2020)