nabor

Březnový, předčasně ukončený etapový závod Paris-Nice, byl zřejmě „labutí písní“ profesionální cyklistiky. V té podobě jak jsme ji znali a milovali. Budu samozřejmě velmi rád, když čas ukáže, že mé amatérské prognózy byly špatné. Ale to opravdu ukáže až čas.

Termín 15. květen. První důležitý bod v kalendáři všech lidí, kterých se cyklistika dotýká, byť třeba jen okrajově. Tento den má ukončit váhání, zda se jedna z největších sportovních událostí planety, slavná Tour de France, uskuteční nebo ne, případně v jaké podobě.

S vyjádřeními ihned přispěchaly i velké osobnosti. Julian Alaphilippe ihned vypustil do světa, že plán francouzské vlády na Tour de France bez diváků si ani nechce představovat. Tour by ztratila jeden prvek, nezastupitelný prvek. Všudypřítomné šílenství, nadšené fanoušky povzbuzující své favority a především atmosféru, kterou nezažijete nikde jinde na světě.

Šéf Alaphilippova týmu Deceuninck-Quick Step Patrick Lefevere šel ještě dál a myslí si, že Tour se letos nepojede. Z UCI pak zní hlas samotného šéfa Davida Lappartienta, který si nechce připustit sezónu bez Tour a Gira. Podle něj by to byla naprostá tragédie. Například Egan Bernal přerušil trénink s ohledem na nejistotu a Vincenzo Nibali také vyčká až na to, jak se věci budou mít.

Nejnověji se přidal Christian Prudhomme. Sám velký šéf A. S. O. a ředitel Tour de France. Ten dementoval možnost závodu bez diváků. Podle jeho slov není možné udržet závod za zavřenými dveřmi. Zároveň řekl, že se zvažuje odsun závodu na pozdější datum, například do mezery, která vznikla odložením Olympijských her.

Ano, chápu snahu pořadatelů a věřím, že pro start „Staré dámy“ udělají Francouzi maximum. Bohužel mám za to, že je to nereálné, a to hned z několika důvodů.

Cyklističtí kočovníci, pendlující Evropou? To je ve světle současných událostí vize naprosto absurdní, byť je do případného červnového startu ještě relativně daleko. Celý nadnárodní konvoj má několik tisíc lidí. Kdo dokáže zajistit logistiku, ubytování, další tisíce bezejmenných dobrovolníků a zejména peníze na to všechno?

Francie musí řešit problém stejný jako celý svět a všechny volné zdroje jdou na řešení současné krize. Sponzoři závodu také mají své problémy. Například automobilka Škoda už před dvěma týdny zastavila výrobu a finance potřebuje na platy zaměstnanců a troufám si tvrdit, že stejně na tom jsou i další sponzoři, ať už větší nebo menší. A samotná pořadatelská A. S. O. jako samostatný subjekt nedisponuje takovým kapitálem, aby závod zajistila.

Další problém. Která stáj se přihlásí? A ještě hůře, která, což není vůbec vyloučené, do té doby ohlásí bankrot? A kdo z jezdců bude chtít a hlavně moci startovat, když jsou nejspíš doma, roztroušeni po celém, koronavirem ochromeném světě? Navíc bez najetých závodních kilometrů, bez otestované a vyladěné formy. Trénink, jakkoliv kvalitní, závod nemůže nahradit! Navíc, když někteří ani nemohou vyjet z domu a sedí pouze na rotopedech nebo na virtuálních platformách brázdí svět.

Dalších problémů, které současnou cyklistiku na všech úrovních ohrožují, je celá řada. Netýkají se pouze Tour. Pro řadu týmů, zejména v nižších divizích, to může být sezóna poslední – likvidační. Například – ve Španělsku platí zákaz cyklistiky. V Belgii se nesmí vyjíždět na více jak 50 kilometrů. Kdo a kdy rozhodne, zda už je situace v mezích normálu? Řadu dalších otázek, na které není v současné době odpověď, není třeba dál vyjmenovávat. Jistě si je mnohý z čtenářů dokáže najít sám. Odpovědi přinese další vývoj.

Samozřejmě vznikají nejrůznější scénáře a různé webové stránky sestavují i kalendáře, jak by mohla sezóna vypadat. Je to tak ve všech sportech. Ale jak jsem uvedl, kdo a kdy rozhodne, zda už je situace v normálu a je bezpečné závodit?

Navíc blízký horizont událostí nepochybně ovlivní i přeložení Olympijských her na příští rok. Ty se měly jet až po Tour de France a rázem kvůli pandemii letos nebudou. Budou to Francouzi vůbec riskovat? Mám za to, že ne. Navíc v blízkosti Olympijských her byla i Vuelta.

Španělsko je aktuálně jedna ze zemí, kde mají s virem obrovský problém. Je to jeden z nejpostiženějších států Evropy spolu s Itálií a situace se zatím nevyvíjí dobře. Do srpna je sice času dost a je to jen věštění z křišťálové koule, ale v ohrožení je termín i třetí Grand Tour roku.

Jistě, cyklistika přežila obě světové války, přežila i pandemii „španělské chřipky“. Přežije i COVID-19. Věřím, že ano. Ale v jaké podobě a jakém časovém horizontu? To nejspíš neví  ani všemocná UCI. Její rozhodnutí o prodloužení závodní pauzy do 1.6 2020 také leccos napovídá…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.