Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Psalo se 29. září 2013, bylo deštivé ráno, pršelo hodně a v italském městě Lucca se peloton chystal na více jak sedmihodinovou pouť do Florencie, kde vyvrcholilo 80. mistrovství světa. Pořadatelé přichystali ve Florencii celkem 10 okruhů a na každém čekalo stoupání Fiesole. Závodu nepřidalo ani chladné a deštivé počasí.
Peloton vyrazil před desátou hodinou a téměř okamžitě se odpoutal Tunisan Rafaa Chitoui. Posléze ho na čele doplnil Polák Bartosz Huzarski. Společně ujeli pár kilometrů, než k nim dojela další trojice Yonder Godoy (Venezuela), Matthias Brändle (Rakousko) a také náš Jan Bárta. Tato pětice vytvořila únik dne na 272 kilometrů dlouhé trati.
Peloton v úvodu kontrolovali Britové a klidné tempo Marka Cavendishe dovolilo úniku náskok přes devět minut. To už bylo tak akorát a Cavendish zrychlil, čímž náskok redukoval pod 6 minut, ale stále chybělo téměř 200 kilometrů do cíle. Proto Cavendish znovu zvolnil a únik se vrátil nad 8 minut náskoku.
Hned při příjezdu do Florencie se začal peloton dělit. Odpadlo přibližně 30 závodníků, mezi kterými byli i Richie Porte (Austrálie) a Bradley Wiggins (Velká Británie).
Po dlouhých 120 kilometrech práce byli Britové Cavendish a Rowe nahrazeni na čele Italy Paolinim a Scarponim. Domácí borci pracovali na Vincenza Nibaliho a 150 kilometrů před cílem se rozhodli navýšit tempo pelotonu. Posléze se do čela vytáhla celá devítka Italů a tempem začali likvidovat čelní pole, kde brzy zůstalo jen něco kolem padesátky závodníků.
Na mokré trati přišly i četné pády. V jednom z nich se ocitl vítěz Vuelty Chris Horner (USA) a Daryl Impey (JAR). Z pelotonu odpadli i další závodníci jako Ir Nicolas Roche. Za pelotonem byla také skupina s Rigobertem Uranem (Kolumbie), Rafalem Majkou (Polsko), Albertem Contadorem (Španělsko), Edvaldem Boassonem Hagenem (Norsko) a Petrem Saganem (Slovensko). Ti se ale dokázali do hlavního pole úspěšně vrátit.
Přišel další pád, do kterého se připletli Darwin Atapuma (Kolumbie), Warren Barguil (Francie), Dan Martin (Irsko) a Australani David Tanner s Cadelem Evansem. Především lídr Austrále Evans nevypadal po pádu vůbec dobře a zdálo se, že ze závodu odstoupí.
Dalším jezdcem na zemi se stal Björn Leukemans (Belgie), zatímco v hlavním poli už zůstávali jen velcí favorité. V dalším okruhu Italové znovu navýšili tempo a znovu ničili skupinu. Do problémů tak dostali hlavně Španěly, které musel zachraňovat Alberto Contador. Ten své kolegy nakonec i dovezl zpět a situace se vrátila do původního stavu. Pouze Chris Froome (Velká Británie) se nedokázal udržet a ztrácel čas na své soupeře.
Italové zvolnili a peloton se rozrostl, jenže bez Chrise Frooma, který se stále marně snažil dohnat svoji ztrátu. Začalo se závodit i v úniku a dvojice Huzarski-Bárta se osamostatnila na čele. Italové zvolnili, protože už neměl kdo pracovat a potřebovali pošetřit síly do zbytku závodu, tempa se tedy ujali Belgičani pro dvojici Gilbert-Van Avermaet a Němci pro Johna Degenkolba.
To dalo prostor i Bártovi s Huzarskim, kteří zdvojnásobili svůj náskok na tři a půl minuty. K udávání tempa se přidali i Francouzi, a až na neúspěšný útok Petera Stetiny (USA), zvládl na chvíli klid zbraní.
Ten pokazila trojice Wilco Kelderman (Nizozemsko), Cyril Gautier (Francie) a Giovanni Visconti (Itálie), která vyrazila vpřed a donutila v hlavním poli k další práci Belgii. Mezitím Huzarski utrhl i Bártu a byl osamoceným lídrem. Za ním, ve stíhací skupině provedl to samé Visconti a Huzarskiho brzy doplnil na čele závodu.
Ani toto nevydrželo dlouho a Visconti se stal jediným mužem na čele. 35 kilometrů před cílem, přišel šok pro Italy. Na zemi skončil jejich lídr Vincenzo Nibali. Žralok z Messiny byl naštěstí schopen pokračovat, naskočil na kolo a s pomocí Lucy Paoliniho začal stíhací jízdu. Tu mu ještě znepříjemnili Belgičané, kteří nechtěli dopustit jeho návrat a udávali opravdu vysoké tempo.
Nibali se už proplétal doprovodnou kolonu, když na čelo najeli i borci Kolumbie a začali pomáhat Belgičanům v udávání tempa. Ital se nakonec do boje vrátil, ale Visconti na čele byl dostižen. Nastala fáze vyčkávání, kdy se všichni spíše hlídali.
Tu překazil svým útokem Romain Bardet (Francie). Ihned za ním byli Fabian Cancellara (Švýcarsko) a Michele Scarponi (Itálie) a útok se nezdařil. Přišly pokusy Matiji Kvasiny (Chorvatsko) a Jana Polance (Slovinsko), ale velké týmy je při nájezdu do posledního kola pohltily.
Zbýval poslední kopec a tempo zvýšili Dánové, konkrétně Chris Anker Sorensen pro Jakoba Fuglsanga. Přišel útok Scarponiho. Okamžitě za ním vyrazil Joquim Rodríguez. Nibali začal stíhací jízdu a přitáhl zpět menší skupinku.
Žralok z Messiny nelenil a zaútočil. Reagoval na něj znovu Rodríguez. Za krátkou chvíli Španěl zaútočil a zkusil odjet sám, ale Nibali ho nenechal. Za nimi se vytvořila trojice s Uranem, Ruiem Costou a Valverdem. Tyto dvě skupiny se spojily a zdálo se, že o titul mistra světa zabojuje tato pětka. Nikdo ostatní nebyl dostatečně blízko, aby je dokázal ohrozit.
9 kilometrů před cílem, ve sjezdu, přišla velká havárie Rigoberta Urana, který rázem vypadl z boje o výhru. Na čele tak zůstal Ital Nibali, Portugalec Costa a dva Španělé Valverde s Rodríguezem. Španělé měli skvělou pozici, jenže mezi Valverdem a Rodríguezem nebyli úplně ideální vztahy. Oba byli dlouhodobě velcí rivalové. Konkurenti na Grand Tours i na jarních klasikách a nyní se jejich vztah měl dostat i pod bod mrazu.
To se potvrdilo. Rodríguezovi se povedlo ujet ve sjezdu a vybudoval si až 11 vteřin k dobru. Jenže necelých 5 kilometrů před cílem se skupina dotáhla zpět a začalo se znovu.
Purito Rodríguez zaútočil, Nibali ho úspěšně pokryl. Na metě tří kilometrů znovu, to už Nibali nezvládl a Španěl si začal vytvářet náskok. Rodríguez už si mohl pomalu oblékat duhový dres, ale z druhé skupiny odjel Rui Costa. Moment, který vyvolal velké dohady a pozdvižení.
Alejandro Valverde neudělal vůbec nic, když Costa zaútočil. Ale proč, ptali se všichni? Nechtěl Valverde aby to byl jiný Španěl, který bude duhový, navíc když by to byl rival Rodríguez. Costa také v roce 2013 oblékal dres Valverdeho Movistaru. Každopádně se stalo, Valverde se ani nehnul a nechal pracovat Nibaliho. Na Valverdeho obranu nutno říct, že Costa si vybral k útoku skvělé místo.
Costa letěl a v posledním kilometru se dotáhl k Puritovu zadnímu kolu. Ten se jen nevěřícně zvedl ze sedla, otočil se na Portugalce a hleděl na něj. Jakoby nemohl pochopit, jak se tam dokázal dostat. Španěla to rozhodilo, navíc do spurtu o titul mistra světa musel vstoupit z nevýhodné první pozice.
Costa nastoupil a dokázal svého soupeře přespurtovat. Valverde si dojel pro bronzovou medaili a Nibali skončil pod pódiem. Za cílem propadl Rodríguez v pláč, tak blízko, a přesto tak daleko byl. Navíc ta, v jeho očích, Valverdeho „zrada“. Pro Španěly to bylo hodně hořké sousto, které museli skousnout, zatímco Rui Costa přivezl pro Portugalsko vůbec první medaili z MS.
Zdroj obrázku:
Cyclingtips (©2020): Memorable moments at the 2013 UCI Road World Champs, https://cyclingtips.com/2013/09/memorable-moments-at-the-2013-uci-road-world-championships/ (27. 4. 2020)
