nabor

Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.

Giro d’Italia. V očích Italů se jedná ještě o větší závod než Tour de France, a tak nemůže být nic lepšího než vidět na nejvyšším stupínku v růžovém dresu domácího závodníka. Tradičně se jezdí v květnu, a tak ve vysokých nadmořských výškách čelí jezdci často nízkým teplotám a sněhu. Podobně tomu bylo i v roce 2013 a kdo se mohl s takovými podmínkami vypořádat lépe než právě Ital.

Na italské půdě se ten rok sešla velká konkurence. Nechyběl obhájce prvenství Ryder Hesjedal ani Bradley Wiggins. Tomu předchozí rok vyšlo takřka vše, na co sáhl. Stal se první britským vítězem Tour de France a krátce na to i olympijským vítězem v časovce. Teď chtěl svou sbírku rozšířit o Giro d’Italia. Tuto dvojici doplňoval ještě Vincenzo Nibali. Třetí muž loňské Tour de France a vítěz Vuelty z roku 2010 byl hlavní domácí nadějí.

Kromě těchto tří se často skloňovala ještě jména jako Cadel Evans, Michele Scarponi nebo Samuel Sánchez. Se zajímavou sestavou přijela domácí prokontinentální sestava Vini Fantini. Ta měla ve svých řadách například Stefana Garzelliho, vítěze ročníku 2000, který se sem ve svých takřka 40 letech přijel rozloučit s kariérou. Po jeho boku odstartovali ještě například Mauro Santambrogio či Danilo Di Luca, vítěz Gira z roku 2007. Ten měl v minulosti četné problémy s dopingem, avšak po vypršení trestu, dostal ve svých 37 letech ještě poslední šanci. Jak Santambrogio tak Di Luca měli na tomto Giru sehrát ještě jednu neslavnou roli.

Nejprve se radoval Mark Cavendish. Vyhrál již svou jedenáctou etapu na Giru a jako první se oblékl do růžového dresu. Druhý den se jela týmová časovka. Tu ovládl tým Sky. Do vedení se dostal domácí Salvatore Puccio a Bradley Wiggins tak získal své první sekundy na ostatní rivaly. Dres vedoucího závodníka se však měnil již následující den, když ostatním unikl Luka Paolini. Zkušený Ital nepatřil mezi favority na celkové vítězství.

Bradley Wiggins zůstal za pádem ve čtvrté etapě a ztratil 17 sekund, stále však byl v popředí a byl považován za jednoho z hlavních favoritů. To však neplatilo po etapě sedmé. Zatímco vpředu se radoval Adam Hansen, Wiggins v mokrém sjezdu nepříjemně spadl a ztratil přes minutu na ostatní favority. První náznaky toho, že neuvidíme podobný scénář, jako na poslední Tour de France.

Vše však mohlo být jinak hned o den později. Na programu byla totiž časovka na 55 kilometrů. O deset sekund ji nakonec ovládl Alex Dowsett, když Wigginse o výhru v etapě připravil defekt a následná výměna kola. Rozhodně to od Brita nebylo tak suverénní představení jako předchozí rok ve Francii. Vždyť Vincenzo Nibali na něj ztratil jen 11 sekund a byl to právě Ital, kdo se po etapě oblékl do růžového dresu.

V desáté etapě čekal na peloton první horský dojezd. Ještě daleko před ním, na prvním stoupání dne Passo Cason di Lanza, se do problému dostal Ryder Hesjedal. Obhájci celkového prvenství sice nevyšla časovka, kde ztratil takřka dvě a půl minuty, stále byl ale ve hře. To již neplatilo po etapě desáté. V té ztratil takřka 21 minut! Dalšími dvěma etapami se Hesjedal posléze protrápil, do té třinácté již nenastoupil.

Zpět ale k etapě desáté. Do závěru zvolil tým Sky jinou strategii, než na jakou byli fanoušci zvyklí. Neudával tempo na čele skupiny, místo toho vyslal dopředu Rigoberto Urána. Jenže tři kilometry před cílem začal ze skupiny odpadat Wiggins. Urán byl příliš vpředu na to, aby se ke svému kapitánovi stahoval. Brit byl tak ponechán napospas svému osudu. Urán se naopak cítil velice dobře a až do cíle ho již nikdo nedojel. Oslavil výhru v etapě a posunul se na celkové třetí místo, o sekundu před Wigginse. Pozice lídra týmu Sky se pro jednou opět zkomplikovala.

Situace týmu Sky dostala rozřešení o dva dny později. V další propršené etapě Wiggins začal zaostávat ve sjezdech a najednou měl ztrátu. Ta stále rostla a rostla, Wiggins ten den ztratil tři minuty a do další etapy již nenastoupil. Jednoznačným lídrem týmu se tedy stal Urán, ten ze třetí pozice ztrácel na Nibaliho dvě minuty. Druhý byl Cadel Evans. Do té doby celkem neviditelný lídr BMC, ale zatím byl vždy tam, kde měl a na růžový dres mu scházelo pouze 41 sekund.

Čtrnáctá etapa měla cíl na vrcholu stoupání Jafferau ve městě Bardonecchia. Ani tentokrát se jezdci nedočkali slunečného počasí, opět na ně od startu dopadaly kapky deště, v cílovém stoupání se ještě přidala mlha. Jako první vyrazil Nibali. Reagovat byli schopni pouze Carlos Betancur a Mauro Santambrogio. Poslední jmenovaný začal poté ještě navyšovat tempo a zbavil se tak Betancura. Dost sil si nechal i do závěru, když nakonec překonal Nibaliho a dojel si pro výhru. Zapojil se tím také do boje o celkové pořadí. Jezdec, se kterým se před startem nepočítalo, byl nyní na čtvrtém místě.

V patnácté etapě čekal závěrečný výstup na Galibier. Stoupání, které proslavila především Tour de France, tentokrát využil italský závod. Jenže předpověď znovu nebyla příznivá. Silné sněžení přinutilo organizátory závěrečný výšlap zkrátit. Do úniku se na začátku dne dostal i Giovanni Visconti. Domácí závodník ve službách Movistaru nastoupil při výjezdu na Col du Télégraphe a jako první začal zdolávat Galibier. Předpověď se však potvrdila. Zatímco dole bylo počasí poměrně příznivé a někteří jezdci dokonce volili krátké rukávy, s rostoucí nadmořskou výškou se podmínky horšily. Začalo sněžit. Sněžení navíc houstlo s blížícím se cílem. Přesto se Visconti nezlomil, a nakonec vítězně projel cílem. I Nibali v závěru útočil, ale ostatní favorité si ho tentokrát pohlídali.

Následoval volný den a dvě zvlněné etapy. V šestnácté se radoval Beñat Intxausti, v sedmnácté opět Visconti. Ten přijel na Giro se skutečně výbornou formou.

O celkovém vítězi měly rozhodnout následující tři náročné etapy. Tou první byla opět časovka. Nebyla to však jen tak obyčejná časovka. Jednalo se o dvacetikilometrový výjezd na stoupání Polsa.

Výborně ji zvládl Samuel Sánchez. Ten zůstal na Giru za očekáváním a zatím mu patřila až patnáctá příčka v celkovém pořadí. Časovka mu však sedla a v cíli stanovil nejrychlejší čas. Musel jen čekat, jak si povedou jeho rivalové. Postupně přijížděli do cíle další a další závodníci, ale žádný z nich nedokázal Španělův čas vylepšit. To platilo, než se do cíle dostal úplně ten poslední závodník dne – Vincenzo Nibali. Žralok z Messiny totiž nakonec zaznamenal ještě o 58 sekund rychlejší čas. Získal tak své první etapové prvenství. Zbývaly ještě dvě tvrdé horské zkoušky, o celkovém vítězi však pochyboval jen málokdo. Druhý Evans ztrácel čtyř minuty a dvě sekundy, třetí Uran ještě o deset sekund více.

Devatenáctá etapa měla vést přes dvě legendární stoupání tohoto závodu – Gavii a Stelvio. Ovšem den před startem se objevily nepříjemné obrázky – oba průsmyky pokrýval sníh. Nezbylo, než je z trasy vyškrtnout. Narychlo byly nahrazeny stoupáními Passo del Tonale a Passo Castrin, cílový výjezd na Val Martello zůstal.

Závodníky tedy nečekaly tak závratné nadmořské výšky, ale moc to nepomohlo. I na nových stoupáních v den etapy chumelilo. Krátce před startem se tak organizátoři rozhodli etapu zrušit, to se stalo poprvé po 24 letech.

Přesto se ten den odehrál jeden příběh. Desátý muž horské časovky Danilo Di Luca svým výsledkem všem ukázal, že na to stále ještě má. Nebo ne? Ten den totiž vyšlo najevo, že vzorek, který odevzdal ještě před startem Gira, byl pozitivní na zakázanou látku EPO. Nezbývalo tak nic jiného než se zabalit a odjet domů. Ředitel stáje Luka Scinto, se k tomu vyjádřil slovy: „Je to hlupák, měl by se léčit.“ Di Luca si později vyslechne velmi nepříjemný verdikt – doživotní zákaz závodění. Takto tedy skončil příběh vítěze Gira z roku 2007.

Zbývala ještě jedna etapa. I ta byla však ochuzena. Passo Costalunga, Passo San Pellegrini a legendární Passo Giau – všechna tato stoupání byla vyřazena. Přesto na jezdce čekaly opět nelidské podmínky. Sněžit začalo ještě před závěrečným výjezdem na Tre Cime di Lavaredo. I přes nepřízeň počasí se Vincenzo Nibali rozhodl etapu vyhrát a tři kilometry před cílem zaútočil. Reagovat se snažil Uran a Betancur – marně. Nibali se jim začal vzdalovat, a nakonec jako první projel cílem. V hustém sněhu nebyl v cílové rovince příliš vidět, jediné, co prosvítalo, byl jeho růžový dres. Vyhrál svou druhou etapu a stvrdil tím svůj triumf v celkovém pořadí.

Poslední den závodu mohli jezdci přece jen vytáhnout krátké rukávy a Nibali si tak mohl užít svou výhru. Druhý skončil Uran, třetí Evans, ačkoliv byl již mnohými odepisovaný. Čtvrté místo patřilo Michele Scarponimu a páté Carlosi Betancurovi.

Bylo to Giro, ve kterém se nastoupalo o 8000 metrů méně, než bylo původně v plánu. Bylo to Giro, které mělo o jednu etapu méně, než bylo v plánu. Přesto to byl jeden z nejnáročnějších ročníků posledních let. Jezdci museli zajít až na pokraj svých možností. Jeden z nich se s podmínkami popasoval nejlépe – Vincenzo Nibali. Ten prošel závodem bez jediné chyby. Prakticky ani jednou se nedostal do problémů. Vedení získal v osmé etapě a už se ho nevzdal. Skutečně nezpochybnitelný vítěz.

Zde by se dal náš příběh ukončit. Přesto je bohužel třeba mít k němu ještě jeden dovětek. Výkony Maura Santambrogia překvapily nejednoho diváka. Ačkoliv byl spíše znám jako domestik, zvítězil v etapě, v celkovém pořadí mu nakonec patřila devátá příčka a nebýt nepodařeného závěru, mohl být ještě výše. Přesto však jeho jméno dnes ve výsledcích nenajdeme.

V červnu téhož roku totiž vyšlo najevo, že i tento Ital odevzdal v úvodním dnu Gira vzorek, který byl pozitivní na testosteron. Jeho jméno bylo z výsledků vyškrtnuto, vítězství ve čtrnácté etapě připadlo zpětně Nibalimu. Po Di Lucovi se tak jednalo o další pozitivní nález v týmu Vini Fantini. Tým opustili sponzoři a hrozil mu zánik. Naštěstí byl však přece jenom zachráněn, do další sezóny vstoupil pod názvem Neri Sottoli a jako tým Vini Zabù-KTM existuje dodnes. Pro Santambrogia se jednalo o první dopingový prohřešek, a tak na rozdíl od Di Lucy, nedostal doživotní zákaz. Jeho trest činil zákaz závodění na čtyři a půl roku. Na konci sezóny 2017 tak vypršel, přesto se již Ital k cyklistice nevrátil.

 

Datum Moment Datum Moment
01.01.2020 Spartakovo jaro 24.06.2020 Šampion jednoho útoku
08.01.2020 Hektické Giro a dominující Liquigas 01.07.2020 ???
15.01.2020 Tour rozhodnutá od kulatého stolu 08.07.2020 ???
22.01.2020 Ardenský triple 15.07.2020 ???
29.01.2020 On to snad dokáže! 22.07.2020 ???
05.02.2020 Ofenziva na Galibieru 29.07.2020 ???
12.02.2020 Vítěz s osmiletým zpožděním 05.08.2020 ???
19.02.2020 Král klasik 12.08.2020 ???
26.02.2020 Tak blízko a přitom tak daleko 19.08.2020 ???
04.03.2020 Kdo tu vlastně velí? 26.08.2020 ???
11.03.2020 Spurterské eso na olympijské zlato nedosáhlo 02.09.2020 ???
18.03.2020 Velkolepý návrat 09.09.2020 ???
25.03.2020 Sněžná bitva s nečekanou koncovkou 16.09.2020 ???
01.04.2020 Chyť mě, když to dokážeš 23.09.2020 ???
08.04.2020 Italské martyrium 30.09.2020 ???
15.04.2020 Stý ročník s rekordním českým zápisem 07.10.2020 ???
22.04.2020 Čtyřicátník šampiónem 14.10.2020 ???
29.04.2020 Valverdeho „zrada“ 21.10.2020 ???
06.05.2020 Spartakus potřetí dobývá Belgii 28.10.2020 ???
13.05.2020 Zmatek rozhoduje Giro 04.11.2020 ???
20.05.2020 Nibaliho One Man Show 11.11.2020 ???
27.05.2020 Závod druhé šance 18.11.2020 ???
03.06.2020 Tristní přesilovka Quick-Stepu 25.11.2020 ???
10.06.2020 V hlavní roli počasí 02.12.2020 ???
17.06.2020 Pistolerův koncert 09.12.2020 ???

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.