Momenty desetiletí – Stý ročník s rekordním českým zápisem

Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.

Mýtus o tom, že Brit nemůže nikdy vyhrát Tour de France, byl vyvrácen v roce 2012, když zvítězil Bradley Wiggins. To velká část domácích fanoušků nezkousávala zrovna jednoduše, ale věřili, že příští rok, při výročním stém ročníku, poprvé od roku 1985 zvítězí Francouz. Bradley Wiggins sice nebyl v té formě z minulého roku a rozhodl se pro Giro, tým Sky měl však ještě jedno eso v rukávu. Na tento závod budeme také pamatovat i díky výrazné české stopě.

První ročník Tour de France se jel v roce 1903. Od té doby ji přerušily jen světové války, a tak stý ročník připadl na rok 2013. Vše odstartovalo na Korsice. První etapa vedla mezi městy Porto-Vecchio a Bastia a hned na úvod čekal na všechny hodně chaotický den. První zmatek vyvolal týmový autobus týmu Orica GreenEDGE. Ten se totiž při projíždění cílové rovinky nevešel do cílové brány a celou ji zablokoval.

Jenže co teď? Rozhodčí rychle zareagovali a cíl posunuli o tři kilometry blíže. Přesto byla situace hodně zmatečná. Jak bude označen cíl? Nakreslí se rychle na zem cílová čára? Situace se naštěstí vyřešila sama. Zbývalo méně než deset kilometrů a autobus se nakonec podařilo vyprostit. Rozhodčí tak cíl navrátili na původní místo. Prakticky ihned po tomto rozhodnutí skončila velká část pelotonu na zemi.

V pádu mimo jiné skončilo i několik favoritů na etapu jako Mark Cavendish nebo André Greipel. Jezdci týmů Omega Pharma – Quick Step a Lotto Soudal, kteří byli v tu chvíli vyskládáni na čele, jen marně hledali, kam se poděli jejich kapitáni. Ke slovu se tak dostal závodník, se kterým se příliš nepočítalo – Marcel Kittel. Němec měl sice v té době na kontě již 41 výher, často se ale jednalo o méně významné závody. Teď však vyhrál svou první etapu na Grand Tour a s ní i svůj první žlutý dres. Začal se psát příběh jednoho z nejlepších spurtérů poslední generace.

Na další překvapení jsme nemuseli čekat dlouho. Již následující den se v závěru zvlněné etapy do Ajaccia odtrhla od pelotonu malá skupina závodníků. Z té poté necelé dva kilometry před cílem nastoupil Jan Bakelants. Do té doby nepříliš známý závodník týmu RadioShack-Leopard neměl v té době na kontě ještě ani jedno profesionální vítězství. Ten den však dokázal dokonale zaskočit peloton, který ho v závěru sice velice rychle stahoval, ale marně. Bakelants si dojel pro životní prvenství a oblékl si žlutý dres. S Korsikou se Tour rozloučila ve třetí etapě do Calvi, kde ve velmi těsném dojezdu překonal Simon Gerrans Petra Sagana.

Ve čtvrté etapě se jela týmová časovka v okolí Nice. Simon Gerrans oslavil druhý triumf v řadě, když společně se svým týmem Orica GreenEDGE o necelou sekundu porazili tým Omega Pharma – Quick-Step. Gerrans šel navíc do žlutého. Po špatném začátku, kdy týmový autobus málem zhatil finiš první etapy, byla australská stáj na koni. V šesté etapě se sice znovu převlékalo, ale dres zůstal v týmu a do vedení šel Daryl Impey. Další milník Tour byl tak překonán. Impey se totiž stal teprve prvním jezdcem z afrického kontinentu, který na sebe oblékl žlutý dres pro vedoucího závodníka Tour de France.

Na první test celkových favoritů jsme si počkali do etapy osmé. Závodníci museli nejprve zdolat stoupání nejvyšší kategorie HC Col de Pailhères a po sjezdu byl v plánu cílový výjezd do lyžařského střediska Ax 3 Domaines. Zde jsme měli poznat, jak se bude závod v následujících dnech vyvíjet.

Již 36 kilometrů před cílem se zvedlo další v té době nepříliš známé jméno – Nairo Quintana. Ten sice vyhrál v témže roce překvapivě závod Kolem Baskicka, ale na Tour měl být jednoznačným lídrem Alejandro Valverde. S tím počítaly i ostatní týmy a předpokládaly, že Quintana jen připravuje pozici pro Valverdeho nástup. Kolumbijec však začal rychle získávat půdu pod nohama a jako první projel vrcholem Col de Pailhères.

Trochu přitápět pod kotlem tak začal tým Sky. Britská sestava se postupně začala zbavovat jednoho závodníka za druhým a před začátkem cílového stupání do Ax 3 Domaines se skupina favoritů zúžila na dvojici týmu Sky Chrise Frooma a Richieho Porta, Alejandra Valverdeho a tým Saxo-Tinkoff tu prezentovali Alberto Contador a Roman Kreuziger. Richie Porte ještě zvýšil tempo a podařilo se mu sjet Quintanu. V tom začal mít problémy Valverde a s ním i Contador.

Roman Kreuziger se ohlédl. Viděl, že má jeho lídr problémy a pokusil se ho vrátit zpět na zadní kolo Frooma. Další ohlédnutí, Contador znovu nikde. Český závodník tak musel poprvé obětovat své osobní ambice ve prospěch týmu. Ke španělskému závodníkovi se stáhl a společně se snažili limitovat svou ztrátu. S dvojicí týmu Sky se tak držel jen Quintana. Když to uviděl Froome jen zakřičel na Porta: „Všichni odpadli!“

Australan na chvíli zvýšil tempo a poté Brit nastoupil. Quintana se ještě pokusil odpovědět na jeho nástup, jenže ten byl až příliš razantní. K jeho zadnímu kolu se až do cíle již nikdo nepřiblížil a dojel si pro vítězství v etapě a také první žlutý dres v kariéře. Dominanci týmu Sky ještě potvrdil Richie Porte, který si dojel pro druhé místo o 51 sekund později. Druhý dech v závěru chytl Valverde a do cíle dojel jako třetí se ztrátou minuty a osmi sekund.

Kamery hledaly Alberta Contadora, ale ten se trápil. Do cíle se dostala na čtvrtém a pátém místě dvojice týmu Belkin Bauke Mollema a Laurens Ten Dam. Šesté místo bral Mikel Nieve. Teprve poté se vynořil v cílové rovince Roman Kreuziger s Contadorem za zadním kolem. S nimi finišoval i Quintana, kterému v závěru došly síly. Český závodník projel cílovou čárou se ztrátou minuty a 45 sekund za vítězem na sedmém místě.

První dvě místa nyní okupovali jezdci Sky. Začalo to tak opět vypadat, že se jim povede podobný kousek jako v minulém roce, kdy za vítězným Wigginsem skončil na druhém místě právě Froome. Tato představa však byla rozmetána již druhý den. V další etapě do Bagnéres de Bigorre se Porte dostal do potíží a ztratil 18 minut. Ostatní favorité problém neměli, jen v závěru unikl Jakob Fuglsang společně s Danem Martinem. Ve spurtu těchto dvou jezdců byl nakonec úspěšnější druhý jmenovaný a dojel si pro výhru.

Jedenáctou etapou byla časovka na 33 kilometrů v okolí jedné z nejznámějších francouzských památek Mont-Saint-Michel. Ještě, než se na trasu vydali první účastníci Tour, viděli fanoušci poprvé po deseti letech předjezdce. Tím nebyl nikdo jiný než nejúspěšnější paralympijský cyklista historie Jiří Ježek. Kdo si myslel, že si jede trasu jen tak projet, mýlil se. Český závodník dal do etapy vše a na jeho čase 43:11 si později vylámali zuby hned tři závodníci.

Nejrychlejší čas zajel Tony Martin. Ten zvládl ujet trať za 36 minut a 29 sekund. V té době již dvojnásobný mistr světa v této disciplíně však nefiguroval v celkovém pořadí. Muž ve žlutém byl nakonec jen o dvanáct sekund pomalejší a obsadil tak druhé místo. Jeho nejbližší pronásledovatelé pak zaostali o více než dvě minuty. Pořadí po jízdě proti chronometru vypadalo následovně: Froome měl k dobru na druhého Valverdeho tři minuty a 25 sekund, o dalších 12 sekund zpět byl Mollema, čtvrtý Contador a pátý Kreuziger se těsně vešli pod čtyři minuty.

V horách se zdál být Froome neporazitelný, v časovce také, mnoho fanoušků považovalo Tour za rozhodnutou. Jenže vše se změnilo v etapě třinácté. Etapa sice rovinatá, ale ve druhé polovině se do pelotonu začal opírat silný boční vítr. Doplatil na to druhý muž celkové klasifikace Alejandro Valverde. Ten totiž musel řešit technické problémy. Dlouho čekal, než mohl konečně znovu usednout na kolo. Když se tak stalo, peloton byl dávno pryč.

Třicet kilometrů před cílem se na čelo nahrnul celý tým Saxo-Tinkoff a rozjel tempo. Peloton se na „terezínech“ začal dělit. Vpředu tak byl Alberto Contador, Roman Kreuziger, dobře zareagovali i jezdci týmu Belkin Bauke Mollema a Laurens Ten Dam, chyběl tu však Froome. Tým Sky s podobným útokem nepočítal a zůstal dokonale překvapen. Etapu nakonec vyhrál Mark Cavendish, který rovněž zachytil nástup týmu Saxo-Tinkoff.

Až za minutu a devět sekund dorazil peloton s Froomem. Alejandro Valverde ztratil takřka deset minut. Novým lídrem Movistaru se stal teprve třiadvacetiletý Nairo Quintana. Na druhém místě celkového pořadí vystřídal Valverdeho Mollema. Froome na něj sice měl stále pohodlný náskok takřka dvou a půl minuty, ale zaváhání z třinácté etapy bylo velké varování. Na Tour není žádný odpočinkový den a jezdec musí být vždy ve střehu.

To s patnáctou etapou se již před startem počítalo jako s klíčovou pro celkové pořadí. Finiš se totiž nacházel na vrcholu legendárního stoupání Mont Ventoux. Hned v úvodu stoupání se zvedl Quintana. Ostatní vyčkávali, stále zbývalo třináct kilometrů. Tempo tak začali určovat jezdci Sky. Následoval klasický scénář – jezdci jeden po druhém odpadali, až zůstali jen ti nejsilnější. Ke slovu se posléze dostal Richie Porte. Ten dokázal peloton natolik potrhat, že vpředu zůstal jen on, Froome, Contador a Kreuziger.

Ještě osm kilometrů chybělo na vrchol a český závodník si z tempa nakonec vystoupil. Připojil se však k silné skupině vedené Bauke Mollemou a Laurensem Ten Damem. To Alberto Contador se rozhodl vydržet za zadním kolem žlutého muže. Jenže sedm kilometrů před cílem se Brit zvedl, roztočil nohy a vystřelil vpřed. Marně se ho Contador snažil stíhat, Froome byl znovu pryč. Brit se rychle dotáhnul ke Quintanovi a společně získávali sekundu za sekundou na ostatní.

Kolumbijec jel znovu výborně, ale Froome se mu přece jenom 1300 metrů před cílem vzdálil. Brit tak ve žlutém trikotu jako první vystoupal na legendární Mont Ventoux, za 29 sekund dorazil Quintana. Oba dojeli naprosto zničení. Quintana omdléval, Froome si dokonce musel vzít kyslíkovou masku. Třetí místo nakonec patřilo Mikelu Nievemu. Španěl ten den předvedl rovněž výborný výkon poté, co zaútočil v úvodních fázích kopce.

Do cíle dorazil minutu a třiadvacet sekund po Quintanovi společně s Joaquimem Rodríguezem, který zatím proplouval závodem poměrně nepozorovaně, na Ventoux však poprvé vystrčil růžky. Roman Kreuziger v závěru dostihl Alberta Contadora a znovu dorazili do cíle společně, minutu a čtyřicet sekund po Froomovi. Druhé místo v celkovém pořadí stále patřilo Mollemovi. Ten však ztrácel už 4 minuty a 14 sekund, dalších jedenáct pak Contador a ještě o tři více Kreuziger.

Po Ventoux přišel volný den a poté klasikářská etapa, která se stala kořistí Ruie Costy. Velice zajímavou podívanou pak přinesla etapa sedmnáctá. Na programu totiž byl horská časovka.

Na 32 kilometrech čekala dvě stoupání druhé kategorie. Svou gradující formu znovu ukázal Joaquim Rodríguez. Do té doby sedmý muž celkového pořadí byl poté, co projel cílem, v průběžném vedení etapy a čekal, než dojedou ostatní. Výborně si s trasou opět poradil Roman Kreuziger, ten byl nakonec jen o třináct sekund pomalejší než Rodríguez a zařadil se na druhé místo. Ještě lépe si vedl Contador, který o jednu sekundu Rodrígueze překonal. Mollemovi se časovka příliš nepovedla, a tak zbýval jen Froome. Brit zvolil trochu jinou strategii než jezdci týmu Saxo-Tinkoff.

Alberto Contador i Roman Kreuziger absolvovali celou časovku na klasickém silničním kole. Po vrcholu druhého stoupání však zbýval ještě dvanáctikilometrový sjezd. Froome se proto rozhodl vyměnit kolo a sjezd absolvovat na časovkářském speciálu. Časovkářský speciál byl pro poslední část etapy rychlejší, otázkou však bylo, zda je o tolik rychlejší, aby vynahradil ztrátu nabranou při výměně kola. Jak se nakonec ukázalo, Froomův postup byl ten výhodnější. V cíli ještě o devět sekund Contadorův čas vylepšil a zapsal si třetí etapové prvenství. Contadorův i Kreuzigerův čas mohl být pravděpodobně o několik sekund lepší, kdyby se rozhodli pro výměnu kola, přesto, právě tato dvojice kompletovala průběžné pódium celkového pořadí. Contador byl na druhém místě se ztrátou 4:34, Kreuziger na třetím se ztrátou 4:51, čtvrtý Mollema ztrácel na českého závodníka minutu a půl.

Jenže vše museli potvrdit ještě v následujících třech těžkých horských zkouškách. Den po časovce byla na programu extrémně náročná etapa, kde se hned dvakrát stoupalo na Alpe d’Huez. Dlouho se zdálo, že v etapě zvítězí Tejay van Garderen. Jenže americkému závodníkovi v závěru rychle docházely síly a zezadu se přibližoval Christophe Riblon. Francouz etapu na Tour vyhrál již před třemi lety. Tehdy ovládl dojezd do Ax 3 Domaines, kam směřovala první horská etapa i v roce 2013.

Jenže Alpe d’Huez je jedno z nejvíce symbolických stoupání, každá z 21 serpentin nese jméno po vítězích etap, které tu finišovaly a Riblon se nyní mohl zařadit mezi ně. Pro domácího jezdce by to byla velká čest. Dva kilometry před cílem dostihl zpomalujícího Garderena a okamžitě mu nastoupil. S pohodlným náskokem pak dorazil do cíle a zvítězil.

Zajímavé věci se děly ve skupině favoritů. Tempo zde rozjel Richie Porte. V problémech byl opět Alberto Contador a skupina ve složení Porte, Froome, Quintana a Rodríguez se mu začala vzdalovat. Opět se mohl opřít o služby Romana Kreuzigera. Český závodník mu pomáhal limitovat ztráty, opět i na úkor vlastních ambic. Kreuziger již v závěru neměl moc sil a Contador pokračoval sám. V tom vpředu zvedl Froome ruku nad hlavu. Že by defekt?

Ne, pravda byla jiná, Britovi snad poprvé v závodě došly síly. Potkal ho klasický cyklistický „hlaďák“. Zvednutou rukou tak naznačoval týmovému autu, že potřebuje doplnit energii. Jenže brát si jakékoliv občerstvení v tak malé vzdálenosti od cíle je zakázáno. Brit však ztratil kontakt s Quintanou a Rodríguezem a očividně na tom nebyl příliš dobře. Richie Porte mu tak přeci jenom musel zajet do auta pro energetický gel. Oba za to posléze dostali dvacetisekundovou penalizaci, ale co se dalo dělat. Brit nakonec na Quintanu s Rodríguezem ztratil minutu. Stejný náskok však získal na Contadora, Kreuziger dojel ještě o šestnáct sekund později.

Devatenáctou etapu si podmanil Rui Costa. Portugalský závodník získal svou druhou výhru. Mezi jezdci na celkové pořadí se nic nestalo. Šetřili se na poslední horskou etapu, která finišovala náročným stoupáním nedaleko známého jezera Annecy v Alpách. Cílové stoupání mělo nakonec velice podobný průběh jako výjezd na Alpe d’Huez. Nejprve zaútočil Froome. S ním dokázali držet krok jen Quintana a Rodríguez. Contador se dostal do potíží. Chvíli si vypomohl s Kreuzigerem, jenže český jezdec rovněž neměl příliš sil. Contador tak pokračoval sám.

Mezitím vpředu Froome chtěl přidat ještě čtvrtou výhru, jenže na nástup Naira Quintany nenašel odpověď. Kolumbijec se rychle zbavil i Rodrígueze a nakonec si dojel pro etapové vítězství. Sesadil tak Contadora z druhého místa v celkovém pořadí, navíc si kromě toho dojel i pro bílý a puntíkatý trikot. Třetí místo nakonec připadlo Rodríguezovi. Španěl byl v první polovině závodu takřka neviditelný, výborně si však načasoval formu, která vrcholila ve třetím týdnu.

Čtvrté místo obsadil Alberto Contador, marně doufal, že dokáže porazit tým Sky. Pomoci mu v tom nedokázal ani Roman Kreuziger, který pátým místem zaznamenal nejlepší český výsledek v historii. Nechybělo však málo a mohl být na pódiu. Vždyť po sedmnácté etapě byl ještě na třetím místě. Čeští fanoušci se navždy budou ptát, jak by to dopadlo, kdyby mohl jet na sebe a nebyl jen tím domestikem pro Alberta Contadora.

Odpověď se nikdy nedozvíme, jedno je však jisté, Roman Kreuziger byl v tom roce v životní formě. Ovládl Amstel Gold Race a jeho páté místo z Tour de France žádný Čech zřejmě dlouho nepřekoná.

Ten rok se však všichni museli sklonit před Chrisem Froomem, který vystoupil ze stínu Bradleyho Wigginse a i přes slabé chvilky ve 13., 18. a 20. etapě dokázal zvítězit s více než pětiminutovým náskokem, navíc přidal tři vítězné etapy. Zkrátka nebylo v roce 2013 ve Francii silnějšího závodníka a Chris Froome získal svůj první titul z nejslavnějšího cyklistického závodu.

Konečné pořadí Tour de France 2013