Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Bylo to jeho druhé nejjasnější vítězství na Tour de France, a přesto dost možná bavilo nejvíce ze všech. Chris Froome totiž začal závodit tak, jak dříve nezávodil, začal získávat čas, tam, kde ho dříve nezískával. I nadále sice drtil svou konkurenci v horách a ujížděl jim v časovkách, ale stylem, jakým závodil, si rozhodně získal na svou stranu více fanoušků než v předchozích letech jeho kariéry. Těm pak zajisté utkvěl v paměti jeden moment, který Brit sice neplánoval, ale již navždy bude spjat s jeho jménem, moment, kde ukázal své keňské kořeny.
Tour de France 2016. Očekával se velký souboj mezi Froomem a Nairem Quintanou, který v předešlém roce Brita potrápil v poslední horské etapě vedoucí na Alpe d’Huez. V celkové klasifikaci Kolumbijec nakonec skončil druhý o jednu minutu a deset sekund a rok 2016 měl být tím rokem, kdy se konečně dostane na nejvyšší stupínek francouzské Grand Tour. Nasvědčoval tomu i průběh sezóny, který měl Quintana podstatně lepší. Froome přece jenom ale potvrdil pozici hlavního favorita svou celkovou výhrou na Critériu du Dauphiné.
Tour odstartovala u druhého nejnavštěvovanějšího místa ve Francii Mont-Saint-Michel. První týden psal jiné příběhy než jezdců na celkové pořadí. Mezi nimi vyčníval ten Marka Cavendishe. Často již odepisovaný Brit zvítězil v první etapě a poprvé v kariéře se oblékl do žlutého trikotu. V závodě poté ještě vyhrál další tři etapy a osamostatnil se na druhém místě historických tabulek, co se počtu vítězných etap na Tour týče. Lepší bilanci než Cavendishových 30 výher má již jen Eddy Merckx, který jich nasbíral 34.
První kopce přichází na řadu sedmý den. V etapě vítězí z úniku Steven Cummings, z jezdců na celkové pořadí útočí Adam Yates. Brit se odpoutává od ostatních při výjezdu na Col d’Aspin. Jeho náskok na vrcholu je minimální, ale Brit chce získat bílý dres, který momentálně patří Julianu Alaphilippovi. Pokračuje tak ve své snaze i ve sjezdu, ale jeho naděje ukončí brána značící poslední kilometr. Ta se hroutí, právě když se k ní Yates blíží. Ten již nemá čas zareagovat a v plné rychlosti do ní vráží. Místo, aby čas získal, tak ho dnes ztrácí. Naštěstí po etapě zasáhli rozhodčí a Yatesovi udělili čas o sedm sekund lepší než skupině favoritů. Bílý trikot tak nakonec po etapě náležel jemu.
Další velice náročný den přišel hned o 24 hodin později. Na trase byla stoupání jako Col du Tourmalet nebo Col de Peyresourde, z kterého následoval sjezd do cíle. Právě kvůli tomuto sjezdu a faktu, že se jednalo o teprve osmou etapu, se nečekaly velké rozestupy v cíli.
Do problémů se však dostává Alberto Contador. Španěl v předchozích dnech již dvakrát spadl a ten den nebyl v optimální kondici. Později se Romanu Kreuzigerovi vyčítalo, že na Contadora nepočkal. I vedení týmu však později muselo být rádo, že český závodník nedbal jejich pokynů a zbytečně neztrácel čas, protože Contador v následující etapě odstoupil.
Zpět ale k etapě osmé. Zatím se potvrzovaly prognózy, že nástupy favoritů dnes ještě nepřijdou. Jenže nedaleko vrcholu posledního stoupání dne – Col de Peyresourrde – navyšuje tempo Sergio Henao. Jezdec týmu Sky vyváží Chrise Frooma na čelo, ale zdá se, že na nástup je již pozdě. Stoupání je totiž u konce a většina závodníků si myslí, že mají vyhráno. Jenže odpracováno rozhodně nemá Froome. Ten vyráží a ostatní ho nechají jet. Přece jim ten „nešikovný“ Brit nechce ujet ve sjezdu. Právě to byla jeho slabina v předchozích letech. Jenže Froome na technice jízdy velice zapracoval. Dostává několik metrů náskok, zatímco ostatní si uvědomují, že to se svým nástupem opravdu myslí vážně. Quintana vysílá na čelo Alejandra Valverdeho, který by měl být ve sjezdu silnější než Froome. Jenže kamera zabírá Frooma, jak v sebevražedné pozici s hrudí vystrčenou takřka až přes řídítka letí dolů. Brit osamoceně projíždí metou jednoho kilometru do cíle. Sjezd je již za ním, zbývá jen rovinatá pasáž. Skupina za ním začíná spolupracovat, ale již je příliš pozdě. Froome bere výhru v etapě i žlutý dres. Dává tím tak jasnou zprávu ostatním: nejsem ten samý závodník jako dříve.
To ještě několikrát ukáže. Jedenáctá etapa do Montpellieru má být záležitostí pro spurtéry, většina jezdců na celkové pořadí již myslí na legendární stoupání Mont Vantoux, které má být na programu následující den. V závěru však jezdce bičuje silný boční vítr. Na čelo najíždí Maciej Bodnar s Petrem Saganem za zadním kolem. Za nimi se utváří malá mezera. V tu chvíli vycítí Froome příležitost. Vydává se za dvojicí týmu Tinkoff a s ním i jeho týmový kolega Geraint Thomas. Možná doufali, že tím nadělí peloton, ale když se ohlédnou, jsou sami. Nikdo za nimi není. Dojedou si k čelní dvojici a Peter Sagan se ptá Frooma, zda budou spolupracovat a opravdu to zkusí dojet až do cíle. Stále sice zbývá přes deset kilometrů, ale oba mají k ruce jednoho silného domestika, a tak Froome přikývne.
Za nimi nastává zmatek. Sprinteři se bojí, že přijdou o možnost bojovat o etapu, celkoví favorité zase, že si znovu nechají pláchnout Frooma, a tak se je vydají stíhat. Jenže čelní čtveřice je velice silná a jejich náskok se rychle vyšplhá k 20 sekundám. Ruku k dílu na stíhání musí přidat i další týmy a v závěru z něj trošku ukrajují. Geraint Thomas naposledy Froomovi pomůže a půl kilometru před cílem nechá svého kapitána vstříc osudu. Do cílové rovinky vstupuje z první pozice Maciej Bodnar. Froome se v závěru pokusí ještě zvítězit v etapě a nastoupí. Proti Saganovi však nemá šanci a ten vítězí v etapě. Froome nakonec bere druhé místo. Peloton přijíždí šest sekund po nich. Brit tak na své konkurenty získává i s bonusem za druhé místo dvanáct sekund. Otázka všech je však jasná. Stálo těch 12 sekund za to? Kolik sil nechal Froome na posledních kilometrech? Nezaplatí na to na Ventoux?
Odpověď na tyto otázky nám dává další den. Ještě před startem však musí organizátoři učinit důležité rozhodnutí. Ne nadarmo se Mont Ventoux říká větrná hora. V den etapy hrozí nahoře vítr o síle až 100 kilometrů za hodinu a na internetu se objevuje video, kde několik amatérů předchozí den tlačí kola nahoru, jelikož vítr jim znemožňuje jet v sedle. Etapa tak musí být zkrácena. Místo 15 kilometrů do kopce se pojede jen 10 a končit se bude u restaurace na Chalet Reynard. Vše tak vyústí v to, že velké množství fanoušků, kteří se přijeli na etapu osobně podívat, se musí vmístit do podstatně menšího prostoru a již od rána je jich podél silnice na Mont Ventoux větší množství než obvykle.
V etapě je nejrychlejší únik. Raduje se z něj Thomas De Gendt, který v závěru přesprintuje Serge Pauwelse. Za nimi mezitím začíná bitva o žlutý dres. Právě nositel tohoto trikotu ji začíná. Na Froomův nástup je schopen reagovat pouze Richie Porte a dohromady se začínají vzdalovat všem ostatním. Zanedlouho se ze stíhací skupiny odpoutá ještě Bauke Mollema, který dvojici zanedlouho dojede, a společně se blíží poslednímu kilometru.
A právě v tu chvíli začíná neskutečný chaos. Před jednou z doprovodných motorek se cesta zužuje kvůli divákům natolik, že musí náhle zastavit. Jenže jen několik metrů za ní v tu chvíli jede Richie Porte. Ten již nemá jinou šanci než do motorky narazit. Padá k zemi a s ním i Mollema a Froome. Nejlépe z pádu vyvázne Mollema. Ten okamžitě znovu nasedá na kolo a pokračuje. Richie Porte, řeší problémy s řetězem. Až poté, co okolo něj projedou všichni ostatní favorité, své problémy vyřeší a snaží se limitovat své ztráty. Kde je však žlutý muž?
Zanedlouho ho kamera nachází. Froomovo kolo je naprosto nepojízdné. V momentu pádu za ním totiž jela další motorka. Řidič, který podobnou situaci nečekal, dělá vše pro to, aby svůj stroj zastavil, ale neúspěšně. Přejíždí Froomovo kolo a láme mu tak rám. Jenže co teď? Mechanici týmu Sky jsou daleko za ním, stejně tak neutrální pomoc. Dostat se dopředu je přes hromadu fanoušků a aut před nimi nemožné. Zbývá kilometr do cíle, a tak Froome své kolo odhodí ke krajnici a vstříc cíli se rozhodně běžet po svých. Všem chce ukázat, odkud původně pochází – ne z Británie, ačkoliv má britské občanství, ale z Keni, která je zemí běžců.
Jenže kilometr je stále ještě hodně, zvláště po výkonu, jaký má již za sebou. Navíc dostává pokyn od rozhodčích, ať dál bez kola neběží, ať počká. Za několik dlouhých sekund se k němu dostává neutrální pomoc Mavic. Kolo, které obdrží, však naprosto nevyhovuje jeho parametrům a nemůže ani nacvaknout tretry do pedálů. I toto kolo tak zahazuje. Za další sekundy se k němu jako zázrakem dostává týmové auto jeho týmu. To se někde na úzké silnici prodralo přes fanoušky i ostatní vozidla a Froomovi tak konečně dává nové kolo. Zbývající část etapy pomáhá Froomovi zvládnout Sergio Henao. Nakonec se obhájce prvenství konečně dostává do cíle, ale místo aby čas získal, ztrácí na ostatní přes minutu a půl. Do žlutého má jít Adam Yates, ale ten hned prohlásí, že takto trikot získat nechce a doufá, že do pořadí ještě zasáhnou rozhodčí a vrátí Froomovi čas, tak jako jemu v sedmé etapě.
V případě Yatese se však jednalo o sedm sekund, v tom Froomově je to větší porce času. Organizátoři však mají černé svědomí. To, co se událo, byla především jejich chyba, když nezvládli ukočírovat množství fanoušků, navíc Froomovi rám zlomila jejich motorka. Rozhodčí se tak rozhodnou situaci dostat do stavu, jaký by byl nebýt incidentu. Froomovi a Richiemu Portovi, který rovněž nakonec ztratil, udělí čas Baukeho Mollemy, s kterým před incidentem byli tito dva ve skupině. Mollema totiž ztratil kvůli pádu jen několik sekund a etapu dokončil o necelých dvacet sekund před ostatními favority a stejně jsou na tom nakonec ve výsledcích i Froome s Portem.
Jak se nakonec ukázalo, Brit čas zpátky nepotřeboval, protože i nadále je v závodě dominantní. O den později totiž končí druhý v časovce jen za Tomem Dumoulinem a čas získává i v dalších kopcovitých etapách. Osmnáctou etapou je pak horská časovka, ve které je Brit takový favorit, že sázkové kanceláře vypisují kurzy na to, že etapu nevyhraje. I tentokrát bojuje o etapu s Tomem Dumoulinem, ale úspěšnější je ten den Brit a vyhrává tak svou druhou etapu. O jeho celkovém vítězství již nikdo nepochybuje. Trochu si situaci zkomplikuje v devatenácté etapě, kde v mokrém sjezdu takřka ve stejný okamžik nezávisle na sobě padá s Vincenzem Nibalim. Nějaký čas ztrácí, ale to si může dovolit. V následující etapě z jezdců na celkové pořadí zkouší jít do úniku Roman Kreuziger a dostává se díky tomu na desáté místo celkového pořadí, protože špatný den má Mollema. Od sedmého místa ho však dělilo jen třináct sekund.
Na nejvyšších příčkách se však nestane nic a Froome se následující den může v Paříži radovat ze svého třetího vítězství. Na druhém místě končí Romain Bardet o čtyři minuty a pět sekund za Froomem. Třetí je Quintana, čtvrtý Adam Yates, kterému patří i bílý dres pro nejlepšího jezdce do 25 let. Největší konkurent Frooma v horách Richie Porte získává páté místo. O druhé místo se připravil ztrátou hned z druhé etapy, kdy měl v závěru defekt a nabral ztrátu jedné minuty a pětačtyřiceti sekund.
Taková byla tedy Tour de France 2016. Příběh z Mont Ventoux se navždy zapíše do historie tohoto závodu a sám Froome na něj dnes určitě vzpomíná s úsměvem.
