Terminátoři současného pelotonu – díl sedmý

Naším sedmým terminátorem je závodník z domova cyklistiky – Francie. Tím jezdcem není nikdo menší než známý bavič a bojovník Thomas Voeckler.

Začátek kariéry

Thomas Voeckler začal svoji cestu pelotonem v roce 2000 v týmu Bonjur. Zde závodil po celou dobu existence týmu, tedy až do konce sezóny 2002 a v barvách této stáje se potkal například se Sylvainem Chavanelem. Nástupnickým týmem se stala sestava Brioches La Boulangére, která však vydržela jen dva roky. V jejích barvách vyhrál v roce 2003 závod Kolem Lucemburska a v další sezóně etapu na Route du Sud.

Vrchol, ze kterého už nesestoupil

Na troskách tohoto týmu vznikl Bouygues Telecom (později Europcar a Direct Energie) a Voeckler se usadil definitivně. V týmu se stal osobností a respektovaným cyklistou a vydobyl své největší úspěchy. Po jeho boku se za dlouhých 13 sezón vystřídali jezdci jako Pierrick Fedrigo, Stef Clement, Yuri Trofimov, Perrig Quemeneur, Yukia Arashiro, Pierre Rolland, Cyril Gautier, Kévin Réza, Matteo Pelucchi, Natnael Berhane, Bryan Coquard nebo Romain Sicard.

Celkem posbíral 36 vítězství a některá si nyní přiblížíme. Výrazně na sebe upozornil v roce 2004. K domácímu mistrovskému titulu přidal vítěznou etapu na Tour du Sud. Přišla Tour de France a malý, zarputilý Francouz jede od 5. do 14. etapy ve žlutém dresu. „Petit blanc“ je rázem miláčkem Francie. Úspěchy pokračují. 6. 5. 2005 na 4 dny Dunkerque vyhrál etapu. Rok 2006 a výhra v etapě při závodě Kolem Baskicka.  Na Tour du Sud vyhrál etapu a celkově zvítězil. Sezóna 2007 mu přinesla radost v podobě triumfu na GP de Plouay a puntíkatý dres v závodě Paříž – Nice. Následující rok výsledkově nezářil, ale další sezónu výhra na Etoile de Bességes, na Tour du Var a také v etapě na Tour de France.

Na přelomu desetiletí vyhrál svoji druhou etapu na Tour a také ovládl první ročník GP de Quebec. Další dvě sezóny (2011 a 2012) byly jeho životní. Rok 2011 začal dvěma etapovými vavříny na Paříž – Nice. Úspěchy zaznamenal i na Giro del Trentino a 4 dny Dunkerque. Poté se, po sedmi letech,  v deváté etapě na Tour de France oblékl opět do žlutého a až do devatenácté etapy na Alpe d´Huez se držel na prvním místě. Po tomto dni spadl na čtvrtou příčku, na které setrval až do Paříže. V sezóně 2012 se mu dařilo stejně. Výhra na Brabantském šípu, výhra ve dvou etapách Tour de France a hlavně v Paříži stál na stupních vítězů v puntíkovaném dresu.

V sezóně 2013 sice ovládl etapu na Dauphiné a závod Route du Sud, ale to bylo vše a zdálo se, že z Thomase vyprchává energie.

Voeckler vrací úder

Přišla letošní sezóna. Tu začal v Africe na La Tropicale Amissa Bongo (53. celkově). Následovaly závody Etoile de Bességes (107. celkově) a Tour du Var (40. celkově). Hned na to navázal nový závod Tour Cycliste La Provence, kde vyhrál etapu a následně i celkové pořadí (před Petrem Vakočem). Na klasikách Sud Ardéche a La Drome nezanechal výraznou stoupu a stejně dopadl i na Paříž – Nice, Classic Loire Atlantique a Cholet – Pays de Loire. Ovšem na Critériu International byl druhý ve vrchařské soutěži. Následně na Circuit Cycliste Sarthe skončil čtvrtý celkově. Brabantský šíp dokončil až na 72. místě, Amstel nedokončil a na Lutychu byl klasifikován jako 102.

Následoval závod Kolem Yorkshiru, výhra v poslední etapě a celkový triumf. Poté opět zmizel z čela – Kolem Belgie nedokončil a na Critériu di Dauphiné byl až 58. Ovšem na svém milovaném závodě Route du Sud skončil celkově čtvrtý. Mistrovství Francie pouze objel (41. místo). Na Tour de France se mu taky nevedlo, byl šestý v 17. etapě a desátý celkově v souboji o puntíkovaný dres. Poté už se do statistik výrazně nezapsal a sezónu zakončil nenápadným 74. místem na Paris – Bourges.

Co dál?

Zde je jasno. Voeckler měl letos končit s kariérou, ale nebude tomu tak. Má smlouvu na další rok a 23. 7. 2017 ukončí svoji profesionální kariéru. To je v den, kdy skončí Tour de France.