Smutný konec jednoho z nejúspěšnějších týmů – 1. část: Cesta na vrchol


Tým BMC byl s pelotonem neodmyslitelně spjat od roku 2007. Během čtrnácti sezón se jezdci pod vedením Jima Ochowitze účastnili největších závodů planety a zaznamenaly nespočet úspěchů na neuvěřitelném množství klasik, etapáků i Grand Tours. Nad tím vším ční celkové vítězství Cadela Evanse na Tour 2011 a triumf Grega Van Avermaeta na Paříž-Roubaix 2017.

Příběh BMC se začal psát v roce 2006. Tehdy se Švýcarský businessman Andy Rihs spojil s Američanem Jimem Ochowiczem a výrobcem kol BMC Switzerland a od následující sezóny vstoupil do pelotonu BMC Racing Team.

První léta

Tým závodil pod Americkou vlajkou a proto v první sezóně sestavu tvořilo dvanáct Američanů a dva Švýcaři. Tým zaznamenal i své první vítězství. 6. května na závodě Tour of the Gila ve Spojených státech vyhrál Scott Moninger pátou etapu. První krok byl hotov. Tým se dobře prezentoval a bylo jasné, že se bude pokračovat.

Tým pro další sezónu posílil a přivedl dnes už známá jména jakými jsou Švýcaři Martin Kohler a Danilo Wyss nebo Američan Brent Bookwalter. BMC dále rostlo, posilovalo a pro rok 2009 následoval posun do druhé kategorie – do Pro Tour. K tomu pomohl i příchod zkušeného Markuse Zberga a talentovaného Mathiase Franka.

Vstup mezi elitu

Výrazným milníkem v historii týmu byl rok 2010. Tehdy se Rihs a Ochowicz rozhodli do týmu investovat, získat zvučná jména do svých řad a dostat se mezi elitu. To se bezesporu povedlo a pro rok 2010 přichází zkušení klasikáři Karsten Kroon, Alessandro Ballan a George Hincapie, Ital Mauro Santambrogio, Švýcaři Steve Morabito a Michael Schär, mladý Nor Alexander Kristoff a především toho času dvakrát druhý z Tour de France Cadel Evans.

Hlavně Australanova přítomnost zajistila týmu i první pozvánky na závody Grand Tours a BMC se představilo na Giru, kde Cadel Evans vyhrál i šílenou etapu do Montalciana. Mimo to Evans přidal triumf na Valonském šípu a Marcus Burghardt ovládl dvě etapy na podniku Kolem Švýcarska.

Hned další rok následoval krok do nejvyšší kategorie, tedy do World Tour. Tým navíc znovu posílil a přivedl Ivana Santaromitu, Amaëla Moinarda, Taylora Phinneyho nebo Manuela Quinziata. Ale hlavní posilou, i když to tehdy možná nikdo netušil, byl muž, který se v následujících letech stal neodmyslitelnou ikonou BMC – Greg Van Avermaet.

První roky ve World Tour

Posily přišly a tým poprvé vyrazil na všechny největší závody planety. Cadel Evans jako největší osobnost a lídr ukázal dobrou formu a vyhrál celkové pořadí na Tirrenu-Adriaticu i na Kolem Romandie. Forma před Tour de France byla vyladěná a Evans ukázal dobré nohy hned ve čtvrté etapě s cílem na Mûr-de-Bretagne, kterou vyhrál. Australan dostal velmi zkušený a kvalitní podpůrný tým (Bookwalter, Burghardt, Hincapie, Moinard, Morabto, Quinziato, Santaromita a Schär), díky kterému se držel stále v popředí celkového pořadí společně s bratry Schleckovými.

Cadel Evans
Cadel Evans ve žlutém dresu

Ti zaútočili na Galibieru a Andy Schleck rázem získal na Evanse skoro minutu. Jenže Lucemburská dvojice potřebovala potvrdit tento skvělý den v další etapě s koncem na Alpe d′Huez. Tam se Evanse nezbavili a ani ho nedokázali přelstít tak, jak se jim to povedlo v roce 2008 ve spolupráci s Carlosem Sastrem. Tentokrát se Evans nenechal nachytat, udržel se s oběma bratry a do dvacáté etapy vstupoval ze třetího místa se ztrátou 57 vteřin na žlutý trikot. Všechny trumfy měl nyní ve svých rukách. Následovala totiž časovka na 41 kilometrů a Andy Schleck by musel předvést nadpozemský výkon.

To se nestalo a Cadel Evans v předposlední den závodu zvrátil celkové pořadí ve svůj prospěch. Austrálie nešla spát, celá země byla na nohou a Cadel Evans odstartoval obrovský cyklistický boom mezi protinožci. Ale nebyl jediný, kdo měl dobrý rok. Nová akvizice Greg Van Avermaet vyhrála etapu v závodě Kolem Rakouska, celkové pořadí a etapu na závodě Kolem Valonsku a také významnou jednorázovku Paříž – Tours.

Po těchto úspěších se BMC stalo žádanou adresou a pro rok 2012 přišli hvězdy jako Philippe Gilbert a Thor Hushovd a s nimi mladík Tejay Van Garderen. Američan si udělal výborné jméno na Tour de France 2012, kam odcestoval společně s Cadelem Evansem a nejenže trápícího se Australana porazil a skončil pátý celkově, ale získal k tomu i bílý dres pro nejlepšího mladíka. V růžovém trikotu se ten rok ve třech etapách vozil Taylor Phinney, poté co ovládl úvodní časovku Gira. No a Philippe Gilbert k tomu přidal dvě výhry na Vueltě a hlavně titul z Mistrovství světa ve Valkenburgu.

Cadel Evans, vítěz Tour de France 2011

Australan za Australana

BMC i v dalších letech sílilo a přicházela zvučná jména jako Rohan Dennis, vítěz OH z Pekingu Samuel Sánchez, Peter Velits, Ben Hermans, Dylan Teuns, Damiano Caruso, Stefan Küng, Alessandro De Marchi, Nicolas Roche, Patrick Bevin, kariéru zde zakončil Simon Gerrans, týmem BMC prošli také Alberto Bettiol, Jürgen Roelandts, Jempy Drucker, ale hlavně Richie Porte.

Cadel Evans v únoru 2015 ukončil svoji bohatou kariéru, BMC potřebovalo nového hlavního lídra na Grand Tours a týdenní etapáky. Volba padla na Richieho Porta, který vyhrál během svého působení v BMC Tour Down Under, Kolem Romandie a Kolem Švýcarska a na Tour de France vždy patřil k favoritům celkového pořadí.

Tour de France 2016, pád Chrise Frooma, Baukeho Mollemy a Richieho Porta na Mont Ventoux

Během své první sezóny s týmem v roce 2016 si na Tour vedl dobře a dva týdny byl v popředí a atakoval pódium. Zdálo se, že ho nezastaví ani nešťastný incident z výjezdu na Chalet-Reynard, kdy s Chrisem Froomem a Bukem Mollemou ujeli ostatním favoritům a najednou spadli přes motorku.

Bohužel ve třetím týdnu trochu ztratil a klesl na páté místo, i tak to bylo do té doby jeho nejlepší umístění v celkovém pořadí na třítýdenních závodech do té doby. Další sezónu cílil ještě víš. Tour rozjel skvěle a chystal se první týden zakončit na pátém místě se ztrátou 39 vteřin na Chrise Frooma.

Naneštěstí pro Richieho Porta příšla etapa devátá. Rychlý sjezd a ve skupině už jenom izolovaní favorité, pouze tým Sky ve vyšším počtu. Nidko úplně netlačí na pilu, ale jede se rychle, když tu náhle Richie Porte nezvládne pravotočivou zatáčku, vyjede na trávu a jeho kolo se stává neovladatelné. Tasmánec jede rovně, jeho přední kolo naráží na vrstvu asfaltu, který je o něco vyšší než okolní terén. Kolo se o něj zasekne a Porteho katapultuje zpět do cesty.

Zraněný Richie Porte - 9. etapa Tour de France 2017Tam se ještě střetne s Danem Martinem, kterého také posílá k zemi. Sám pokračuje v nekontrolovatelném letu, dokud zády nenarazí na skálu. Končí nehybně na vozovce, okamžitě jsou u něj lékaři. Porte končí v závodě a i celou sezónu. Chystá se na další Tour, ale stopku mu znovu vystavuje devátá etapa, ve které na kostkách Roubaix padá a končí v závodě, zatímco na čele ve žlutém dresu prohrává jeho kolega Greg Van Avermaet v souboji s Johnem Degenkolbem.

Richie Porte
Richie Porte vyhrál závod Kolem Švýcarska 2018

Tejay van Garderen a Philippe Gilbert

Tejay Van Garderen vítězí v 18. etapě Gira 2017

Nesmíme zapomenout ani na další výrazné postavy, které oblékly dres BMC. V tomto případě jde o Tejaye van Garderena a Philippa Gilberta. Oba přišli před sezónou 2012 a jak už bylo psáno, Tejay van Garderen ihned zabodoval pátým místěm celkově na Tour 2012 a zdálo se, že to bude on, kdo povede tým na Grand Tours.

Ale hned v sezóně následující mu Tour nevyšla. Pro sezónu 2014 byl zpět a v celkovém pořadí skončil znovu pátý. To se ale už začalo mluvit o to, že Avermaet umí vyhrávat jenom v USA, jakmile přijede do Evropy, je slabší. Všem chtěl ukázat jak se pletou na Tour 2015. Dlouho se mu to dařilo a do závěrečného závodního bloku vstupoval ze třetího místa. Bohužel zažívací potíže ho vyřadily ze hry.

V dalších letech už to bylo s Garderenem slabší. Jednou se probojoval na 10. místo na Vueltě a to je všechno. Poslední záblesk přišel v 18. etapě Gira 2017, kde v závěro dokázal přespurtovat Mikela Landu. V BMC byl i v roce 2018, po které odešel do EF Pro Cycling.

Philippe Gilbert, vítěz 18. etapy
Philippe Gilbert ovládl 18. etapu Gira 2015

Nutno zmínit i Philippa Gilberta. Belgičan přicházel jako obrovská klasikářská hvězda a své umění měl jen potvrdit. Během působení v BMC byl úspěšný, vyhrál titul Mistra světa ve Valkenburgu, ale nutno říci, že to nebyla jeho nejúspěšnější štace. Za 4 roky s týmem vyhrál tři etapy na Vueltě, Amstel Gold Race a dvě etapy na Giru 2015. Pár dalších úspěchů přidal na menších závodech, ale obě strany určitě od společného působení čekaly více. Gilbert byl na ústupu. Do ústraní ho zatlačila rostoucí hvězda Grega Van Avermaeta, a proto Gilbert tým opustil a upsal se Quick-Stepu, kde skvěle restartoval svoji kariéru.

To byla první část o týmu BMC. Ve druhém dílu se podíváme na Grega Van Avermaeta a také na to, jak se z BMC stalo CCC a jak tým nakonec dospěl k smutnému konci.

Druhou část naleznete zde.