Musím říct, že doping a podvádění veškerého druhu nesnáším. Pokud už je něco zakázané, jsem pro důsledný zákaz a důsledný boj proti zakázanému. Je nepopiratelným faktem, že studie světové antidopingové organizace WADA opakovaně poukazují na to, že zdaleka ne všichni hříšníci jsou lapeni do antidopingových sítí a že cyklistika patří, mj. spolu s fotbalem (přečtěte si někdy pár citátů takového Zdeňka Zemana, bývalého i nynějšího trenéra v italské Serii A), ke sportům, v nichž je doping velkým problémem, neodhalené případy nevyjímaje.

Boj s dopingem

„Vylepšené“ protidopingové praktiky, například ty uvedené na minulé Tour de France, bývají často kritizovány jako ve skutečnosti ještě méně efektivní. Soudy občas zakazují retestování starých vzorků a zachraňují tím obviněné. Elitní závodníci se vymlouvají na to i ono, šlehají plameny na jejich kritiky, jen aby mnozí z nich po kariéře přiznali staré hříchy. Tak například celá generace těch, kteří byli na vrcholu kolem roku 2000, se potýká s tímto problémem, jak dokazuje přiznání Lance Armstronga, ale i nespočtu dalších. Bývalí elitní insideři jako Floyd Landis popisují, jak bylo pro profesionální týmy v podstatě hračkou obelhávat antidopingová pravidla sezónu po sezóně a vrhají spolu s experty, kteří napočítávají Contadorovi, Schleckovi či Froomovi podbné wattáže jako Armstrongovi, velký a dlouhý stín na silniční cyklistiku jako celek. Tichý otazník se vznáší nad každým, aktivní jsou stále mnozí z těch, kdo údajně či prokázaně spolupracovali s doktory, o nichž dnes víme či předpokládáme, že organizovali podávání zakázaných látek. A já patřím k těm, kteří nemají rádi výmluvy na steaky, ať už jsou z jižní Ameriky (Contador) nebo třeba Číny (Rogers), a přiznávám, že jsem nebyl ani trochu nadšený, když UCI očistila Michaela Rogerse, ačkoli dle mých vědomostí jasně neprokázal, odkud pocházela zakázaná látka v jeho těle. Teď se ale valí katastrofa na třetího z předních členů stáje kontroverzního Rusa Tinkova a na řadě je dlouholetá česká jednička Roman Kreuziger.

Roman Kreuziger v problémech

Kreuziger proplouval doposud světem skandálů a obvinění poměrně zdařile. Asi i proto, že nikdy nebyl hvězdou první velikosti a média se o něj moc nezajímala. Když měl na Tour 2009 střevní chřipku, viděli mezinárodní komentátoři jen špatnou formu a ani tak významná zpráva k nim v podstatě vůbec nedolehla. Nepřekvapí tedy, že ani obvinění z roku 2012, že totiž údajně Kreuziger spolupracoval s legendárním Michellem Ferrarim, nezískala mnoho sluchu. České orgány se za něj postavily, Kreuziger přiznal spolupráci a odmítl doping a za týden o kauze nikdo krom pár zasvěcenců nevěděl. Nic se neprokázalo, žádné abnormality nenalezeny, odpovědné mezinárodní organizace se zdály jen v klidu mlčením potvrzovat jezdcovu nevinu.

Jaký však omyl! Již tou dobu byl Kreuziger v průšvihu, aniž bychom o tom do dneška věděli. Podle antidopingové nadace CAFD, příslušné pod křídla UCI, zaznamenal Čech údaje naznačují doping v biologickém pasu a to právě v roce 2012 a také rok předtím, když v obou letech jel v barvách stáje Astana jako lídr italské Giro (a nijak zvlášť na něm nezářil, dodejme skepticky). Z jakéhosi magického důvodu ovšem mezinárodní orgány mlčely nejen na podzim 2012, ale pokračovaly v mlčení ještě skoro rok. Až v polovině sezóny 2013 se Kreuziger dozvěděl o obviněních a na podzim zaslal zpět vyjádření dvou nezávislých expertů, kteří se vyslovili v jeho prospěch – totiž že záznamy v biologickém pasu doping nijak neprokazují. Následuje dlouhá a ne úplně pochopitelná perioda mlčení a 30. května 2014 informuje CAFD Kreuzigera, že je nadále vyšetřován. Na odpověď dostává pouze třicetinu času, který si předtím vyšetřující orgán vzal – sedm dní. Během této doby závodník nedokázal získat další, třetí nezávislý posudek, který podle jeho současného tvrzení předběžně vyjadřuje veskrze totéž, co dva předchozí, které si zadal. Dle Kreuzigerova tvrzení jsou všichni tři „jeho“ experti zcela nezávislí, vysoce respektovaní, ze tří různých zemí a jejich zadání nebylo jej obhajovat, nýbrž pouze se objektivně vyjádřit ohledně jeho (ne)dopingu.

Kreuziger odstaven do vyřešení případu

Výsledek celé kauzy je v současnou chvíli velmi prostý: tým Tinkoff-Saxo dva dny před svou oficiální nominací oznamuje, že týmová dvojka a klíčový pomocník Alberta Contadora v horách se nezúčastní Tour de France ani žádného dalšího závodu až do vyřešení, přičemž však nevidí důvod k jeho vyřazení z týmu jako takového. Tak, jak jsou karty rozdány nyní, to vypadá, že CAFD nedrží v rukou takřka nic. Její vyjádření nepochybně (snad!) přijde brzy a možná přinese šokující, tvrdá zjištění. Pokud ne, bude jediným výstupem podstatné oslabení Kreuzigerova týmu v boji o maillot jaune.

Musím říct, že se mi celý případ těžko komentuje. Jsem nepochybně zaujatý, trpím sympatiemi k Romanu Kreuzigerovi, ne snad a priori proto, že by ovládal stejný rodný jazyk jako já, ale nejvíce kvůli tomu, že je závodníkem specifickým, relativně opomíjeným a často nahlíženým jako nevlídná, chladná, sobecká postava, tak jako třeba podobně starý tenista Tomáš Berdych. A také proto, že jsem nezaznamenával v Kreuzigerově kariéře žádné náhlé, znepokojující skoky, jak dokládají jeho velmi zvolna se zlepšující výsledky na velkých závodech a velmi kontinuální závodní projev, obsahující i mnohá „vystoupení si“. Zároveň jsem se ale, jak jsem již vytkl v úvodu článku, vždy považoval za zarytého odpůrce dopingu. Vždy jsem měl Floyda Landise raději než Lance Armstronga a kdyby zítra Kreuziger přišel s tím, že dopoval, ale že dopoval i celý Liquigas, celá Astana a v současnosti celé Tinkoff-Saxo, nevyčítal bych mu to ani v nejmenším, pakliže by jen naznačil existenci důkazů.

Podivuhodné praktiky CAFD

Přesto v tomto konkrétním případě, s daty, jež jsou k dispozici, vypadá celý případ jeho obvinění mou optikou obskurně a tragikomicky. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl podobně avantgardní obvinění jezdce vzhledem ke zpoždění, s jakým přichází, machinacím s lhůtami dávanými závodníkovi, antidopingovému orgánu oponujícímu třem mezinárodním odborníkům a načasování těsně před největší cyklistickou akci světa a vrchol sezóny pro daného jezdce. Vládne snad v UCI „britská klika“, která má zájem na odstřelování nepohodlných? To by byla samozřejmě ještě nepodloženější spekulace. Pokud však UCI, respektive CAFD, rychle nepřispěchá s pádnými argumenty a pokud ještě k tomu náhodou Contador prohraje s Froomem – poté, co mu bude chybět někdo k ruce v klíčových momentech, může se tato konspirační teorie stát mezi fanoušky velmi, velmi oblíbenou…

2 KOMENTÁŘE

  1. Na vrcholové úrovni musí sypat každý, jinak by mohl tak maximálně závodit doma po obědě kolem rybníka. Kdo někdy seděl na kole ví např., co je 15% stoupání. Když si představíte, že tam někdo valí hodinu třicítkou, tak to asi nebude jenom usilovným tréninkem a baštěním tvarohu, že? Musí v tom být nějaké ty „vitamíny“ (jak říká Jarmil) navíc!

Comments are closed.