TOP 10 favorité na Giru – Chris Froome

První Grand Tour sezóny je za dveřmi a i letos se na naší stránce můžete těšit na výčet favoritů pro celkové pořadí a také jezdců, kteří budou bojovat v hromadných dojezdech. Spurtéři budou vycházet vždy v 10:00 a celkoví favorité v 17:00. Nyní je čas na to, představit si asi největšího favorita Gira a vítěze Tour de France i Vuelty Chrise Frooma.

Froome vstoupil mezi profíky v roce 2008 v barvách Barloworldu a hned při své první sezóně se dostal do týmu na Tour de France. V prvních závodech ukazoval především časovkářský talent, ale v dobrém světle se předvedl na Herald Sun Tour, kde obsadil 4. místo celkově.

Ve druhém roce vyhrál etapu na závodě v Jihoafrické republice Giro Del Capo a dostal se i do nominace na Giro.

Tým Barloworld se rozpadl, nebo lépe řečeno transformoval, a vznikl tým Sky, kde i Chris Froome našel místo. Znovu se dostal do nominace na Giro, ale nedokončil 19. etapu na Apricu.

V sezóně 2011 dostal,obrazně řečeno, nůž na krk. „Buď něco předvedeš nebo nedostaneš smlouvu“ a Froome předvedl. Na Vueltě měl být k ruce Bradleymu Wigginsovi, což splnil, ale po deváté etapě, kde tohoto excelentního časovkáře porazil (vyhrál Tony Martin), šel do vedení. Dvojici týmu Sky nakonec v celkovém součtu přechytračil Juan José Cobo, ale pouze o 13 vteřin druhý byl Froome, který zároveň vyhrál 16. etapu. Nová smlouva byla na stole.

Sezóna 2012 vrhla Frooma do povědomí fanoušků ještě více, především díky Tour de France. Před Tour byl ještě čtvrtý na Dauphiné a na Tour jel jako klíčový muž pro Bradleyho Wigginse. Ten se mu odvděčil hned v prvním dojezdu na kopec na La Planche des Belles Filles, kde Froome oslavil výhru. Po druhé časovce (první byla prolog v Liége) se dostal Froome na třetí místo celkového pořadí a Wigginsovi rostl konkurent ve vlastních řadách. Po etapě na La Toussuire už byl v pořadí druhý za Wigginsem. Nejkontraverzní moment přinesla 17. etapa na Peyragudes, kde měl Chris Froome evidentně lepší nohy a trhal Wigginse, ale tým ho brzdil a vracel ho k muži ve žlutém. Froome uposlechl a druhé místo dovezl až do Paříže. Poté získal bronzovou medaili z OH v Londýně a odjel na Vueltu. Zde byl nejlepší ze zbytku světa, protože Contador, Valverde a Rodríguez závodili v jiné lize a rozebrali si pozice na pódiu.

Sezónu 2013 začal vítězně v Ománu, druhým místem na Tirrenu, výhrou na Critériu Internacional, výhrou na Romandii a výhrou na Dauphiné (všude přidal po jedné vítězné etapě). Ovšem vrcholem sezóny byl 100. ročník Tour de France. Hned v první horské etapě na Ax 3 Domaines tým Sky a Chris Froome dominovali a šli do žlutého. Výraznou ztrátu nabral Contador. Hned další den zůstal Froome v čelní skupině sám, ale ani Movistar s Quintanou a Valverdem ani Tinkoff s Kreuzigerem a Contadorem nic na Frooma nezkusili, i když tu byla velká pravděpodobnost, že by mohli Frooma ze skupiny odpárat. Froome upevnil své vedení v časovce k Mont-Saint-Michel a konkurenci rozdrtil na Mont Ventoux. Další vteřinky přidal v horské časovce, ale přišel třetí týden a Froome začal ztrácet. Ale jezdci Tinkoffu to neudělali vůbec dobře,  druhé a třetí místo pustili chybami.  Froome tak zůstal vlastně neohrožen a dojel si pro první žlutý dres.

Rok 2014 měl přinést öbhajobu žlutého dresu a do sezóny vstoupil skvěle. Výhra v Ománu ( etapová), výhra na Romandii (i etapová) a dvě vítězné etapy na Dauphiné. Ale Tour se nepovedla. Ve čtvrté etapě se Brit poroučel k zemi v neutrální zóně a další den, ještě před nájezdem na kostky, vzdal. Stihl se připravit na Vueltu a my jsme mohli sledovat strhující bitvu mezi ním a Contadorem. Byla to přetahovaná, ale v klíčových chvílích měl lepší nohy Španěl a Froome tak zůstal druhý.

V sezóně 2015 ovládl závod Ruta del Sol, etapu v Romandii a závod Critérium du Dauphiné s vítěznými etapami 7 a 8. Následovala Tour a hned ve třetí etapě se dostal do žlutého. Pak ho na chvíli propůjčil Tonymu Martinovi, který mu ho nedobrovolně vrátil. Od té chvíle už ho nikomu nedal a v 10. etapě na La Pierre-Saint-Martin vyhrál. V posledním týdnu mu Quintana dělal obrovské potíže, ale v poslední horské etapě na Alpe D’Huez nedokázal sjet tolik, aby Frooma sesadil z trůnu. Brit zkusil ještě Vueltu, ale po 11. etapě odstoupil.

https://www.youtube.com/watch?v=Lu5w-ZzhuJ0

Rok 2016 odstartoval výhrou na Herald Sun Tour, přidal etapový vavřin v Romandii a také na Dauphiné i s celkovým pořadím. Na Tour zaútočil v 8. etapě ve sjezdu do Bagners-de-Luchon, naprosto ohromil svět svým sjezdem a de facto rozmetal jakýkoliv další pokus na ohrožení jeho triumfu. Podpořil to útokem na větru s Petrem Saganem a v obou časovkách. Ale přišla i smůla a to ve 12. etapě na Ventoux, kdy on, Porte a Mollema spadli po kontaktu s motorkou. Nastal velký zmatek, chvíli se zdálo, že o vedení Froome přijde, ale nakonec mu pořadatelé udělili stejný čas jako Mollemovi, který vyvázl z karambolu nejlépe. Froome pak potvrdil svoji pozici a už mohl pouze hlídat svoji pozici lídra. Krizový moment přišel v 19. etapě, když upadl a musel dojíždět etapu na kole Gerainta Thomase. Zbytek Tour byl bezproblémový a Froome se vyrovnal Gregu LeMondovi, Louisonu Bobetovi a Philippu Thysovi.

Následně odjel do Brazílie, kde získal druhou bronzovou medaili v časovce. Sezónu zakončil na Vueltě, kde se pokusil získat double Tour – Vuelta. Za celý závod nebyl v pořadí horší než pátý. Od vítězné 11. etapy byl druhý a sváděl souboj s Quintanou a nebýt 15. etapy, kde Contador vyprodukoval útok a dělení balíku, které Quintana dokázal pokrýt a Froome ne, možná by svého soupeře i porazil. Výhru přidal i v časovce, ale v celkovém součtu mu chyběla minuta a 23 sekund.

Rok 2017 byl rozdílný. Froome nebyl v úvodu tak dominantní jako jindy a i na Dauphiné skončil „až” čtvrtý. Tour začal šestým místem v Düsseldorfu, ale už v prvním horském dojezdu na La Planche des Belles Filles bral žlutý dres od Gerainta Thomase. Konkurence byla blízko a ve 12. etapě přišel šok. Froome nestíhal a ztratil žlutý dres na úkor Fabia Arua. Jenže ve 14. etapě se Sky s Froomem dokázali dobře poskládat a v závěrečném kratičkém výstupu udrželi Frooma na čele, zatímco Aru odpadl a převlékalo se. V posledním týdnu byli k Froomovi nejblíže Bardet s Uranem a ti také byli největšími soupeři. Tito tři nám předvedli famózní vrchařskou bitvu na Izoardu, ale nakonec se rozešli smírně. V následné časovce se očekávalo už jen potvrzení žlutého dresu. To se i stalo a Froome se stal čtyřnásobným vítězem Tour de France. Zároveň se stal teprve sedmým jezdcem v historii, který dokázal vyhrát Tour bez vyhrané etapy (před ním to dokázali Firmin Lambot – 1922; Roger Walkowiak – 1956, Gastone Nencini – 1960; Lucien Aimar – 1966; Greg LeMond – 1990 a Óscar Pereiro – 2006).

Znovu vyhlásil útok na Vueltu a hned ve třetí etapě šel do červeného dresu. Svoji pozici si upevnil výhrou v 9. etapě a také v časovce. Téměř nic neponechal náhodě, nechyboval a tým ho vždy dokázal uchránit nebezpečí. Na Alto de L’Angliru dojel do cíle společně s Woutem Poelsem, který pro něj byl klíčovým mužem. Navíc dojel před všemi svými konkurenty (kromě Contadora, který etapu vyhrál). Výhru potvrdil v Madridu a stal se teprve třetím jezdcem v historii, který dokázal ovládnout Tour a Vueltu v jednom jediném roce. Před ním to dokázali Jacques Anquetil v roce 1963 a Bernard Hinult v roce 1978, ale oba to zvládli ještě v době, kdy se Vuelta jezdila v dubnu, Froome je tak prvním, kterému se to povedlo v novém termínu.

Letos Froome ohlásil pokus o double Giro – Tour. Kdyby Giro vyhrál, stal by se teprve sedmým jezdcem historie, kterému by se to povedlo (Jacques Anquetil, Felice Gimondi, Eddy Merckx, Bernard Hinault, Alberto Contador a Vincenzo Nibali). Kdyby vyhrál i Tour, byl by prvním jezdcem od sezóny 1998, kdy tento double vybojoval Marco Pantani.

Sezónu začal 10. místem na Ruta del Sol, byl 34. na Tirrenu-Adriaticu, ale na Tour of the Alps ukázal zlepšenou formu, když na pódium ztratil jedinou vteřinu a na vítězného Pinota vteřin 16.