Prvního srpna, přesně půl roku po Cadel Evans Great Ocean Road Race, se vrátil seriál Women’s WorldTour. V následujících 50 dnech měl naplánované čtyři akce. A dlouho to vypadalo, že vítězky pozná jen dvě. Jenomže… Přinášíme vám shrnutí dění a pozvánku na nadcházející závody.

Příprava ve Watopii, u řeky i v tunelech

Dlouho se mohlo jen trénovat. A závodit na dálku. Začátkem května byla pro jezdkyně nachystána Zwift Tour for All („Závod pro všechny“), kde z pohodlí svých domovů zakoušely staré známé utrpení v nové formě skrze kamerami snímané trenažery. Závod hodnocený týmově ovládla americká stáj Tibco-SVB, pro níž jedinou etapovou radost zajistila Leah Dixon. Další tři etapy, včetně velikánu Alpe du Zwift, ovládla Ashleigh Moolman. Zbylou, respektive úvodní etapu získala pro sebe Marianne Vos.

„Sama sebe jsem naštěstí neviděla. Ty poslední dva, tři kilometry jsem se totiž musela fakt vydat,“ přiznala závodnice, která zaválela již o měsíc a půl dříve na Alpe d’River, kde si připsala cenný skalp Toma Dumoulina. Díky němu potom dlouho vedla Tour de Quarantine, jíž se tak jako ostatní hvězdy pelotonu, aby se vyhnula postihům, účastnila pod pseudonymem.

Tour de Quarantine Stage 1 pic.twitter.com/uI8PRBS575

— Brad Sohner (@bradsohner) March 22, 2020

Dříve než kdekoli jinde se do akce přímo v terénu mohli vrátit ve Slovinsku. 21. června měli muži silniční závod a ženy časovku. O týden později se role prohodily. Takové rozvržení perfektně sedělo Uršce Žigart a Tadeji Pogačarovi, kteří vládli proti chronometru, a mohli tedy slavit v obou termínech. Loni spolu byli i na Giro Rosa, kde Žigart její přítel fandil během příprav na vlastní grandtourovou premiéru. Letos sice předchozí dny a týdny ze známých důvodů spolu strávit nemohli, ale co dělají dnes, kdy jí skončilo období 15 etap v 16 dnech a jemu 21 etap ve 23 dnech (navíc se žlutým dresem slaví 22. narozeniny), lze dobře odhadnout…

Už v červnu ovšem nijak nezahálela ani Annemiek van Vleuten. Závodit nesměla, zato si střihla tréninkovou jízdu o délce 400,1 kilometrů a když se sezóna konečně znovu rozjela, nezastavily ji ani lijáky. Prostě se schovala do tunelů a v Livignu v jejich úkrytu strávila téměř tři hodiny. Také si ale trochu zabědovala. Na La Course ji nepotěšil profil („Nemohu uvěřit tomu, co jsem [na prezentaci] viděla: 96kilometrový ‚závod‘. Jen dvě kola se stoupáním třetím kategorie… To není WorldTour level.“), na Giru zase spadla na štěrkovém stoupání v Seggianu. „Ukázka toho, že sekce po štěrku jsou v etapových závodech zbytečné, šílené a nebezpečné. Nechte je na jednorázovky!“

Annemiek van Vleuten spend a total of 2h50m in the tunnels of Livigno today. That's some impressive dedication to stay dry. pic.twitter.com/ag59VnMinx

— La Flamme Rouge (@laflammerouge16) August 14, 2020

Zkrácené Giro s Hájkovou a pádem královny

Přitom se dlouho zdálo, že právě tenhle výšlap bude mít hlavní zásluhu na její celkové výhře. Na nejbližší soupeřky najela přes minutu, pak přidala dalších 30 sekund a s touto výhodou dojela ještě sedmou etapu. To už ovšem tušila, že třetí celkovou výhru v řadě nepřidá, protože zápěstí na metě kilometru neobstálo v souboji s dlažbou. Místo ní tak měla v duelu kamarádek zvítězit buď premiérově Niewiadoma, nebo potřetí celkem Van der Breggen. Do osmé etapy nastoupila s drobným náskokem Polka, závěrečné stoupání s pasáží 3,3 km do 12,6 % ji ale vysvléklo. Radost Anny van der Breggen z růžového dresu byla vzhledem k okolnostem trochu rozpačitá. Naštěstí, jak zpívá kapela Queen, Friends will be friends. „Domluvily jsme se, že zítra uděláme pizza party. A platí Anna!“ glosovala situaci Niewiadoma.

🎥 Wow! What a moment! 😍 @AnnavdBreggen takes the pink jersey from @KNiewiadoma – and then this happens…
❤ Friends will be friends! ❤#UCIWWT #girorosa pic.twitter.com/AOzlIFP9OZ

— UCI_WWT (@UCI_WWT) September 18, 2020

Právě v osmé etapě si také konečně připsala individuální výhru na svém domácím velezávodě Elisa Longo Borghini. Týden předtím se navíc stala po 12 letech první Italkou, která dosáhla na růžový dres. K tomu jí dopomohla úžasná práce týmu Trek-Segafredo (napříč závodem, ale především) v úvodní týmové časovce. Nejvícekrát se radovala živoucí nizozemská legenda Marianne Vos, které ještě před oním kritickým pádem z finále sedmé etapy, do něhož se s menšími následky rovněž přimotala, patřily oba spurterské dojezdy a nadto stojka v Assisi. Markéta Hájková své první Giro ve dvaceti dojela jako 62. V rámci úniku získala výhru na spurterské prémii páté etapy.

Kaňkou byla absence přímého přenosu. Ten by přitom podle pravidel UCI měli organizátoři v délce minimálně 45 minut zajistit povinně. Jenomže v těžké době Giro, už tak zkrácené o jednu etapu, s improvizacemi na poslední chvíli v dalších a závisející na podpoře dobrovolníků a dobrovolnic, pro technicky náročný podnik prostě nenašlo zdroje. Tak snad příště. A brzy dost možná i na ženské Tour de France. Ta by se nakonec měla jezdit v týdnu po mužské verzi, poprvé v roce 2022 – byť možná zatím ne coby součást WorldTour.

Zvraty prvních závodů po restartu

Itálie hostila kromě tradičního vrcholu sezóny WWT i její restart. To byla ještě Annemiek van Vleuten zdravá, na štěrk připravená a po výhrách z menších španělských jednorázovek namotivovaná jako první žena obhájit na Strade Bianche. Dlouho se sice zdálo, že zvítězí taktika a únik doveze zdárně do cíle Mavi García. Ještě 28 kilometrů od něj měla k dobru možná šest minut. O 15 kilometrů později ale výhoda klesla na méně než třetinu a 5,7 kilometrů od Piazza del Campo byla García dojeta a v kopci pak utržena firmou AvV.

Závěr srpna byl časem vzestupů a pádů Lizzie Deignan a (už tehdy nikoli jen obrazně) Annemiek van Vleuten. Nejprve mistryně světa schytala na domácím šampionátu porážku od Anny van der Breggen. Obě Nizozemky pak okusily asfalt na GP Plouay, kde se radovala z úspěchu Lizzie Deignan (před krajankou a pozdější vítězkou etapy na Giru Lizzy Banks). Dva dny na to však totéž Plouay rozdalo karty opačně. Potloukla se Britka a Van Vleuten se (alespoň pro účely pódia) oblékla do trikotu evropské šampiónky. A následovala cesta na La Course, kde zatímco jedna v pro ni příliš snadném profilu „pouze“ udělala závod, z rezultující šestičlenné skupiny si k výhře šrámy nešrámy dospurtovala Lizzie Deignan, která coby monacká rezidentka závodila v Nice prakticky na domácí půdě.

Republikové šampionáty (bez) překvapení

Tak trochu ve stínu tohoto dění se 20. a 22. srpna jel česko-slovenský republikový šampionát. Královnou východnější z Mladých Boleslaví v časovce a také hromadně málem byla veteránka Janka Keseg Števková, známá spíše jako bikerka. Terezu Medveďovou zle potrápila i Tatiana Jaseková – proti chronometru zaostala ani ne o deset vteřin. Nakonec se ale v obou případech radovala hlavní favoritka. A velmi podobně to bylo v české verzi bitvy koz. Nikola Nosková předčila Markétu Hájkovou o 11 sekund. Silniční závod posléze osvědčil v Česku tradiční a někdy až rozepře budící dominanci lokální týmové síly v konfrontaci s třídou WorldTour. Zlatou vyslankyní Dukly se stala Jarmila Machačová, jež výhru věnovala zesnulé kamarádce.

Mistrovství světa za rohem

Po závodech o dresy národních a evropských šampiónek přijde už za pár dní čas pro boj o jediný trikot, který se nesvléká – trikot duhový. Nebo nesvléká… Annemiek van Vleuten se s ním rozloučila ve druhé etapě Gira, než se ujala vedení v závodě. Účast na mistrovství s výztuhou zápěstí stále nevylučuje, nicméně pokud se na startu neobjeví, bude skrze její osobu a Amandu Spratt chybět obhájkyně i bronzová, respektive stříbrná závodnice z let 2019 a 2018. Hlavní favoritkou by tak na kopcovitém profilu v Imole, jež převzala pořadatelství od Aigle a Martigny, měla v sobotu 26. září být Anna van der Breggen.

Někdy se duhový dres dokonce ani neobléká. To je případ Chloé Dygert, která pro další zlato z časovky vyrazí bez jediného závodního dne, přesto s optimistickými očekáváními. „Pokračuji v plnění mého pečlivě připraveného tréninkového plánu a přípravě,“ potvrdila začátkem září. Časovka se pojede za tři dny, ve čtvrtek. Odjede se pouze ta individuální, „ITT“. Mládežnické závody a hned po své loňské premiéře rovněž smíšená „TTT“ byly pro časovou a organizační tíseň vypuštěny.

Netradiční podzimní sezóna klasik a pak Madrid

Potom už – věřmě – začne období klasik. 30. září se pojede Valonský šíp a během října Lutych–Bastogne–Lutych, Amstel Gold Race, Gent–Wevelgem, Kolem Flander, Driedaagse Brugge–De Panne a 25. října konečně Paříž–Roubaix. Fanoušci mužské verze na jaře oplakali nemožnost konání závodu za jimi vzývaných nezvykle vlhkých podmínek. Ale nad čím bědovat? Říjen bývá v Roubaix nejdeštivějším měsícem! Ženy by se tak ironicky této upgradované verze pekla mohly dočkat hned při prvním startu.

Začátkem listopadu pak sezónu Women’s WorldTour uzavře třídenní Madrid Challenge. Ke všem závodům, jejichž (v případě potřeby aktualizovaný) kalendář naleznete zde, vám přineseme reportáže, případně také preview a do konce sezóny ještě dva shrnující články.