Top 10 jezdců sezóny 2018 – Alejandro Valverde

Devátým jezdcem v letošním Top 10 je novopečený mistr světa – Alejandro Valverde. I když se mu nepodařilo získat výhru na jeho oblíbených Ardenských klasikách, sezóna to byla opět velmi úspěšná, navíc korunovaná životním prvenstvím.

Osmatřicetiletý matador začal už osmnáctou profesionální sezónu na domácích klasikách na Mallorce. Následoval etapový závod Volta a la Comunicat Valenciana, který si i díky dvěma vítězným etapám, podmanil.

Byl druhý na Vuelta a Murcia, odkud putoval do Spojených Arabských Emirátů. Při Abu Dhabi Tour nenašel přemožitele a díky výhře v závěrečné etapě se radoval i z celkového prvenství.

Jeho série vynikajících výsledků pokračovala i dále, když na Strade Bianche dojel čtvrtý. Následně znovu na domácí půdě, tentokrát v Katalánsku, dokazoval svoji sílu. Hned ve druhé etapě si připsal vítězství. Potvrdil to úspěchem i v etapě s pořadovým číslem čtyři, po které se definitivně usadil na čele celkového pořadí. V Katalánsku to byl už jeho třetí celkový triumf (2009, 2017, 2018).

Po Katalánsku se představil na Dwars door Vlaanderen, kde obsadil velmi solidní 11. místo. Spekulovalo se i o možnosti jeho startu na slavném monumentu Ronde (Kolem Flander), ale na startu nakonec nestál. Místo toho ovládl GP Miguel Indurain a vše směřoval k Ardenským klasikám.

Na Amstelu znovu nedosáhl na výhru a byl pátý. Uprostřed týdne přišel jeho oblíbený Valonský šíp, který vyhrál už 5x. Útok na šestý vavřín mu překazil Julian Alaphilippe. Ani na Lutychu se Španělovi nevedlo a obsadil „až“ 13. místo.

Po ne úplně povedených klasikách si dal dlouhou pauzu a vrátil se až celkovým vítězstvím na La Route d´Occitaine. To byla příprava na Tour de France, kde plnil roli až třetího lídra, za Quintanou a Landou. I přes skutečnost, že byl svým mladším kolegům k ruce, naskakoval si i do úniků nebo zkoušel dlouhé nástupy. Tato aktivita mu vynesla 14. místo v Paříži.

Po Tour de France se na celý měsíc oprostil od závodění, aby se mohl se vší parádou vrátit na domácí Vueltu. Hned dojezd druhé etapy si, po souboji s Michalem Kwiatkowskim, podmanil. Od této chvíle se téměř celou dobu držel na druhém místě celkového pořadí a byl největším vyzyvatelem Simona Yatese. Svoji pozici potvrdil výhrou v dojezdu 8. etapy, kde nedal sebemenší šanci Petru Saganovi.

Z druhého místa vypadl až ve 20. etapě, kde jeho soupeři roztrhali peloton a Valverde už nestačil. Nepomohla mu ani pomoc od Naira Quintany a vítěz závodu z roku 2009 spadl na páté místo.

Jenže sezóna nekončila a stále tu byl jeden závod, kde se mu výhra doposud vyhýbala. Na mistrovství světa posbíral už 6 medailí, ale ani jedna nebyla zlatá. Letos se naskytla příležitost, která se už asi neukáže. Vrchařský profil, rozhodující stoupání s 28% sklonem, poté sjezd a krátká rovina před cílem. To byla trať, která velezkušenému borci byla šitá na míru. To potvrdil, na prudkém stoupání s ním vydrželi pouze Woods a Bardet, ve sjezdu se dotáhl ještě Dumoulin, ale ve sprintech je Valverde tradičně silný. Tento faktor dokázal využít ve svůj prospěch a díky dlouhému nástupu konečně získal výhru, která mu dlouhé roky unikala.

Už v duhovém dresu ještě nastoupil v Itálii na klasiky Tre Valli Varesine, Milán-Turín a Kolem Lombardie, ale výhrou svůj dres zatím nepokřtil.

Španěl má za sebou další skvělou sezónu a my jen s napětím můžeme čekat, co nám Alejandro předvede příští rok v dresu s barvami duhy.