V minulém článku o zkušenostech z Tour de France jsem psal o přípravách na cestu a o cestě samotné. Dostali jsme se imaginárně až k samotné trati ve městě Nancy. A právě o této etapě bude dnešní článek.
Karavana alegorických vozů
Vůbec jsem nevěděl, co mám čekat, ale bylo to skvělé. Asi hodinu a půl před příjezdem cyklistů začala přijíždět reklamní auta a kamiony, z nichž vyhazovali různé předměty jako klíčenky, magnetky, ale i létající talíře s logy firem, vzorky pracích prostředků, bonbóny a tak dále. Lidé se tam o to doslova bili (ale v dobrém). I já jsem se nechal do tohoto šílenství zatáhnout a ukořistil jsem si šest suvenýrů. Byl jsem nesmírně šťastný, ale to jsem ještě netušil, že se toto děje na každé etapě, a tak jsme na konci odjížděli se třemi velkými taškami suvenýrů. Z některých ukořistěných předmětů jsme měli možná i 30 kusů! Opravdu to tam rozdávali ve velkém.
Po reklamních kamionech, resp. alegorických vozech, začala jezdit auta týmů, z nichž se také každý usmíval a mával. Obzvláště nám udělalo radost auto Cannondale, před kterým jsme mávali slovenskou vlajkou a když nás viděli, tak nám i troubili. To se opakovalo v každé etapě.
A pak to přišlo
Nad námi se začaly objevovat televizní vrtulníky. Přijížděli rozhodčí, auta a motorky a to už byl neklamný znak toho, že zanedlouho uvidíme i cyklisty. Měli jsme výhled na zatáčku, z níž se najednou vyřítili dva cyklisté. Na první pozici nebyl nikdo jiný než Peter Sagan. Proletěl kolem nás a zmizel v dáli. Tento moment mi asi nejvíce z celé Tour de France utkvěl v paměti. Pár vteřin za ním už jel celý peloton a bylo jasné, že ho jejich snažení pohltí. I tak jsme utíkali do cíle.
Bylo to asi dva a půl kilometru a když jsme tam doběhli, bylo to dost přeplněné lidmi. Viděli jsme Sagana, jak jde už i se zeleným dresem z pódia. Křičeli jsme na něj, ale asi nás neslyšel. Nevadilo nám to, protože jsme ho alespoň viděli. Chtěli jsme jít i za ním, ale k cyklistům je těžké se dostat. Vlastně vůbec. Moje plány, mít podpis od Contadora, Greipela, Kittela, Martina a tak dále, zůstaly nenaplněné. Schválně nepíšu Sagana, neboť od něho jsme nakonec podpis dostali, ale tuto příhodu popíšu až v dalším článku.
Pak už jsme se vrátili do karavanu, i když jsme ještě trochu bloudili. Nakonec jsme našli naše parkoviště a hned jsme vyrazili na další etapu do Gérardmer, taktéž cílového města. To ale až v příštím článku.
