Je za námi sobota a třetí etapa Czech Cycling Tour. Slíbili jsme, že se na ni vyrazíme podívat, a tak jsme také učinili. Dnes jsme se podívali na peloton v akci.

Cesta

Vyrazil jsem v osm hodin z domu a během chvíle jsem po cestě nabral jak Davida, tak Honzu. Poté jsem se rozhodl změřit síly s dálnicí D1. A to byla chyba. Pár chvil po nájezdu už jsem musel brzdit, kvůli koloně. Naštěstí jsem automobil znovu rozpohyboval, abych za dalších několik kilometrů musel zase brzdit.

Když už jsme minuli Brno, vypadalo všechno nadějně, ale exit, který jsme chtěli použít na přejetí na D46, byl uzavřený, proto jsme se museli k dálnici dostat jinak. Naštěstí David znal cestu a na správnou dálnici nás přivedl. Těsně před Olomoucí jsme z dálnice sjeli a jali se hledat penzion, který byl dobře označen, proto jsme se trefili hned napoprvé.

V penzionu jsme si odložili věci a skrz Olomouc zamířili k Dolní Moravici, kde byl naplánován bufet dnešní etapy.

Bufet

Po příjezdu na místo a zaparkování automobilu za bufetem jsme si šli celou zónu projít, jelikož jsme měli hodinu a půl čas k průjezdu balíku. Po cestě už jsme viděli zaparkované týmové vozy a jejich posádky, které se pilně připravovali na průjezd spánkem, klábosením a koukáním do mobilních zařízení.

Po příchodu do Dolní Moravice jsme měli stále mnoho času. David si na mapě našel nedaleký minerální pramen a vydal se k němu. Já a Honza jsme na něj počkali ve vesnici. David se po svém návratu nevyjádřil příliš kladně k tomuto prameni. Hodili jsme to za hlavu a začali jsme stoupat zpět k vrcholu kopce, ve kterém byl umístěn bufet.

Výstup nám znepříjemňovali všudypřítomní zemědělci a jejich traktory. Také jsme příliš nepochopili, proč i pět minut před příjezdem pelotonu po silnici stále jezdí auta.

Nakonec jsme si zvolili strategickou pozici pod vrcholem a doufali jsme, že ulovíme nějaký ten suvenýr. To se nám nakonec i povedlo. David získal bidony Lampre a Beobanku. Já mám tašku Cannondalu.

Šternberk

Poté, co peloton projel kolem nás, jsme se vrátili k vozidlu a rozmýšleli se, co dál. Nakonec zvítězila myšlenka přejet do Šternberku a zkusit se dostat do prostoru cíle. Našli jsme na mapě nejkratší trasu, která vedla mimo cesty závodu a vyrazili jsme. Ve Šternberku jsme našli pohodlné parkování.

Nabrali jsme směr centrum, kde jsme podle zvuku tušili dojezd závodu. K najití správné cesty nám dopomohli sami závodníci. Když jsme šli, najednou se ze zatáčky vyřítaila skupina vedená trojicí borců Lampre – Merida. Díky tomu jsme zamířili k cíli, kde jsme zaujali strategické pozice s dobrým výhledem a čekali na průjezdy závodníků.

Po pár minutách se znovu objevilo čelo závodu, kde tentokráte byli už pouze čtyři borci – Ulissi, Langeveld, Rebellin a Hník. Takto najeli do posledního okruhu a my tajně doufali, že se Karlu Hníkovi někde podaří odskočit svým soupeřům. Karel se o to skutečně pokoušel, ale nevyšlo mu to a naopak mu dokázal ujet Ulissi. Hník nakonec vybojoval druhé místo. Na našem stanovišti jsme počkali, dokud cílem neprojedou i poslední závodníci a pak jsme nabrali směr k pódiu, kde se vyhlašovaly výsledky závodu a průběžná pořadí.

Dolany

Při návratu na ubytování jsme si řekli, že si projedeme zítřejší okruh v Dolanech a vytyčíme místa, která chceme vidět. Nakonec zvítězil bufet ve Vésce a prostor cíle etapy (na kostky v Bělkovicích – Laštanech se asi nedostane).