La Classicissima jak se také nazývá první monument sezóny Milán-San Remo může mít hned několik možných scénářů. Pojďme si je představit.
Hromadný dojezd pelotonu
Hromadný spurt velké skupiny je asi nejočekávanější a nejčastější varianta dojezdu Milán-San Remo. Takto skončily poslední čtyři ročníky tohoto závodu. Poslední kopec závodu Poggio totiž vrcholí šest kilometrů před cílem, měří 3,6 kilometru a sklon je 3,7% v průměru. Jezdci, kteří zde nastoupí jsou zpravidla dojeti v bezpečné vzdálenosti před cílem. Na hromadný spurt spoléhají jezdci jako Alexander Kristoff, John Degenkolb, Mark Cavendish, Fernando Gaviria, Sonny Colbrelli, Nacer Bouhanni, Caleb Ewan, Sacha Modolo, Nikias Arndt, Michael Matthews, Elia Viviani, Tom Boonen nebo obhájce Arnaud Démare. I Peter Sagan si pravděpodobně počká na závěrečný spurt, i když u slovenského cyklisty jeden nikdy neví.
https://www.youtube.com/watch?v=-CyDRb72ErU
Nástup na Poggiu
Na Poggiu, závěrečném kopci, se nastupuje každý rok. Avšak jen malé procento těchto útoků nakonec skončí vítězstvím. Pokud má jezdec po takřka 300 kilometrech a sedmi hodinách v sedle hodně sil může si na vrchol Poggia přivést solidní náskok na peloton, který si udrží až do cíle. Větší šance na úspěch je pokud na Poggiu spolu nastoupí více jezdců dohromady. Takto zde v roce 2012 nastoupil Vincenzo Nibali se Simonem Gerransem a Fabianem Cancellarou. Gerrans poté spurt této skupinky vyhrál, nutno však dodat, že nebýt Fabiana Cancellary, který ve sjezdu z Poggia a následné rovině rozjel ostré tempo, trojici by pravděpodobně dojel peloton.
Na Poggiu loni nastupoval Michał Kwiatkowski a nakonec byl dojet 1400 metrů před cílem. Jeho nástupy lze očekávat i letos, i když může být svázán týmovou taktikou, jelikož hlavním lídrem celého týmu Sky je Elia Viviani. Další kdo bude možná zkoušet na tomto kopci odjet je Greg Van Avermaet, Tim Wellens, Tony Gallopin, Fabio Felline, Tom Dumoulin nebo Julian Alaphilippe a Philippe Gilbert, ale oba budou pravděpodobně spíše pomáhat Boonenovi s Gaviriou.
Nástup ve sjezdu z Poggia
Z Poggia následuje poměrně krátký, ale zato velmi technický sjezd. Už jsme několikrát viděli, že jezdec nastoupil ve sjezdu z Poggia nebo na následné rovině a náskok udržel až do cíle. Nemusíme pro to jít daleko do historie, Fabian Cancellara tu v roce 2008 nejdříve natáhl peloton v technickém sjezdu a na zbývající rovině vystřelil vpřed a připsal si své jediné vítězství na Milán-San Remo, i když k dalším triumfům měl k následujících letech několikrát blízko (v letech 2011-2014 byl třikrát druhý a jednou třetí).
Podobně tu v roce 1992 zvítězil Sean Kelly. Ve sjezdu poodjel pelotonu, následně doskočil Morena Argentina, který nastoupil na Poggiu a ve spurtu na Via Roma svého italského soupeře porazil.
Cancellarovo a Kellyho vítězství je dodnes považováno za jedny z nejlepších dojezdů La Primavery v historii.
Útok na Cipresse
To, že bude slavit útok jezdce na Cipresse je už hodně nepravděpodobné. Cipressa je předposlední kopec Milán-San Remo, měří 5,6 kilometrů a sklon má 4% v průměru. Tento kopec vrcholí cca 20 kilometrů před cílem.
V roce 1982 takto slavil Marc Gomez, který ještě jako neoprofesionál odjel soupeřům na Cipresse a zvítězil. O ještě odvážnější útok se pokusil v roce 1990 Gianni Bugno, který nastoupil těsně před Cipressou. Bugno všechny dokonale zaskočil a ostatní ho viděli až v cíli.
Zvítězí celodenní únik
Celodenní únik se na Milán-San Remo takřka jistě vytvoří, ale bude některý z uprchlíků slavit? Bylo by to velké překvapení. Peloton by musel situaci hodně podcenit. Navíc únik by musel být hodně silný, jelikož jet 300 kilometrů před pelotonem a udržet tempo celých sedm hodin je prakticky nemožné.
V roce 1946 zvítězil Fausto Coppi poté co nastoupil stoupání Passo del Turchino. Nejednalo se tak o celodenní únik, ale Ital jel osamoceně takřka 150 kilometrů! Ovšem dnes je již jiná doba a podobný scénář téměř se 100% jistotou neuvidíme.
Útok na poslední chvíli na Via Roma
Via Roma je závěrečná pasáž celého závodu. Jedná se o hlavní ulici v centru cílového města San Remo. V této části je již většinou jasné jestli zvítězí peloton, osamocený jezdec či malá skupina.
V roce 1999 se již schylovalo k závěrečnému spurtu, když v poslední zatáčce vyrazil vpřed Andrei Tchmil. Jezdci za ním se několikrát ohlédli a Tchmil tak získal potřebný náskok, aby zvítězil.
Jedná se o podobný kousek, který předvedl Fernando Gaviria na posledním ročníku závodu Paříž-Tours, kdy doslova zaskočil všechny spurtéry.
