Když na sklonku loňského roku v 97 letech zemřel Ferdinand Kübler, stal se nejstařším žijícím vítězem „Staré dámy” jeden z nejpřekvapivějších vítězů – Roger Walkowiak. Ovšem v pondělí 6. 2. 2017 vydechl, v nedožitých 90 letech, i tento Francouz s polskými kořeny naposledy. Nejstarším je tak „Orel z Toleda” Federico Bahamontes (88 let).

Walkowiak ve své kariéře nevynikal. Prorazil až v roce 1956 na Vueltě, která se tehdy jezdila v dubnu, kde vyhrál etapu. Ve stejný rok pak nastoupil na Tour v barvách regionálního týmu Nord-Est-Centre.

Nikdo si ho nevšímal až do sedmé etapy, kdy se dostal do úniku a se svými souputníky ujel o 18 minut a přivlastnil si žlutý dres. Týmový manažer mu poradil aby si dres nechal vzít, že ho později získá zpět.

Po 10. etapě, kterou vyhrál Belgičan Alfred De Bruyne se do žlutého obléká Nizozemec Gerrit Voorting. Toho vystřídají domácí favorit André Darrigade, Belgičan Jan Adriaensens a další Nizozemec Wout Wagtmans.

V 18. etapě, která vedla z Turína do Grenoblu byl ve svém živlu vítěz Gira z toho roku „Anděl z hor” – Lucemburčan Charly Gaul. Po osmihodinovém martiriu, kdy zdecimoval celý peloton byl v cíli první. Tři a půl minuty po něm projel cílem Stan Ockers z Belgie. Za další čtyři minuty dojela do cíle skupinka Gastone Nencini (Itálie), Federico Bahamontes (Španělsko) a také překvapivý muž Roger Walkowiak.

Walkowiak do etapy startoval jako druhý v pořadí, protože Nenciniho čas měl přijít až později a Gaul s Bahamontesem rezignovali na boj o žlutý dres a sváděli souboj o krále vrchařů.

Francouz tedy musel čekat na dojezd Wouta Wagtmanse, který dojel do cíle se ztrátou 15:38 na vítězného Gaula a to Walkowiakovi stačilo k tomu, aby se vrátil do čela klasifikace.

V dalších etapách kontroloval své vedení před dotírajícím Gilbertem Bauvinem (Francie) a Janem Adriaensenem. Nakonec se jim nepodařilo Walkowiaka dostihnout, ale uznání se Rogerovi nedostalo.

V dobovém tisku se mluvilo o tom, že vyhrál Tour bez jediné etapy, že vyhrál Tour, kde se lídři hlavního týmu Francie Bauvin s Darrigadem nepohodli, že Gaul s Bahamontesem bojovali o titul krále hor a podobně.

Walkowiak zvládl příští rok vyhrát svoji druhou etapu na Vueltě, ale to bylo vše a v roce 1960 ukončil kariéru. Následně si otevřel bar, ale lidé mu říkali, že je šampiónem náhodným a titul si nezasloužil, proto bar ukončil, nechal si udělit zpět amatérskou závodní licenci a vrátil se zpět do automobilové továrny, kde v mládí pracoval.