Mezi desítkou nejlepších jezdců letošní sezóny nesmí chybět Elia Viviani. Italský závodník si letos připsal 18 vítězství včetně etap na Grand Tours.
Elia Viviani působil od roku 2015 v týmu Sky. Pro letošek změnil své působiště a přestěhoval se do týmu Quick-Step Floors.
Viviani odstartoval sezónu 16. ledna na Tour Down Under. Úvodní World Tour závod nabízel, stejně jako každý rok, mnoho šancí pro spurtéry. Vivianimu se podařilo jednu z nich využít. Ve třetí etapě totiž zdolal všechny své konkurenty a připsal si svou první výhru v roce 2018.
V Austrálii poté ještě zůstal na závod Cadel Evans Great Ocean Road Race, kde nestačil pouze na Jaye McCarthyho.
Italský závodník poté odjel na tradiční spurtérskou „baštu” Dubai Tour. Zde v minulosti vyhrál čtyři etapy, ale nikdy neovládl celkové pořadí. To se mu však letos povedlo, kdy k celkovému triumfu přidal ještě dva etapové zářezy. Následně však ještě setrval ve Spojených arabských emirátech, kde se zúčastnil Abu Dhabi Tour. V druhé etapě zde získal další cenné vítězství.
Vše ale pomalu směřovalo k hlavnímu sezónnímu cíli – Giru d’Italia. Ještě před ním se však zúčastnil několika belgických klasik, kdy ovládl známé Tři dny v Panne (závod, ze kterého se pro letošek stala jen jednodenní klasika).
Na Giru měl doposud pouze jednu vyhranou etapu. Proto přijel na domácí závod velmi motivovaný a s velkými ambicemi. Než si ale mohl Viviani zazávodit mezi domácími fanoušky, čekaly ho ještě tři etapy v Izraeli, kde Giro letos startovalo. Hned druhá etapa nabízela šanci pro spurtéry. Viviani neměl v závěru právě dobrou pozici, jenže ukázal, že patří k nejrychlejším v pelotonu a etapu suverénně vyhrál. Podobná situace se opakovala i o den později, kdy se jezdec Quick-Stepu znovu dostal na nejvyšší příčku. Tato vítězná mašina se však zdaleka nezastavila a na Giru přidala ještě dva etapové triumfy a k tomu titul z bodovací soutěže.
Po Giru si Viviani dal od závodění menší volno, ale již 20. června stál na startu nového italského závodu Adriatica Ionica Race. Zde vyhrál čtyři etapy a v tom samém měsíci se ještě stal italským mistrem v závodě s hromadným startem.
V červenci objel jen jeden závod a pomalu se začal připravovat na Vueltu. Ještě před startem španělské Grand Tour však ovládl známou německou jednorázovku EuroEyes Cyclassics Hamburg.
Vuelta zpravidla není příliš přívětivá ke spurtérům, kteří často španělský závod vynechávají. Viviani letos učinil výjimku. Vueltu absolvoval naposledy v roce 2012, bez větších úspěchů. Letos to změnil hned ve třetí etapě. To na něj byli krátcí jak Giacomo Nizzolo tak Peter Sagan. Ovšem Viviani měl letos zkrátka skvělou sezónu, a tak u jednoho vítězství na Vueltě nezůstal. Vyhrál ještě dvě etapy.
V cíli Vuelty v Madridu pak svou sezónu ukončil. Letos získal osmnáct výher, což ho v této statistice řadí na první místo.
Seriál TOP 10 nejlepších cyklistů za rok 2018
P | Datum | Jezdec |
---|---|---|
1 | 1.11.2018 | Niki Terpstra |
2 | 4.11.2018 | Michał Kwiatkowski |
3 | 7.11.2018 | Tom Dumoulin |
4 | 10.11.2018 | Peter Sagan |
5 | 13.11.2018 | Simon Yates |
6 | 16.11.2018 | Elia Viviani |
7 | 19.11.2018 | Julian Alaphilippe |
8 | 22.11.2018 | Geraint Thomas |
9 | 25.11.2018 | Alejandro Valverde |
10 | 28.11.2018 | Chris Froome |