Postřehy ze 101. Tour de France

nabor

Co přinesla letošní Tour? Mnohé. Unikátnost jí nelze upřít. Někdy však byla až na škodu…

Zaostávající Bretaň

Týmy startující na divokou kartu mají tradičně oživovat závody, jezdit aktivně a útočit. A snahu letos nelze upřít ani jednomu z nich. Přesto v celé sestavě Tour de France vyčnívala stáj Bretagne – Séché Environment, která, ač to není příjemné řici, prokázala, že na Tour de France nemá. Její jezdci opakovaně vypadávali jako první z uniklých skupin, šestnáctým místem celkově (se ztrátou 44 minut) nijak neoslnil Brice Feillu, jeho bratr Romain zajel ve spurtech nejlépe šesté místo a obecný dojem zůstal velmi rozpačitý.

Puntíkatý dres o bod? Ne, díky!

Zezačátku to vypadalo, že bitva o puntíkatý dres příjemně zpestří úvodní část závodu, která jinak vrchařsky moc nenabízela. Drobné rozestupy a několik prémií nižší kategorie ale umožňovaly změnu držitele dresu skoro každý den. Jenže – nikomu se nechtělo pro těch pár bodíků dřít a Cofidis defenzivní taktikou zvládal živit Lemoinův mikronáskok. A tak se od druhé etapy až do Vogéz nic moc nedělo. Přesto pořadí vrchařů vedlo hned sedm různých závodníků, Joaquim Rodríguez dokonce ve dvou oddělených úsecích. V porovnání s pořadím celkovým a týmovým, kde byli lídři v průběhu závodu jen tři, mnoho legrace. Ani nemluvě o zeleném dresu, na který teď přijde řeč.

Sagan je nejlepší, ale nevyhrává

Asi největším rozhovorovým rituálem letošní Tour byl Peter Sagan mluvící o tom, jak těžko se mu vyhrává, když ho všichni sledují. V této euforické depresi (uvažme totiž, jak suverénně Sagan vedl pořadí o zelený dres, navíc už od druhé etapy) se poté těžko s osudem hýbalo. Slovák se ocitl ve stádiu chronické neschopnosti učinit správné rozhodnutí v klíčový moment. Když ujel, svěsil raději nohy, než aby si přivezl na zádech jednoho soupeře. Když spurtoval, vždy z tak špatné pozice, že zvítězit bylo takřka nemožné. Na vině samozřejmě není jen on sám, ale také jeho tým a sportovní ředitel. Faktem ovšem je, že taktika „týmu“ Cannondale zoufale nefungovala a superman mezi spurtery se musel spokojit se 149 body k dobru na čele zelené klasifikace.

Střídání „Němců“ na českém čele

Jejich jména nezní česky. Ten první měl alespoň křestní Roman, hlavní hvězdou v srdcích českých cyklofanoušků se však nyní stal jistý König, ještě k tomu Leopold. Ostatní skvělí cyklisté s poněkud lokálněji znějícími jmény (Vakoč, Raboň, Paďour, Černý,  Štybar..) zůstávají v pozadí, ačkoli mají na kontě také nejeden úspěch. Jednu specialitu si ovšem Leopold König ponechal. I jeho jméno komolí zahraniční komentátoři o sto šest. Místo „Roumana Krojcingra“ tak nyní září „Líopold Konig“. Uvidíme, kde bude zářit příští roky…

Závod pro 198 jezdců, v němž vždy zvítězí Nibali

Vincenzo Nibali vyhrál Tour de France 2014. O tom není žádného sporu. Spory se ovšem významně vedou o to, jaký význam toto vítězství má. Nibalimu totiž postupně odpadl velký zástup elitních oponentů: Quintana nejel, Wiggins nebyl nominován, Kreuzigera stáhl tým, Contador se zranil, Froome se zranil, Mollema se potýkal s nemocí, Costa odstoupil, Frank odstoupil, Fuglsang jel pro něj, Navarro už v úvodu katastrofálně ztratil, Porte byl nemocný, Talansky odstoupil, Kwiatkowski vůbec neměl formu, Van den Broeck byl nemocný, Horner byl po zranění a nemocný, Rodríguez nejel na celkové pořadí a Valverde působil hodně zvadle. Tento neuvěřitelný výčet širších či užších favoritů na celkové pořadí buď zcela chyběl, nebo nebyl v plné kondici a hodně usnadnil jedinému jezdci s konstantní výkoností a silným týmem suverénní vítězství. Můj osobní názor je, že Nibali není tak velký vítěz jako Contador, Froome, Wiggins nebo třeba i Schleck (který by v nejlepší formě Nibaliho asi porazil). Jsem rád, že Tour skončila a je naděje na nějaký „normální“ závod. Ve kterém může vyhrát někdo jiný než Nibali…