Co přinesla letošní Tour? Mnohé. Unikátnost jí nelze upřít. Někdy však byla až na škodu…
Zaostávající Bretaň
Týmy startující na divokou kartu mají tradičně oživovat závody, jezdit aktivně a útočit. A snahu letos nelze upřít ani jednomu z nich. Přesto v celé sestavě Tour de France vyčnívala stáj Bretagne – Séché Environment, která, ač to není příjemné řici, prokázala, že na Tour de France nemá. Její jezdci opakovaně vypadávali jako první z uniklých skupin, šestnáctým místem celkově (se ztrátou 44 minut) nijak neoslnil Brice Feillu, jeho bratr Romain zajel ve spurtech nejlépe šesté místo a obecný dojem zůstal velmi rozpačitý.
Puntíkatý dres o bod? Ne, díky!
Zezačátku to vypadalo, že bitva o puntíkatý dres příjemně zpestří úvodní část závodu, která jinak vrchařsky moc nenabízela. Drobné rozestupy a několik prémií nižší kategorie ale umožňovaly změnu držitele dresu skoro každý den. Jenže – nikomu se nechtělo pro těch pár bodíků dřít a Cofidis defenzivní taktikou zvládal živit Lemoinův mikronáskok. A tak se od druhé etapy až do Vogéz nic moc nedělo. Přesto pořadí vrchařů vedlo hned sedm různých závodníků, Joaquim Rodríguez dokonce ve dvou oddělených úsecích. V porovnání s pořadím celkovým a týmovým, kde byli lídři v průběhu závodu jen tři, mnoho legrace. Ani nemluvě o zeleném dresu, na který teď přijde řeč.
Sagan je nejlepší, ale nevyhrává
Asi největším rozhovorovým rituálem letošní Tour byl Peter Sagan mluvící o tom, jak těžko se mu vyhrává, když ho všichni sledují. V této euforické depresi (uvažme totiž, jak suverénně Sagan vedl pořadí o zelený dres, navíc už od druhé etapy) se poté těžko s osudem hýbalo. Slovák se ocitl ve stádiu chronické neschopnosti učinit správné rozhodnutí v klíčový moment. Když ujel, svěsil raději nohy, než aby si přivezl na zádech jednoho soupeře. Když spurtoval, vždy z tak špatné pozice, že zvítězit bylo takřka nemožné. Na vině samozřejmě není jen on sám, ale také jeho tým a sportovní ředitel. Faktem ovšem je, že taktika „týmu“ Cannondale zoufale nefungovala a superman mezi spurtery se musel spokojit se 149 body k dobru na čele zelené klasifikace.
Střídání „Němců“ na českém čele
Jejich jména nezní česky. Ten první měl alespoň křestní Roman, hlavní hvězdou v srdcích českých cyklofanoušků se však nyní stal jistý König, ještě k tomu Leopold. Ostatní skvělí cyklisté s poněkud lokálněji znějícími jmény (Vakoč, Raboň, Paďour, Černý, Štybar..) zůstávají v pozadí, ačkoli mají na kontě také nejeden úspěch. Jednu specialitu si ovšem Leopold König ponechal. I jeho jméno komolí zahraniční komentátoři o sto šest. Místo „Roumana Krojcingra“ tak nyní září „Líopold Konig“. Uvidíme, kde bude zářit příští roky…
Závod pro 198 jezdců, v němž vždy zvítězí Nibali
Vincenzo Nibali vyhrál Tour de France 2014. O tom není žádného sporu. Spory se ovšem významně vedou o to, jaký význam toto vítězství má. Nibalimu totiž postupně odpadl velký zástup elitních oponentů: Quintana nejel, Wiggins nebyl nominován, Kreuzigera stáhl tým, Contador se zranil, Froome se zranil, Mollema se potýkal s nemocí, Costa odstoupil, Frank odstoupil, Fuglsang jel pro něj, Navarro už v úvodu katastrofálně ztratil, Porte byl nemocný, Talansky odstoupil, Kwiatkowski vůbec neměl formu, Van den Broeck byl nemocný, Horner byl po zranění a nemocný, Rodríguez nejel na celkové pořadí a Valverde působil hodně zvadle. Tento neuvěřitelný výčet širších či užších favoritů na celkové pořadí buď zcela chyběl, nebo nebyl v plné kondici a hodně usnadnil jedinému jezdci s konstantní výkoností a silným týmem suverénní vítězství. Můj osobní názor je, že Nibali není tak velký vítěz jako Contador, Froome, Wiggins nebo třeba i Schleck (který by v nejlepší formě Nibaliho asi porazil). Jsem rád, že Tour skončila a je naděje na nějaký „normální“ závod. Ve kterém může vyhrát někdo jiný než Nibali…
