Adventní kalendář: 7. 12. 2017 – Alejandro Valverde neporazitelný na Huy a na dosah Merckxe

Vybrali jsme 24 momentů uplynulé sezóny a ty vám budeme od prvního prosince až po Štědrý den vždy ve dvě hodiny odpoledne zveřejňovat. Můžete to brát jako cyklistický adventní kalendář.

První výhra – 2006

Ale nemuselo tomu tak vůbec být. První výhra se datuje už roku 2006. Poprvé stál na startu rok před tím a zaznamenal 39. místo. V roce 2006 se jel 70. ročník závodu. Valverde rozhodně nebyl žádné “ořezávátko”, ale na velkých klasikách velké výsledky neměl. V té době už měl ale triumfy z Baskicka, Vuelty, Tour i Dauphiné. Zde, na Valonském šípu, vyhrál svoji první klasiku a prorazil i do světa klasikářů. Chytrým nástupem odpáral Samuela Sáncheze a Karstena Kroona a radoval se z triumfu.

Dlouho nic

Jenže poté přišel dlouhý čas útlumu

• 2007 byl druhý za Rebellinem
• 2008 až 21. místo
• 2009 7. místo
• 2010 diskvalifikace z 8. místa
• 2011 se kvůli stopce za doping nezúčastnil
• 2012 se vrátil 46. místem a další rok byl 7

Návrat na vrchol – 2014

Jenže to by nebyl Valverde, který má nejvyšší ambice v každém závodě a nejinak tomu je i na Valonském šípu. V sezóně 2014 na stoupání Mur de Huy využil práce Daniho Morena, který udával tempo na čele. Když odstoupil, zaútočil Tom-Jelte Slagter a Valverde se dotáhl za Holanďana. Poté se nechal předjet Kwiatkowskim, Arredondem a Vannendertem, aby se za nimi vyvezl, udělal si prostor a 150 metrů před cílem vypálil ve zdrcujícím nástupu kolem Dana Martina až do cíle.

Vyrovnání legendám – 2015

Triumf v sezóně 2014 pochopitelně dal Valverdemu motivaci i na další rok, kdy by v případě obhajoby dorovnal rekordmany závodu Marcela Kinta, Eddyho Merckxe, Davide Rebellina a Morena Argentina, kteří na tomto závodě triumfovali třikrát.

Tentokrát zvolil naprosto odlišnou strategii. Začátek kopce jel znovu za Morenem, ale už 500 metrů před cílem se posunul do čela a udával tempo skupiny favoritů. Postupně zvyšoval tempo a skupinu prostě roztrhal. Když zaútočil Albasini, zůstal klidný a počkal ještě několik metrů, než vypálil ke zdrcujícímu ataku. Albasini se musel spokojit se třetím místem, protože druhý skončil Julian Alaphilippe. Ten se v závěrečných fázích Mur de Huy držel za Valverdem, ale ani tento mladý francouzský talent na španělské zkušenosti nestačil.

Král Mur de Huy – 2016

Skutečný Den D přišel 20. dubna 2016, kdy se Alejandro Valverde mohl stát nejúspěšnějším jezdcem Valonského šípu. A také se tak stalo.

Tým Movistar zvolil podobnou strategii jako v roce 2015, ale soupeři byli na Valverdeho nachystáni. V úvodu závěrečného výšlapu se za ním seřadili Rodríguez, Martin a Alaphilippe. Valverde se sám v úvodu držel na druhém místě v pelotonu, což mu dávalo výhodu, nemusel se mačkat na zadních pozicích. 500 metrů před cílem se posunul opět na čelo a znovu udával tempo. To začalo čelní skupinu trhat. Asi 300 metrů před cílem vypálil Rodríguez, ale Valverde se nenechal nachytat a svého soka měl stále těsně před sebou. Poté začala úřadovat dvojice Etixxu, když vystartoval Dan Martin. Jenže zelený dres s velkým M na hrudi byl “přilepený” na jeho zadní kolo. Etixx se pokusil rozjet spurt pro Juliana Alaphilippa.

Jejich plán měl jednu drobnou vadu. Tou vadou byl muž s číslem jedna na zádech, řečený “El Bala” ( náboj=doslovný překlad), jménem Alejandro Valverde. Španěl asi 120 metrů před cílem jednoduše vypálil a s Alaphilippem si nelámal hlavu. Prostě mu ujel a přepsal tak historické tabulky závodu Valonský šíp.

Stále na vrcholu – 2017

Rekord byl pokořen, ale přišel další ročník a to ročník 2017.

Valverde byl zase o rok starší a konkurence už chctěla fenomenálního jezdce z trůnu setřást. Přece jenom poslední tři roky závod nepoznal jiného vítěze a na svou šanci čekala plejáda hvězd jako Martin, Alaphilippe, Teuns, Henao, Barguil, Kwiatkowski, Ulissi, Bardet, Uran a mnozí další.

Ovšem hned od začátku bylo jasné, kdo bude závod kontrolovat. Byl to tým Movistar. Na dominantní sestavu zkusily vymyslet plány týmy BMC a Quick-Step, které při průjezdech posledních okruhů vyslaly před peloton Alessandra De Marchiho a Boba Jungelse. Jungels byl velmi nebezpečný, protože se odpoutal od De Marchiho a v nájezdu do Huy měl Lucemburčan náskok 20 sekund.

Ale ani toto mu nestačilo, protože ze zadu letěl balík vedený Movistarem. Útok přišel ale z nečekané strany, když vyrazil David Gaudu z FDJ. Jenže Valverde si závod hlídal z první pozice a Gaudyho si pokryl, vyvezl se za ním a na stejném místě jako v předchozích letech zaútočil.

Nikdo na jeho útok 150 metrů před cílem nenašel odpověď a Valverde zaznamenal 5. výhru na Mur de Huy a Valonském šípu.

Jenže zde příběh nekončí. O pár dní později se Španěl postavil i na start klasiky Lutych – Bastogne – Lutych.

Závod probíhal trochu jinak, dominantní postavení neměl pouze Movistar, ale vidět byl i Quick-Step Floors pro Dana Martina, Sunweb pro Michaela Matthewse, BMC pro Grega Van Avermaeta či Sky pro Michala Kwiatkowskiho.

V průběhu závodu zkoušeli odjíždět závodníci jako Roman Kreuziger nebo Tim Wellens, což je jeich tradiční projev – útoky dále od cíle. Ale silný peloton je vždy dokázal pokrýt. Nadějný útok předvedl Davide Formolo, ale v posledním kopci se za ním vyřítil Dan Martin a Italovi ujel.

Ir mířil za druhou výhrou na Lutychu a asi by ji i získal, kdyby v pelotonu nebyl schovaný jeden muž. Tím mužem byl Alejandro Valverde, který znovu prokázal instinkt zabijáka a vypálil jako kulka v tu pravou chvíli, aby na vrcholu dostihl Dana Martina a na rovince do cíle ho dokázal přespurtovat.

Valverde navázal na roky 2006, 2008 a 2015, kdy na tomto monumentu triumfoval a zapsal čtvrtou výhru. Tou se vyrovnal na druhém místě historických tabulek Morenu Argentinovi a v případě páté výhry by na prvním místě v historických tabulkách nejstaršího závodu vystřídal i legendárního Eddyho Merckxe.