Vybrali jsme 24 momentů uplynulé sezóny a ty vám budeme od prvního prosince až po Štědrý den vždy ve dvě hodiny odpoledne zveřejňovat. Můžete to brát jako cyklistický adventní kalendář.
Něco neuvěřitelného se v letošní sezóně povedlo Chrisi Froomovi. Brit totiž vyhrál Tour i Vueltu. Toto se podařilo naposledy Bernardu Hinaultovi v roce 1978, když se Vuelta jezdila ještě před Girem. Před Hinaultem se to povedlo již jen Jacquesi Anquetilovi v roce 1963. Froomovi však může být titul z Vuelty odebrán (čemuž jsme věnovali jiný článek), ale my si pojďme tento počin připomenout bez ohledu na to, jak kauza okolo Frooma skončí.
Britskému závodníkovi se takřka povedlo vyhrát Tour i Vueltu v jedné sezóně již v roce 2016. Tehdy ho však o výhru na Vueltě patrně připravila zpackaná etapa na Formigal a v závodě nakonec skončil druhý. Co se mu tehdy nepovedlo se rozhodl napravit, a tak celou letošní sezónu obětoval tomuto doublu.
Jeho plán byl absolvovat před Tour jen minimum závodů. Objevil se na startu Cadel Evans Great Ocean Road Race, Herald Sun Tour, Kolem Katalánska, Kolem Romandie a Critériu du Dauphiné. Na většinu z těchto závodů také nepřijížděl v nejlepší formě, tu si šetřil na později.
Poté již přišel první velký cíl – získat čtvrté vítězství na Tour. Hned v první etapě k tomu učinil výrazný krok, když v časovce v Düsseldorfu najel na své konkurenty více času než se čekalo. O den později naopak jeho učinkování na francouzské Grand Tour takřka skončilo, když se dostal do hromadného pádu. Z něho však vyvázl jen s odřeninami a etapu dokončil v čase vítěze. V páté etapě na stoupání La Planche des Belles Filles pak od svého týmového kolegy přebral vedení v závodě. Jakmile Froome získal během Tour žlutý dres, již ho obvykle neztratil, ale k velkému překvapení se to stalo ve dvanácté etapě. Froome celý den trpěl, ale dařilo se mu to skrývat před svými soupeři, kteří na něj tak neútočili. Cílová rovinka je tvořena brutální třísetmetrovou stěnou se sklonem vysoko přesahující 16%. Až zde Froome začíná ztrácet kontakt a nakonec se do cíle 20 sekund za Aruem, který od něj přebírá žlutý trikot. Aru se však ve žlutém svezl jen dvě etapy. Ve čtrnácté etapě vedoucí do Rodezu si nehlídá přední pozice, což ho stojí 24 sekund na úkor Frooma. Brit byl tak opět ve žlutém. Tentokrát ho z něj již nikdo nedostal. Vedení si pojistil závěrečné časovce, ve které skončil třetí a celou Tour tak vyhrál o 54 sekund před Uranem.
Po krátkém odpočinku již odjíždí na vysokohorské soustředění, kde se chce připravit na Vueltu. Na španělskou Grand Tour tak přijíždí v možná lepší formě než na Tour. Do vedení se dostává již po třetí etapě. V první týdnu se zdá být neporazitelný. Takřka v každé zvlněné etapě svůj náskok navyšuje. V deváté etapě pak přichází zadostiučinění, v podobě etapového vítězství. Ve druhém týdnu je to to samé. Náskok navyšuje a zdá se, že ho o něj nemůže nic připravit. Jediné zaváhání přichází ve dvanácté etapě, kde Froomě dvakrát padá, ale i přes ztrátu má stále takřka minutový náskok na druhého Nibaliho. Šestnáctou etapou je časovka, kterou Froome vyhrává. Po ní má náskok již takřka dvě minuty. Ovšem hned o den později má špatný den. Na brutálním stoupání Los Machucos ztrácí čtyřicet sekund na Nibaliho. Vuelta je tak stále otevřená. Hned o den později však získává na Nibaliho sekund jednadvacet. Své celkové vítězství pak potvrzuje v předposlední etapě vedoucí na Angliru. Zde končí třetí a zbývá již jen poslední etapa do Madridu. Froomovi se zde ještě daří udržet zelený trikot a k celkovému vítězství přidává i vítězství v bodovací soutěži. Je dokonáno, Froome získal vedení ve třetí etapě a udržel ho až do cíle. Brit zkompletoval double Tour-Vuelta.
