nabor

Bradley Wiggins se s kariérou rozloučil vítězně, když společně s Markem Cavendishem vyhrál Gentskou šestidenní.

Mládí

Bradley Wiggins přišel na svět 28. dubna 1980 v belgickém městě Gent. Narodil se tak v zemi, kde je cyklistika národním sportem. V Gentu se každoročně koná slavná klasika Gent–Wevelgem a navíc i jeho otec Australan Garry Wiggins byl cyklistou. Bradleymu tak byl tento sport předurčen.

Právě v otci se snažil hledat inspiraci. Jenže nenacházel ji. I přes to, že byl Garry Wiggins dráhový cyklista, jako vzor se považovat nedal. Užíval amfetaminy a sám je prodával i ostatním závodníkům. Navíc byl alkoholik, s Wigginsovou matkou byl rozvedený a žil převážně v Austrálii. Když v lednu 2008 ve věku 55 let zemřel, Bradley mu nepřišel na pohřeb.

Počátky kariéry

Otce Bradleymu nahrazoval jeho děda George. To on ho poprvé, když mu bylo 12, přivedl na velodrom Herne Hill v Londýně. To se psal rok 1992. Přihlásil se do klubu Archer Road Club, kde v sedmdesátých letech závodil i jeho otec.

O 4 roky později přišel první zlom. Wiggins se stal juniorským mistrem Británie v časovce na jeden kilometr a jako velký talent byl pozván na velodrom do Manchesteru, se kterým spojil velkou část své dráhové kariéry. Hned o rok později obhájil svůj titul v časovce na jeden kilometr a přidal titul v časovce na tři kilometry, individuální stíhačce, bodovacím závodě a ve scratchi. Jako již šestinásobný juniorský mistr Británie se poprvé zúčastnil dráhového mistrovství světa. Zatím bez většího úspěchu.

Ten přišel již v roce 1998, kdy se stal juniorským mistrem světa v individuální stíhačce na tři kilometry a pochopitelně obhájil své národní tituly. Zúčastnil se také her Commonwealth, byl součástí britského týmu a získal v týmové stíhačce stříbro.

První zlato z olympijských her

Cílem pro další rok byla kvalifikace na olympijské hry v Sydney v roce 2000. Zúčastnil se již profesionálního mistrovství světa a účast na OH se mu skutečně vybojovat podařilo. Probojoval se také do týmu pro týmovou stíhačku, díky čemuž získal i svou první olympijskou medaili a to v bronzové hodnotě.

Bradley Wiggins a Brad McGee
Bradley Wiggins a Brad McGee po finále individuální stíhačky na olympijských hrách v Aténách 2004. Wiggins zde získal své první zlato z oylmpiády.

V roce 2001 podepsal svůj první profesionální kontakt a to s týmem Linda McCartney Racing Team. Tento tým však po sezóně skončil, a tak si Wiggins musel hledat nové angažmá. Našel ho v týmu FDJ, který mu umožnil poprvé start na silnici. Zde se naučil i plynně francouzsky. Přes to, že mu tým dal možnost startovat v silničních závodech, je jeho doménou stále dráhová cyklistika. V roce 2002 se na hrách Commonwealth seznámil i se svou budoucí manželkou Cathy, se kterou měl později dvě děti-Bena a Isabellu.

V roce 2003 se konalo mistrovství světa ve Stuttgartu a Wiggins zde získal na dráze poprvé titul mistra světa mezi profesionály. To se již ale pomalu začala jeho pozornost obracet k olympijským hrám. Mezitím ještě znovu změnil tým a stal se členem francouzské stáje Crédit Agricole. Na olympiádě v Athénách (rok 2004) se zaměřil na svou nejlepší disciplínu-individuální stíhačku. Probojoval se až do finále, kde s přehledem porazil svého bývalého týmového kolegu z FDJ Australana Brada McGeeho a získal tak své první olympijské zlato. Přidal ještě stříbro z týmové stíhačky a bronz z madisonu.

Mark Cavendish a další olympijské úspěchy

V roce 2006 zase přestoupil a znovu do francouzské stáje, tentokrát do Cofidisu a v jeho barvách si poprvé vyzkoušel Tour de France. V roce 2007 se stal dvojnásobným mistrem světa a podruhé se zúčastnil Tour de France. Jeho týmovému kolegovi Christianu Morenimu byly v krvi objeveny stopy testosteronu a celý tým odstoupil. Rozhořčený Wiggins poté na letištním terminálu hodil dres Cofidisu do koše a s tímto týmem nechtěl mít již nic společného. Zaměřil se na olympijské hry v Pekingu a přestoupil do stáje Columbia, kde se setkal i s Markem Cavendishem, svým budoucím velkým kamarádem. S tím se stal mistrem světa v bodovacím závodě dvojic (tedy v madisonu) a mimo jiné na mistrovství světa obhájil zlato z individuální i týmové stíhačky. Na stejně disciplíny se zaměřil i na olympijských hrách. Oba tyto pokusy proměnil ve vítězství.

První úspěch na Tour de France

V Columbii však vydržel pouze jedinou sezónu. V roce 2009 podepsal smlouvu s týmem Garmin. Na silnici vyniká především v časovkách a je také velice kvalitní vrchař. I proto byl jmenován lídrem pro Tour de France.

Obětoval pro to celou svou sezónu. Poprvé se stal národním mistrem na silnici a to v časovce. Na Tour de France si jel v kopcích své tempo a ztrácel minimálně. V časovkách tuto ztrátu pak doháněl. Před poslední horskou etapou musel hájit čtvrté místo. Etapa vedla na legendární Mont Ventoux. Wiggins mnohokrát odpadl, ale vždy se zase vrátil. V závěru mu ujela skupina nejlepších včetně Franka Schlecka, který na něj dotíral z pátého místa. Wiggins však bojoval až do konce a čtvrtou pozici uhájil o tři sekundy, vyrovnal tak dosavadní nejlepší umístění britského cyklisty na Tour de France v historii (Robert Millar skončil v roce 1984 rovněž na čtvrtém místě). V roce 2012 byl dodatečně diskvalifikován Lance Armstrong, který v roce 2009 skončil třetí. Třetí příčka připadla Wigginsovi, a ten tak získal své první pódium na Grand Tour v kariéře.

Wiggins na Mont Ventoux 2009
Bradley Wiggins dojíždí na Mont Ventoux a jen těsně si udržuje čtvrté místo celkově na Tour de France 2009.

„Chceme s tebou vyhrát Tour de France“

V roce 2010 se začal rodit tým, který zásadně ovlivnil poslední roky. Je jím britská stáj Sky. Vezměme to ale od začátku. Do profi pelotonu tento tým vstupoval s jednou hlavní myšlenkou-vítězství na Tour de France s britským cyklistou.

Výkony Bradleyho Wigginse na Tour de France 2009 sledoval jistý Dave Brailsford, který si pro svůj troufalý plán zvolil právě jezdce Garminu. Wigginsovi pak na stole přistála nabídka, která se nedala odmítnout. Wiggins přestoupil do Sky, kde mu bylo řečena jedna hlavní myšlenka: „Chceme s tebou vyhrát Tour de France.“

První rok se tohoto úkolu nezhostil moc zodpovědně. Podařilo se mu vyhrát úvodní prolog na Giru a na den se obléci do růžového trikotu. Také obhájil národní titul v časovce. Jenže jinak se mu moc nedařilo. Na Tour skončil až třiadvacátý, což bylo hluboce pod očekáváním týmu Sky. Wiggins se proto změnil. Pro příští sezónu si vytyčil za cíl znovu Tour de France. Začal mnohem víc trénovat a cyklistice věnovat více času. Nejprve dojel třetí na Paris-Nice a generálku na Tour Critérium du Dauphiné dokonce vyhrál. Ještě před Tour získal double na národním šampionátu, když vyhrál časovku i hromadný závod. Na největší závod planety tak odjížděl jako horký favorit. Ovšem všemu byl konec již na konci prvního týdne. Během sedmé etapy postihl peloton asi 40 kilometrů před cílem hromadný pád. Do pádu se zapletl i Wiggins a ten si tak se zlomenou klíční kostí mohl balit kufry domů.

To však nebyl konec sezóny. Wiggins se připravil na Vueltu. Španělská prudká a kratší stoupání mu neseděla tolik jako francouzské táhlé a dlouhé kopce. Přesto si vedl dobře. Po časovce se významně přiblížil vedení a v další jedenácté etapě si dokonce oblékl červený trikot lídra celého závodu. Držel ho až do patnácté etapy na Angliru. Toto stoupání mu však zlomilo vaz a pozice lídra týmu Sky byla svěřena novému objevu Chrisi Froomovi, který se mohl i nadále ucházet o vítězství v boji se Španělem Juanem José Cobem. Wiggins klesl na třetí místo, ale udržel si ho až do konce závodu. Vuelta tak byla první odrazový můstek pro příští sezónu. Na mistrovství světa v Kodani pak obsadil druhé místo v časovce a navíc dopomohl Marku Cavendishovi k zisku duhového trikotu v hromadném závodě, což Wiggins označil za jeden z nejlepších dnů své kariéry.

Právě Cavendish se stal novou posilou týmu Sky pro příští sezónu.

Sezóna 2012 aneb zápis do historie

V sezóně 2012 vycházel Wigginsovi každý závod, na kterém odstartoval. Vše začalo třetím místem a vyhranou etapou na portugalském závodě Volta ao Algarve. Následoval start na prestižním francouzském týdenním závodě Paris-Nice.

Nejprve dojel druhý v prologu a ve druhé etapě se již dostal do vedení. To držel po dobu celého závodu a připravit jej o něj mohla jen závěrečná horská časovka na Col d’Èze. Ovšem tu Bradley vyhrál a s přehledem si tak pojistil celkové prvenství.

Poté přišel na řadu další etapák Tour de Romandie ve Švýcarsku. V první etapě kopce rozředily peloton, ale stále spurtovala o vítězství velká skupina jezdců. Wiggins vsadil na poměrně dlouhý spurt a i ke svému překvapení tento spurt vyhrál. Poté to komentoval slovy, že hromadný spurt se mu naposledy podařilo vyhrát asi v juniorské kategorii. Dostal se tak do vedení a to udržel až do předposlední etapy. To ho na čele pořadí vystřídal Luis León Sanchéz. Ovšem poslední etapou byla časovka, tu Bradley vyhrál a vrátil se do čela.

Poté již měl obhajovat prvenství na generálce na Critériu du Duphiné. Do vedení se dostal v první etapě. Následně znovu vyhrál časovku a celkově vyhrál poměrně suverénně před svým týmovým kolegou Michaelem Rogersem.

Na Tour de France tak odjížděl společně s obhájcem vítězství Cadelem Evansem jako největší favorit na žlutý trikot.

Začal výborně. V prologu dojel druhý hned za Fabianem Cancellarou. Švýcar vedení držel až do sedmé etapy, která vedla na známé stoupání La Planche des Belles Filles. Na kopci se vytvořila skupina Wiggins, Evans, Froome a Nibali. Začíná se spurtovat. Nibali nestačí, ale zato Wigginsův týmový kolega Froome má očividně nejvíce sil. Etapu vyhrává, dvě sekundy za ním se do cíle dostane Evans společně s Wigginsem. Wiggins tak může slavit průběžné vedení v závodě.

Přichází devátá etapa. Časovka do Besançonu. Wiggins zde doslova deklasuje konkurenci, když vítězí v etapě o 35 sekund před Froomem a o 57 sekund před Cancellarou. Evans sice dojíždí šestý a udržuje si druhé místo, ale na Wigginse ztrácí téměř dvě minuty. Ze třetího místa se na něj tlačí právě Froome.

Froome a Wiggins
Froome se otáčí na svého kapitána během jednoho z horských testů Tour de France 2012, poté co mu opakovaně ujíždí.

Následující etapy mají podobný průběh. Wiggins bez problémů drží tempo v kopcích a hájí vedení. Ve čtrnácté etapě do Foix, někdo rozsype na silnici hřebíky. Cadel Evans má proto defekt a několikrát musí měnit kolo. Nabírá tak velkou ztrátu. Wiggins najíždí do čela skupiny favoritů a brzdí tempo. Díky tomuto sportovnímu gestu se může Evans zase vrátit do skupiny. Evans se ale i v dalších etapách propadá a nakonec může Wigginse připravit o žlutý trikot pouze zranění nebo jeho týmový parťák Froome a Ital Nibali. Ovšem předposlední etapou je znovu časovka. Ta má podobný průběh jako ta předchozí. Wiggins vítězí před Froomem, tentokrát o minutu a šestnáct sekund. Celkově tak vede o necelé tři minuty a půl před svým týmovým kolegou a takřka o šest minut a půl před Nibalim! V poslední etapě ještě rozjede spurt Marku Cavendishovi a ten vyhrává poslední etapu.

Mark Cavendish a Bradley Wiggins
Dva velcí kamarádi. Ještě před tím než se Wiggins oficiálně stane vítězem Tour de France, dopomáhá Marku Cavendishovi k triumfu v poslední etapě na Champs Elysées.

Wiggins se stává prvním britským vítězem Tour de France, ale tím pro něj sezóna nekončí. Má necelý měsíc, aby se připravil na olympijské hry. Zde se chce pokusit vyhrát časovku a v hromadném závodu pomoci vyhrát Marku Cavendishovi.

První úkol se mu podaří splnit. Vítězí o necelou tři čtvrtě minutu před Tony Martinem. V tom druhém již tak úspěšný není, Cavendish nestačí, ale i tak předvádí Bradley neuvěřitelnou práci když stráví na čele pelotonu dlouhé kilometry.

Olympijská časovka v Londýně
Necelý měsíc po Tour de France již Wiggins slaví znovu. Stává se totiž olympijským vítězem v časovce.

Poté si dává po zranění na horském kole na zbytek sezóny volno. To ale nejsou všechny úspěchy, kterých tento rok dosáhl. Vzhledem k jeho úspěchům nejen v uplynulé sezóně a tomu, že dělá dobré jméno britské cyklistice a sportu ho královna Alžběta II. povyšuje do rytířského stavu a od toho dne stojí před Wigginsovým jménem přídomek sir.

Nesplněný italský cíl

Pro další rok (2013) si zvolí za hlavní cíl sezóny italské Giro. Začne dobře a vítězí s týmem Sky v týmové časovce. Ovšem dál mu to už nevychází. Ve studeném počasí a mokrých sjezdech zaostává. Vítězství v individuální časovce mu unikne jen těsně když musí měnit kolo, ale i tak po jedenácté etapě závod opouští.

Později v tom roce vítězí v etapě závodu Kolem Polska a celkově vyhrává domácí závod Tour of Britain. Na mistrovství světa se představí v časovce, kde získává stříbrnou medaili, když nestačí na Tonyho Martina.

Co dál?

Wiggins se překvapivě rozhodně změnit kopce za kostky. Nerozhodne se pro nápravu svého loňského Gira, ale pro troufalý pokus o vítězství na královně klasik Paris-Roubaix. Fabian Cancellara, který v tomto terénu vyniká a patří zde k nejlepším v historii, mu nedává mnoho šancí: „Je to jako bych se já rozhodl porazit ho v kopcích, taky bych neměl šanci.“

Wiggins však překvapí všechny. Po posledním „pavé“, 8 kilometrů před cílem, je stále ve vedoucí jedenáctičlenné skupině s Cancellarou, Terpstrou, Štybarem, Boonenem a dalšími. Komentátor nemůže věřit svým očím: „Čím nás tento jezdec ještě překvapí?“ Šest kilometrů před cílem se skupině vzdaluje Terpstra a nakonec si dojede pro vítězství. Wiggins dojíždí ve stíhací skupině na devátém místě. Je to nejlepší výsledek za poslední dlouhé roky, jaký předvedl vítěz Tour de France na Paris-Roubaix.

Už dlouho před koncem sezóny vyhlašuje: „Příští rok se sem vrátím a to bude můj poslední závod za tým Sky.“

Ještě předtím se ale představuje na americkém závodě Kolem Kalifronie. Ten vyhrává. Neuvěřitelný výkon, kdy musel od Paris-Roubaix shodit kilogramy, aby byl schopen konkurence v kalifornských kopcích.

Poté se stává národním šampionem v časovce a získává stříbrnou medaili na hrách Commonwealth v týmové stíhačce, kdy se po dlouhé době představuje na dráze. Následuje vyhraná etapa a třetí místo na Tour of Britain, které podstoupí jako přípravu na mistrovství světa v španělské Ponferradě.

Zde je jako hlavní favorit považován obhájce vítězství Tony Martin. Ovšem Bradley se zde představí výborně připravený a Martina o necelou půl minutu poráží. Stává se tak poprvé mistrem světa na silnici.

Bradley Wiggins
Wiggins se stává v roce 2014 ve španělské Ponferradě poprvé a naposledy mistrem světa na silnici.

Pak už přijde na řadu sezóna 2015. Nejprve dojíždí třetí na závodě tři dny v Panne a vítězí zde v duhovém trikotu v časovce. Před Paris-Roubaix vyhlašuje, že vítězství zde by bylo větší než vítězství na Tour de France. Zkouší odjet daleko před cílem, kdy sebou bere i Zdeňka Štybara. Dojíždí skupinu před sebou, jenže nikdo zde nechce s Wigginsem moc spolupracovat, a tak se vrací do skupiny hlavních favoritů. Prováhá okamžik, kdy nastupuje později vítězný Degenkolb, Lampaert, Avermaet a Štybar. Později se znovu snaží vytvořit spolupráci ve skupině pronásledovatelů, ale bez odezvy. Do první skupiny se již nevrátí a závod nakonec dokončuje na osmnáctém místě. Přesto to byl obdivuhodný výkon.

Bradley Wiggins a Zdeněk Štybar
Bradley Wiggins všechny zaskočil svými výkony na Paris-Roubaix. Zde v doprovodu Zdeňka Štybara v ročníku 2015.

Hodinový rekord a návrat na dráhu

Po Paris-Roubaix zakládá nový tým, který nese jeho jméno WIGGINS. Zde se snaží britským jezdcům poskytnout co nejlepší podmínky pro letní olympijské hry v Riu v roce 2016.

Nejprve se ale rozhodne překonat slavný světový rekord v hodinovce. Sedmého června se tak představí na velodromu Lee Valley Velopark, kde má tento rekord pokořit. Před ním je laťka Alexe Dowsetta, který za hodinu ujel 52,937 kilometrů. Wiggins již od začátku na tento rekord najíždí a nakonec ujede za hodinu vzdálenost 54,526 kilometrů. Jak dlouho tento rekord vydrží je otázka, rozhodně ale bude ohromně těžké mu ho vzít.

Bradley Wiggins-hodinový rekord
Mezi další obdivuhodné kousky tohohle Brita patří jeho hodinový rekord, který stanovil v roce 2015.

Poté se již vrací na dráhu a ohlašuje, že po olympijských hrách zakončí svou kariéru.

Na Revolution Series vítězí v madisonu s Markem Cavendishem a v týmové stíhačce se stává evropským šampionem.

Odchod na vrcholu

Na začátku své poslední sezóny se naposledy představuje na dráhovém mistrovství světa. V týmové stíhačce se utkává ve finále tým Británie s Austrálií. Je to strhující podívaná a Wiggins zapojuje těsně před koncem své časovkářské nohy a dostává se před Australany. Ovšem Ed Clancy v závěru nestačí a Brity to možná stálo zlato. Wiggins ale „protinožce“ varuje: „Na olympiádě to bude všechno jinak.“

Na mistrovství světa se ještě představuje v madisonu společně s Markem Cavendishem. Společně se jim podaří zopakovat rok 2008 a stávají se mistry světa.

Poté již přijde řada na Rio. Britové s Wigginsem v týmu přijedou ve skvělé formě a už v kvalifikačních jízdách se jim podaří stanovit světový rekord. Ve finále se znovu utkávají s Australany. Tentokrát je poráží, když vylepšují svůj světový rekord a Wiggins získává svou osmou olympijskou medaili, pátou zlatou. Po závodě říká: „Takhle jsem chtěl vždycky skončit.“

týmová stíhačka Rio 2016
Wiggins se loučí s cyklistickou kariérou olympijským zlatem z týmové stíhačky.

Bohužel jméno tohoto cyklisty poskvrnila kauza s terapeutickými výjimkami. Jedná se o to, že Wiggins trpí astmatem a na toto onemocnění se berou nejčastěji kortikoidy, které jsou v profesionálním pelotonu zakázané. Ovšem jezdec, který má astma může zažádat o výjimku a tyto léky využít. Záznamy, kdy jezdec požádá o výjimku jsou tajné. Jenže ruská hackerská skupina Fancy Bears tyto záznamy získala a publikovala je. Nešlo by o nic zvláštního, jenže u Wigginsova jména širokou veřejnost zaujalo to, že o výjimky zažádal celkem osmkrát a několikrát i před velkými akcemi (například Tour de France 2011 a 2012 nebo Giro d’Italia 2013). Tým Sky (společně třeba s týmem Etixx) také není součástí MPCC (tedy hnutí pro věrohodnou cyklistiku). Pokud je tým součástí tohoto hnutí a jezdec má vysokou hladinu kortizolu (tu může zvýšit například užití kortikoidů) nemůže se účastnit závodů. Pokud by byl tým Sky součástí MPCC, tak by Wiggins nemohl startovat na Tour de France 2012, kterou později vyhrál. Postavili se proti němu cyklisté jako Marcel Kittel, Romain Bardet, Tom Dumoulin nebo André Greipel. Na jeho straně je naopak pětinásobný vítěz Tour de France Miguel Indurain. Je to kaňka na Wigginsově jinak čisté kariéře, i když neporušil žádná pravidla.

Po Riu se rozhodně ještě startovat na dvou akcích na dráze. Závody-šestidenní v Londýně a v Gentu, tedy v městech, která pro něj mají symbolický význam (v Londýně žil a začínal zde s cyklistikou a v Gentu se narodil). V šestidenních se jezdí ve dvojicích a s Wigginsem nenastoupil nikdo jiný než Mark Cavendish. Na šestidenní v Londýně to vypadalo na vítězství, ale o to přišli poslední den a obsadili nakonec druhé místo.

V Gentu se dostali k vedení čtvrtý den. Drželi ho až do dne posledního, ale v průběhu dne o vedení přišli a propadli se na třetí místo. V průběhu závěrečného madisonu si je soupeři hlídali a na každý jejich nástup reagovali. Zbývalo deset okruhů a nevypadalo to, že by někomu ještě zbyly nějaké síly. V tom vyrazil Wiggins vpřed. Byl to drtivý nástup a za pár vteřin měl již půl okruhu náskoku. Za chvíli se mu společně s Markem Cavendishem podařilo vsadit okruh (dojeli peloton o celé kolo) a to jim zajistilo vítězství v celém závodě. Vítězná tečka za Wigginsovou kariérou.

Na Wigginsův nástup, který jemu a Marku Cavendishovi zajistil vítězství na Gentské šestidenní se můžete podívat v následujícím videu:

To byl konec kariéry Bradleyho Wigginse: prvního britského vítěze Tour de France, osminásobného mistra světa a pětinásobného olympijského vítěze.

A nebo ne? Wiggins po závodě vyvolal spekulace jestli nebude pokračovat v kariéře. Mohl by tak objet ještě nějaké šestidenní nebo snad naposledy mistrovství světa?

Mark Cavendish a Bradley Wiggins
Legendární dvojice. Wiggins a Cavendish vstoupili do historie. Takto se vítězně rozloučili na šestidenní v Gentu.