Ve věku 83 let zemřel „věčně druhý“ Raymond Poulidor.
13. listopadu skonal legendární Raymond Poulidor. Zemřel v brzkých ranních hodinách. Zprávu o jeho úmrtí později potvrdila jeho manželka Gisele.
Raymond Poulidor se narodil 15. dubna 1936 nedaleko města Limoges v centrální Francii. Jeho rodiče Martial a Maria Poulidorovi vlastnili malý statek a jejich syn jim zde pomáhal. Ve volném čase rád jezdil na kole. V 17 obdržel svou první závodní licenci. Trénovat však mohl pouze v noci, protože přes den bylo na statku moc práce. Na poli amatérů však byl velice silný. Vyhrál několik závodů, jenže poté byl vyslán francouzskou armádou do Alžírska. Zde pracoval jako řidič a přibral 12 kilogramů. Tomu, že se bude nadále živit cyklistikou věřil jen málokdo.
Jenže po návratu do vlasti se začal tomuto sportu znovu naplno věnovat. Opět začal vyhrávat a na jednom ze závodů si ho všiml Bernard Gauthier – profesionál týmu Mercier. Gauthier kontaktoval Antonina Magneho – bývalého úspěšného závodníka, vítěze Tour de France z let 1931 a 1934, mistra světa z roku 1936 (ve stejném roce se Poulidor narodil) a tehdejšího týmového manažera týmu Mercier.
Nakonec se tak Poulidor přeci jenom stal profesionálem. V roce 1960 nastoupil ke své první sezóně. Samozřejmě, ze začátku se spíše učil, ale i tak dokázal v prestižních závodech dojíždět mezi nejlepšími. V roce 1961 již vyhrál Milán-San Remo nebo se stal mistrem Francie. Magne si však se svou stájí přál konkurovat Jacquesi Anquetilovi, který ten rok vyhrál svou druhou Tour.
V sezóně 1962 tak tým Mercier přijel s Poulidorem na francouzskou Grand Tour jako s lídrem na celkové pořadí. Poulidorovi bylo 26 let, ale jednalo se pro něj o teprve první účast na třítýdenním závodě. Počínal si výborně, ale na Anquetila ten rok opět nikdo neměl. Poulidor na něj ztrácel zejména v časovkách. V horách mu však konkuroval a místy byl i lepší. To potvrdil v devatenácté etapě do Aix-les-Bains, kde zvítězil a po poslední etapě mu nakonec patřila třetí příčka za Anquetilem a Josephem Planckaertem
Ve Francii jeho popularita strmě stoupala. Zatímco Anquetil s útoky šetřil a čas získával zejména v časovkách, Poulidor se zdál být pravým opakem. Následující rok však nebyl tak silný. V celkovém pořadí mu patřilo až osmé místo, zatímco Anquetil slavil již čtvrtý triumf.
Až rok 1964 měl být tím, kdy Poulidor Anquetila svrhne. Vypadal totiž silnější než kdy předtím poté, co ovládl Vueltu. Tour se z počátku odvíjela přesně podle očekávání. V časovkách získával Anquetil, v horách zase Poulidor.
Do 20. etapy pak vstupoval Poupou, jak se mu již tehdy přezdívalo, se ztrátou 56 sekund na v té době čtyřnásobného šampiona Tour. Ten den se pak odehrála patrně nejpamátnější bitva mezi touto dvojicí. Finišovalo se na vyhaslém kráteru Puy de Dôme.
Společně jeli tito dva závodníci bok po boku po většinu závěrečného stoupání. Několikrát se Poulidor pokusil nastoupit, Anquetil mu však nikdy nedal ani metr. Julio Jimenéz a Federico Bahamontes byli již v cíli, zatímco za nimi zuřil boj o šampiona Tour. Až v samotném stoupání se podařilo Poulidorovi Anquetila zlomit. Do cíle dojel na třetím místě a musel čekat. Krátce po Vittoriu Adornim se vynořil v cílové rovince i naprosto vyčerpaný Anquetil. S vypětím všech sil nakonec uhájil žlutý trikot o 14 sekund. Později prohlásil, že kdyby ho ten den Poulidor ze žluté vysvlékl, už by se do ní nevrátil. Pravda byla však jiná a svou výhru jen potvrdil vítězstvím v časovce do Paříže. Získal tak pátý a poslední titul. Na Tour startoval ještě v roce 1966, ale již ji nedokončil.
Poulidor by si jistě přál Anquetila na Tour porazit, ale když v roce 1965 pětinásobný šampion nestartoval, cítil dozajista svou největší šanci. Jenže znovu se našel někdo silnější. Tentokrát to byl Felice Gimondi. V roce 1967 pro změnu skončil třetí za Lucienem Aimarem a Janem Janssenem.
Poulidor byl však stále silný a stále mohl na Tour vystoupat až na vrchol. Jenže v roce 1969 se na scéně objevil Eddy Merckx. Merckx byl v roce 1969 tak suverénní, že kromě žlutého získal i puntíkovaný a zelený trikot. Poulidor skončil třetí. Francouz již nepatřil k nejmladším, přesto se znovu a znovu pokoušel Tour vyhrát. V roce 1972 skončil znovu třetí. Blízko byl i o dva roky později, jenže na Merckxe znovu nestačil a obsadil druhé místo. Svou poslední Tour absolvoval v roce 1976, to mu bylo již čtyřicet let! Anquetil byl v té době již dávno v cyklistickém důchodu, Merckx byl již jen stínem své slávy z předchozích let. Poulidor však stále předváděl neuvěřitelně konzistentní výkony, a i v tak cyklisticky pokročilém věku mu v celkovém pořadí patřila třetí příčka, když nestačil pouze na Luciena Van Impeho a Joopa Zoetemelka. O rok později ukončil kariéru.
Za svůj život nasbíral 73 profesionálních výher. Na to největší však nikdy nedosáhl – celkem pětkrát skončil na Tour třetí a čtyřikrát druhý.
Poulidor však s odstupem času nesmutnil. Často zmiňoval, že by nikdy nebyl tak populární, kdyby Tour vyhrál. Každý rok tento závod navštěvoval. Ani letos nechyběl, i když jeho zdraví nebylo úplně v pořádku.
Takový byl tedy příběh muže, který získal nálepku věčně druhého. Jeho odkaz však bude v cyklistice žít i nadále – jeho vnukem je totiž fenomén současnosti Mathieu van der Poel.
