V posledním týdnu Giro d’Italia se děly velké věci. Ač to vypadalo, že má Steven Kruijswijk vše pod kontrolou, tak jedno jeho zaváhání a téměř zmrtvýchvstání odepisované hvězdy Vincenza Nibaliho vyvolalo doslova šok mezi cyklistickými fandy. Žralok z Messiny dokázal italský závod vyhrát.
16. etapa Bressanone – Brixen-Andalo 133 km
V nejkratší etapě třítýdenního klání, nebudeme-li počítat časovkářské etapy, se diváci určitě 
nenudili, a to i přesto, že se žádný únik nevytvořil. Již 75 kilometrů před cílem se snažil se závodem něco udělat Andrey Amador, ale favorité si jej nenechali ujet příliš daleko.
Když se přiblížila meta 67. kilometru do cíle, tak se o útok pokusil Vincenzo Nibali a naznačil, že by se v tomto týdnu s ním mohlo počítat. Ovšem muž v růžovém Steven Kruijswijk si jej pečlivě pohlídal. Několik pokusů o nástup z čelní skupiny „odpáralo“ ze skupiny favoritů Rafala Majku a Estebana Chávese.
Když zhruba na 15 kilometru před cílem nastoupil Alejandro Valverde, zdálo se, že Nibali s Jungelsem nemají sílu na odpověď. Španělského mistra se držel aktuálně vedoucí muž celkové klasifikace a nenápadná hvězda z Ruska Ilnur Zakarin. Trojice získávala postupem času na své soky stále více vteřinek. Až došlo na jejich závěrečný spurt. Jako první se do pedálů opřel Zakarin, ovšem jeho pokus si zbylí dva pohlídali a nakonec si to o etapový vavřín rozdali sami. Velverde měl více sil a projel cílem jako první. Kruijswijkovi to ovšem nevadilo. Na své úhlavní soupeře zase najel nějaký náskok, který se v celkovém součtu vyšplhal až na 3 minuty.
17. etapa Molveno › Cassano dAdda 196 km
Profilem tranzitní etapa slibovala hromadný dojezd a souboj spurterů o prvenství v etapě. 
Ihned na počátku ujela trojice ve složení: Daniel Oss (BMC), Eugert Zhupa (Wilier Triestina-Southeast) a Pavel Brutt (Tinkoff), ke které se po druhé prémii přidali ještě další tři závodníci: Lars Bak (Lotto Soudal), Ignatas Konovalovas (FDJ) a Maxim Bělkov (Kaťuša). Celá šestice výborně spolupracovala, jenže týmy dvou nejsilnějších sprinterů v závodě Sachy Modola a Giacoma Nizzola jej stihly 2 kilometry před cílem sjet. Pak se ještě pokusil Bak něco vymyslet, ale byl opět dostižen. Další pokus s pelotonem učinil Filippo „Pippo“ Pozzato (Willier Triestina-Southeast) a to bylo doslova pro spurtery pohroma. Itala nikdo nechtěl sjíždět, a nebýt toho, že mu docházely síly, tak by možná svůj únik dotáhl do vítězného konce. Ovšem hrdinou se stal Němec Roger Kluge, který využil chvilkového zaváhání vláčků Lampre a Treku. Pozzata dokázal předjet a vydal se vstříc překvapivému vítězství. Peloton dovezl do cíle nejsilnější domácí jezdec v této disciplíně Giacomo Nizzolo.
18. etapa Muggiò – Pinerolo 240 km
Nejdelší etapa celého ročníku byla téměř po celou dobu rovinatá a až v závěru na závodníky číhalo nebezpečí v podobě konce, ohodnoceného kategorií 2.
Na únik se v etapě nečekalo nijak dlouho a byl velmi početný, čítal až 24 jezdců.Když měla skupina náskok přes 13 minut bylo jasné, že by tohle mohlo být vítězné tažení odvážných borců. Nejlepší práci v přední skupině odváděl Matteo Trentin, ale na stoupání na Pramartino ovšem zaútočil Gianluca Brambilla, kterého se udržel pouze Moreno Moser. Ač se prvně jmenovaný snažil v jenom z dalších stoupání svého kolegu setřást, tak se mu to vůbec nedařilo. Ovšem za nimi se odehrálo něco, co rozhodlo o pozdějším vítězi. Trentin nastoupil k útoku, který nikdo jiný neopětoval a pomalu se k vedoucí dvojici přibližoval. Když už je měl v cílové rovince „na dostřel“, ještě více nakopl svůj stroj, oba borce předjel a připsal si etapové prvenství.
Mezi favority se nic zvláštního neudálo, i s ohledem na dvě následující a zřejmě rozhodující etapy. Vedení si tedy nadále udržel Steven Kruijswijk.
19. etapa Pinerolo – Risoul 161 km
Tato etapa znamenala zemětřesení v celkové klasifikaci. Na Colle Dell´Angelo, na jehož vrchol se Giro vrátilo po devíti letech, se jako první ukázal Michele Scarponi, který se předtím odpoutal od vytvořeného úniku. Ovšem to důležité mělo teprve přijít.
V pelotonu vyprovokoval útok Esteban Cháves, jehož se kromě Majky udržel i Nibali a vedoucí muž celkové klasifikace. V kopci ztratil Ilnur Zakarin. Ovšem při snaze dohnat ztrátu nezvládl v jedné z levotočivých zatáček svůj stroj a vylétl z trati. Na první pohled pád vypadal hrůzostrašně, ale nakonec se vše obešlo jen zlomenou klíční kosti šestadvacetiletého Rusa.
Ve vedoucí skupině měl problémy muž v růžovém. Rovněž ve sjezdu ze stejného kopce opřel své okolo o sněhovou bariéru a šel přes řidítka. Kolo si ještě musel nechat mechanikem rychle opravit, aby mohl pokračovat v cestě, ovšem svoji ztrátu do cíle již nedohnal. Jak se po závodě dokonce prokázalo, tak Holanďan pokračoval se zlomeným žebrem, což jej jistě v závěrečných pasážích velmi limitovalo.
V čelní skupině už byl k vidění pouze boj mezi Chávesem a Nibalim. V závěrečném stoupání Žralok z Messiny nastoupil a cílovou pásku protnul jako první. To ovšem nevadilo Chávesovi, který se dostal do celkového vedení. Nibali však za ním zaostává pouze 44 vteřin. Třetí byl před další etapou Steven Kruijswijk, který ztratil na vítěze téměř 5 minut. Alejandro Valverde na čtvrté pozici na něho ztrácel necelou minutu.
20. etapa Guillestre – Sant Anna di Vinadio 134 km
Poslední etapa, která by mohla zahýbat s pořadím se jela převážně na území Francie. Únik tvořilo 11 jezdců: Mikel Nieve (Sky), Stefan Denifl (IAM), Tanel Kangert (Astana), Joe Dombrowski (Cannondale), Alexander Foliforov, Aleksej Rybalkin (oba Gazprom-RusVelo), Giovanni Visconti (Movistar), Gianluca Brambilla (Etixx-Quick Step), Diego Ulissi (Lampre-Merida), Darwin Atapuma (BMC) a Rein Taaramäe (Kaťuša). Do vedoucí skupiny se snažil dotáhnout ještě Damiano Cunego (Nippo-Vini Fantini), aby mohl bojovat o modrý dres, ale nepodařilo se mu to. Bitva o dres pro nejlepšího vrchaře se tedy smrskla na dvojici Nieve – Denifl, z níž úspěšnější byl člen stáje Sky.
V úniku byli hodně aktivní Joe Dobrowski a Darwin Atapuma, ale Visconti je vždy dojel a to stejné lze říci i Taaramäem, Kangertovi či Nievem. V momentě, kdy to nikdo nepředpokládal zaútočil Rein Taaramäe a svým sokům nedal nejmenší šanci se k etapovému vavřínu byť jen přiblížit. Vítěz z Estonska ale nikoho ten den moc nezajímal.
Skupina favoritů za ním plnila velké bylo očekávání. Michele Scarponi (Astana) diktoval tempo a zřejmě „odvařil“ všem protivníkům svého šéfa nohy, neboť když Vincenzo Nibali 12 kilometrů před cílem nastoupil, tak nikdo nebyl ochoten na to zareagovat. Chávesovi chvíli pomáhal Valverde a Uranem, ale i ti se nakonec od Kolumbijce odtrhli. Ten se propadl až do další skupiny, kde byli Bob Jungels (Etixx-Quick Step), Steven Kruijswijk (LottoNL-Jumbo) a Rafal Majka (Tinkoff).
Nibali projel cílem a bylo jasné, že pro poslední etapu si oblékne růžový trikot. Italští „tiffosi“ byli v téhle chvíli v sedmém nebi. Chvíli po něm přijeli Valverde s Uranem. Asi za další minutu a čtvrt dorazil Majka s Jungelsem. Za nimi pak velký smolař Kruijswijk, kterému uniklo místo na bedně a pak už muž v růžovém – Cháves.
21. etapa Cuneo – Torino 150 km
Tato etapa mohla být oddychová, i když slavit na ni vítězství tak jako je tomu například u Tour de France není možné. Jezdci musí být neustále ve střehu. Vždyť Nibaliho skupina dojela ze ztrátou tří minut a Cháves nabral ještě další dvě. Ovšem obě skupiny byly bržděny pády v ochranném pásmu. Díky pádům a defektům se přestal v etapě, 25 km před cílem, měřit čas a tak byl prostor pro spurtery, kteří si to rozdali v cílové rovince. Nejvíce sil měl Giacomo Nizzolo, ovšem u bariéry blokoval Sachu Modola, a proto byl diskvalifikován. Etapový vavřín tak padl do rukou druhého Němce Nikiase Arndta ze stáje Team Giant-Alpecin. Němečtí spurtéři tak dokončili svůj triumf na letošním Giru.
