Proč sleduji cyklistiku?

Do nedávna mě ani nenapadlo se nad tím zamyslet proč?

Až nyní jsem si uvědomila, že to tak nějak vyplynulo přirozeně, když jsem před léty náhodou přepnula na kanál Eurosportu a tam probíhal cyklistický závod, který komentoval dnes již zesnulý Robert Bakalář a ten mě tak upoutal svým komentářem, že mě vtáhl do děje.  Jednak svým odborným komentářem průběhu závodu a také tím, jaké měl znalosti o kamerou snímaném okolí, že jsem se nemohla odpoutat a začala jsem se zajímat, kdy budou další přenosy cyklistiky a už jsem byla lapena.

Pronikání do tajů cyklistiky

Obdivuji vůli, nadšení a elán závodníků, kteří se za každého počasí perou s kilometry, jejich nezdolnou dennodenní dřinu v trénincích, jak se nevzdávají a silou vůle překonávají překážky. Je to fantastický sport, který mě jako diváka vtahuje do děje. Začala jsem poznávat taktiku v pelotonu, taktiku jednotlivých stájí a vedoucí lídry. To, že v každém týmu jsou jednak vedoucí lídři a také domestici, kteří vlastně pracují na svoji hvězdu a nezištně se společně radují z výsledků. Nyní už vím kdo je dobrým vrchařem, kdo je spurtér a kdo nosičem vody. Fandím všem, protože pro mě jsou všichni vítězové. Když vidím například Kiryienka, jak tahá závod spoustu kilometrů, kdy ostatní se zvedají ze sedla a on stále jede v sedle a jenom na výrazu tváře je vidět jak ta cyklistika někdy bolí a on si svoje odpracuje pro lídra a v cíli už o něm nikdo nemluví, ale tak to je!!!

Můj oblíbenec Mark Cavendish

Nebo Marka Cavendishe, jakou vyvine dynamiku a dospurtuje do cíle, práci celého týmu tzv. vláček, jak se hoši obětují pro vítězství, jak se „vrchařské blechy“ v kopcích předhánějí v únicích, někdy za nelidských podmínek, to když se počasí zblázní. Je toho hodně a je na co se dívat a fandit a k tomu všemu krásné záběry na okolní krajinu z pohledu ptáků.

Jsem z generace, která své dětství prožila v bývalém režimu a jako školáci jsme chodili vítat peloton Závodu Míru a pamatuji si, že už tehdy mě při průjezdu pelotonu to svištění kol a vzduchu dostávalo do zvláštní euforie, ale v té době jsem to ještě nechápala.

Co říci na závěr?

Jsem ráda, že cyklistika se dostává v posledních letech na obrazovky a stále více se o ní hovoří, protože je to krásný a tvrdý sport, kde jste jeden den lídrem a v několika vteřinách může být všechno jinak. Máte natrénováno, těšíte se na sezonu a v mžiku vteřiny je po všem a zranění při pádu vás vyřadí ze závodění.

Když o tom vyprávím svým vrstevníkům, zvláště ženám, jak mě baví cyklistika, tak si sahají na hlavu a nechápou! Je to prý jen smečka „bláznů“ ženoucích se na kolech dopředu, no chápete to???? Já teda ne!!!!