Historie Tour zná mnoho bojovníků. Jejich heroické výkony však dost často skončily neúspěchem a tak tito Titáni cyklistiky patří i k největším smolařům historie nejslavnějšího cyklistického závodu Tour de France. Potkáváme se s nimi od úvodních ročníků až do současnosti. Pojďme si je připomenout v 1. části našeho seriálu.

Hippolyte Aucouturier

Rok 1903. Historicky první ročník Tour de France. Tehdy ještě šesti etapový závod, mezi jehož dva hlavní favority patřil Maurice Garin (pozdější vítěz) a právě Hippolyte Aucouturier. Měl za sebou skvělou sezónu. Zvítězil na Paris-Roubaix a na Bordeaux-Paris (tehdy právě s Paris-Roubaix nejvýznamnější závod, který měřil přes 500 kilometrů). V první etapě Tour zvítězil ale Maurice Garin. Ne moc dobrý začátek. Poté ale Hippolyte zvítězil v druhé etapě do Marseille i ve třetí do Toulouse. Čtvrtá etapa už nebyla tak úspěšná. Hippolyte etapu nedokončil, kvůli žaludečním problémům. I tak mu pořadatelé dovolí pokračovat. Přesto Tour nedokončil.

Další sezóna znovu vypadá slibně. Hippolyte obhájí vítězství na Paris-Roubaix a tak je na Tour znovu favoritem. Zvítězí ve druhé a třetí etapě. Poté i v páté a šesté, ale na vítězství to nestačilo. Skončil ovšem na krásném čtvrtém místě. Ani to mu však není přáno. První čtyři jezdci Tour jsou diskvalifikováni za údajnou přepravu vlakem a vítězem se stává až pátý Henri Cornet. V roce 1905 znovu patří mezi favority. Zvítězí v druhé, čtvrté a osmé etapě. Na vítězství to znovu nestačí. V celkové klasifikaci končí druhý za Louisem Trousellierem. To byla jeho poslední Tour.

O tři roky pozdeji ukončil kariéru. Zemřel v roce 1944 ve věku 67 let. Za svojí kariéru zvítězil dvakrát na Paris-Roubaix, dvakrát na Bourdeaux-Paris, byl dokonce i třetí v klasice Paris-Brest-Paris na 1000 kilometrů, na Tour vyhrál celkem pět etap, nikdy ji však nevyhrál celkově.

Lucien Pothier

Další účastník historicky prvního ročníku Tour. Přestože nevyhrál žádnou etapu skončil na druhém místě. Proto se počítal mezi favority ročníku následujícího. Znovu skončil na druhém místě. Tentokrát i zvítězil ve čtvrté etapě. Bohužel i on byl diskvalifikován za údajnou přepravu vlakem. Poté se pravidelně účastnil Tour.

Od roku 1911 již nebyl součástí žádného týmu přesto dál na Tour závodil. Naposledy v roce 1919, kdy sledoval vítězství Firmina Lambota a jeho souboje s Jeanem Alavoinem a naším dalším hrdinou Eugénem Christophem. Zemřel v roce 1957 ve věku 74 let.

Eugène Christophe

Další velká legenda Tour, která však nikdy nestanula na tom nejvyšším stupínku, přesto se nesmazatelně zapsal do její historie. Kromě silniční cyklistiky závodil také v cyklokrosu. Mistrem Francie v cyklokrosu se stal celkem sedmkrát mezi lety 1909 až 1921. Poprvé startoval na Tour v roce 1906, tehdy skončil na devátém místě. Jeho talent byl  však rozpoznán až v roce 1910 na závodu Milan-San Remo.

Tento ročník patří k jedním z nejextrémnějších. Na startu bylo 71 závodníků. V cíli? Pouze tři. Ten den byla zima. Velká zima. Christophe jel na prvním místě. Zima už byla nesnesitelná a tak se schoval u jedné rodiny doma, která bydlela poblíž trasy. Měl omrzliny. Celý se třásl zimou a měl hlad. Dostal najíst. V tom však zpozoroval někoho projet oknem. Uvědomil si, že to byl jeden z jeho protivníků a tak se ihned vydal za ním. Předstihl ho a v cíli byl první. Na Tour startoval poté v roce 1912.

Christophe nebyl žádný spurtér. A tak v rovinatých etapách prohrával. Naopak ten kdo vyhrával byl belgický závodník Odile Defraye. Tehdy ještě nezáleželo na výsledném čase v etapě, ale na tom kolikátý kdo v etapě dojel. Za průběžné umístění v etapách dostávali jezdci body. ( stejný systém jako v závodech F1). To znamená, že závodník mohl ztratit celkově šest hodin, ale stále mohl být vítězem Tour. Defraye zvítězil hned v druhé etapě. Ve třetí s obrovským náskokem zvítězil Christophe. Do celkového vedení však šel Defraye díky více bodům. Christophe zítězil i ve čtvrté a páté etapě, ale ve vedení byl stále Defraye. Nepomohlo tomu ani když vyhrál šestou etapu a Defrayeho porazil o několik hodin. Všechny tyto etapy byly horské. Poté Defraye zvítězil ve dvou etapách a přidal několik pódiových umístění. Zvítězil tak celkově před druhým Christophem.

Defrye zvítězil, všichni však vědí, že Christophe je tím pravým vítězem a tak je zaveden na Tour časový sytém, kdy se sčítá čas etap a ten rozhoduje o vítězi. Tour 1913 má patřit vrchařům. První horská zkouška přichází v šesté etapě přes Tourmalet. Christophe jede ve předu, nikým neohrožován s velkým náskokem na peloton. Na vrcholu Tourmaletu je virtuálně v celkovém vedení o osmnáct minut! Pak to ale přijde.

Christophe ve sjezdu z Tourmaletu láme vidlici. Co teď? Christophe vezme kolo na záda a jde do nejbližší kovárny. Tam přinese kolo, ale musí ho spravit sám. Všemu přihlíží diváci a rozhodčí. Tehdejší pravidla cizí pomoc zakazují. Christophe opravuje zlomenou vidlici, ale někdo musí dmýchat do výhně. Požádá sedmiletého chlapce, aby mu šlapal na měchy, jenomže to je cizí pomoc. Po dvou hodinách se podaří Christophovi kolo opravit. Rozhodčí mu však udělí penalizaci deset minut. Po nesouhlasu diváků je penalizace zkrácena na tři minuty. Vrátí se na trasu, nasedne na kolo a s vypětím všech sil ještě stihne časový limit.

V etapě vítězí mladý Belgičan Philippe Thys, který byl členem původního úniku dne a tak jel jen několik minut za Christophem. Thys vítězí celkově, Christophe končí sedmý. Poté má Tour přestávku. Zuří první světová válka, které se Christophe účastní jako voják francouzské armády. První ročník po válce je v roce 1919 a Christophe nechybí na jeho startu. Přestože nevyhrál etapu, je Christophe po čtvrté etapě ve vedení. Tehdy se na Tour objevila novinka, žlutý dres a Christophe je jeho prvním nositelem v historii. Christophovi se žlutý trikot nelíbil, prý vypadá jako kanárek. Čtrnáctá etapa. Christophe stále ve žlutém dresu lídra závodu.

Bohužel, stejně jako na Tourmaletu, láme vidlici. Ztrácí vedení etapu před koncem. Kvůli této etapě se dostává až na třetí místo, kde zůstane až do konce. Na Tour znovu startuje v roce 1921. Je znovu celkově třetí stále s šancí na vítězství. Do třetice všeho špatného. V etapě přes Galibier opět láme vidlici, neuvěřitelná smůla a Tour nedokončí. Naposledy na ní startuje v roce 1925 ve 40 letech a skončí na osmnáctém místě. V roce 1970 ve věku 81 let končí život bojovného Gala.