Z týmového hlediska to byl den v režii Trek-Segafredo. Rozhodovaly však závěrečné stovky metrů a na těch si to z čelní skupiny o výhru rozdaly dvě Belgičanky. Ve Wevelgemu nakonec před Lotte Kopecky triumfovala Jolien D’Hoore.
Tempo bylo za velmi větrného počasí od začátku rychlé a žádné skupině uprchlic se nepodařilo výrazně poodjet. Nejnadějněji vypadal pokus sexteta Duyck, van der Haar, Poidevin, Ganzar, Malseed, Hoolwerf, nicméně ani ty v podstatě nezmizely pelotonu z dohledu a na první z celkových pěti stoupání (přičemž klíčové duo Monteberg – Kemmelberg se zdolávalo dvakrát) najížděly závodnice pohromadě.
I nadále to byl kvapík, zejména díky velení stáje Trek-Segafredo a vznikajícím terezínům. Žádné velké individuální manévry však úvodní kopce nepřinesly a jen o málo živější byla následná pasáž, v celém závodě nejbohatší na kostky. Jen se trochu, krátce poodjíždělo a rovněž padalo – právě i v týmu velitelek. Na kostkách se přímo z čela k zemi poroučela Audrey Cordon-Ragot (ovšem jen aby se zvedla a v plnění svého úkolu pokračovala). Už dříve problémy potkaly také Elisu Longo Borghini.
O osudu jednoho ze závěrečné sady podniků sezóny měla rozhodnout zmiňovaná dvojice Monteberg a Kemmelberg. Tam konečně zúročily svou celodenní práci ženy v modrém, jež i po sjezdu zůstaly na čele nejlépe zastoupeny. Lizzie Deignan, Elisu Longo Borghini a Ellen van Dijk doplnilo ještě osm cyklistek: Brennauer, Roy, D’Hoore a Pieters (jediné další týmové parťačky v barvách Boels-Dolmans), Stephens, Cavalli, Vollering a Lotte Kopecky.
Jedenáctka si rychle vytvořila náskok 40 sekund, nicméně poté se začala projevovat dvojnásobná početní převaha skupiny číslo dvě a rozdíl byl 10 kilometrů od cíle náhle poloviční a dál klesající. Na metě 3,5 kilometrů už stíhačky, stále těžící mj. z práce Marlen Reusser, pomalu dýchaly vedoucí partě na záda a Trek-Segafredo musel zahrát další karty. Zaútočila Ellen van Dijk, pak Elisa Longo Borghini. Kontrovat však dokázala Amy Pieters. Van Dijk pak převzala domestickou povinnost a s její pomocí nakonec nástup pokryla Longo Borghini.
Ačkoli se spojení obou skupin chvílemi zdálo na spadnutí, při nájezdu do posledních stovek metrů bylo zřejmé, že dojde na redukovaný spurt, v němž budou mít exkluzivní pozici domácí favoritky D’Hoore a Kopecky. Jako první akcelerovala čerstvá belgická šampiónka. Hák však dokázala chytit koncem září poražená soupeřka a výsledkem bylo docela přesvědčivé vítězství Jolien D’Hoore. Treku musí stačit osmé místo Lizzie Deignan.
„Nevím co říci. Jsem moc šťastná. Tým odvedl skvělou práci. Je ohromná radost vyhrát v téhle divné sezóně. Je to trochu zvláštní, ale výhra z vás vždy snímá tlak,“ hodnotila lehce anonymní triumf D’Hoore. Ani Lotte Kopecky však nevěšela hlavu. „Není to žádná katastrofa. Vyhrála bych strašně ráda. Bohatě ale stačí, že má Belgie první dvě místa.“
| P. | Jméno | Tým | Čas/Body | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Jolien D'Hoore |  | DLT | 3:33:15 |
| 2 | Lotte Kopecky | | LSL | + 0:00:00 |
| 3 | Lisa Brennauer |  | WNT | + 0:00:00 |
| 4 | Sarah Roy |  | MTS | + 0:00:00 |
| 5 | Marta Cavalli |  | VAL | + 0:00:00 |
| 6 | Lauren Stephens |  | TIB | + 0:00:00 |
| 7 | Demi Vollering |  | PHV | + 0:00:00 |
| 8 | Lizzie Deignan |  | TFS | + 0:00:00 |
| 9 | Amy Pieters | | DLT | + 0:00:05 |
| 10 | Elisa Longo Borghini | | TFS | + 0:00:08 |
