nabor

Vybrali jsme pro vás deset nejlepších jezdců letošního ročníku nejslavnějšího cyklistického závodu planety. Pokud zde nenajdete svého oblíbeného jezdce, je možné, že se objeví v dalším připravovaném článku – Deset největších překvapení Tour de France 2016.

Thomas De Gendt

Tento jezdec byl vidět takřka v každé etapě. Buď pomáhal Greipelovi v rovinatých etapách nebo se sám pouštěl do úniků. Ve zkrácené etapě na Mont Ventoux se mu podařilo dostat do úniku a nakonec se o vítězství pral s Dani Navarrem a Sergem Pauwelsem. Ač mu oba soupeři několikrát ujeli, De Gendt si stále držel své tempo a všechny jejich nástupy dokázal zlikvidovat. Touto chytrou taktikou mu stále, na rozdíl od jeho soupeřů, zbylo dost sil na závěrečný spurt. Po této etapě se oblékl do puntíkovaného trikotu krále vrchařů. I když Majka byl v pozdější fázi závodu silnější, dokázal Belgičan v soutěži o puntíkovaný trikot udržet druhé místo.

Tom Dumoulin

Tento jezdec dokázal vyhrát časovky na všech Grand Tour. Podařilo se mu to loni na Vueltě, kdy se díky časovce vrátil do červeného trikotu lídra. Letos na Giru vyhrál úvodní prolog a poprvé se oblékl do růžového. A konečně vyhrál i první rovinatou časovku na letošní Tour, kde porazil budoucího vítěze celé Tour Chrise Frooma o minutu a tři sekundy! To ale nebylo vše.

Ještě před touto časovkou potvrdil své vrchařské schopnosti v jednom z nejnáročnějších dojezdů na Tour. V deváté etapě, která končila na stoupání nejvyšší kategorie-Andorra Arcalis se dostal do úniku dne a podařilo se mu porazit i takové vrchaře jako Rafał Majka nebo Rui Costa. Mimo těchto dvou etapových zářezů obsadil i druhé místo v kopcovité časovce hned za Chrisem Froomem. Bohužel se v devatenácté etapě zranil a teď je v ohrožení i jeho účast na olympijských hrách v Riu.

Rafał Majka

Samozřejmě nesmí chybět držitel puntíkovaného trikotu-Polák Rafał Majka. Již podruhé v kariéře se stal králem vrchařů. V roce 2014 vyhrál kromě již zmiňovaného puntíkovaného trikotu i dvě etapy. Jednu vyhrál i loni. Také letos byl velice blízko, ale nepodařilo se mu to. Nejblíže byl asi v patnácté etapě do Culozu. Zde po poslední vrchařské prémii šlapal osamoceně na čele. Jenže již poněkolikáté zde projevil své sjezdařské schopnosti Jarlinson Pantano. K Majkovi se dotáhl a následně byl ve spurtu silnější.

Nairo Quintana

Nebyl to ten Quintana z předchozích let, kdy dojel 2x druhý na Tour nebo vyhrál italské Giro. Frooma za celou Tour téměř nevyzkoušel, ale i proto pro něj může být třetí místo celkově úspěchem. On sám to přikládal za vinu alergii. Naironman, jak zní Quintanova přezdívka, čelil na letošní Tour kritice. Jel pasivně, ale i přesto je na pódiu. Jak on sám řekl v budoucnosti bude mít ještě mnoho příležitostí dovézt žlutý trikot až do Paříže.

Richie Porte

O tomto muži mnoho lidí říkalo, že na výraznější úspěch na Grand Tour nikdy nedosáhne. Zpravidla ho potkala smůla. Té se nevyhnul ani na letošní Tour. Potkala ho už ve druhé etapě, kdy měl čtyři kilometry před cílem defekt. Pro tuto chvíli, kdy jel peloton takřka úplně naplno, neměl šanci vrátit se zpátky. Pokoušel se tak limitovat ztráty. Spolujezdci z BMC v tuto chvíli spíše chránili Tejaye Van Garderena a Porte tak nabral dvě minuty.

Australan se ale nevzdával a v horských etapách vypadal kromě Chrise Frooma nejsilnější. Mnohokrát i sám nastupoval, ale ztráta z druhé etapy se nakonec ukázala jako až příliš velká. V cíli obsadil páté místo se ztrátou 5 minut a 17 sekund na Chrise Frooma, jedné minuty a 12 sekund na druhého Bardeta a 56 sekund na třetího Quintanu.

Adam Yates

Adam Yates je veliké překvapení letošní Tour de France, ale jako jednoho z držitelů cenného trikotu jsme ho zařadili již do tohoto článku a ne do deseti největších překvapení.

Mladý Brit se poprvé ukázal již v sedmé etapě, kdy zariskoval ve sjezdu, aby vysvlékl Juliana Alaphilippa z bílého trikotu. Skupině hlavních favoritů skutečně ujel a kilometr před cílem hájil náskok deseti vteřin. Jenže když podjížděl pod bránou, která značí poslední kilometr (tzv. Flamme rouge), zařízení, které celou bránu nafukuje, se porouchalo a brána spadla na právě projíždějícího Yatese.

Vyvázl bez vážných zranění, ale žádný náskok na favority nenajel. Tedy až do chvíle než se nad ním slitovali organizátoři a odečetli z jeho času oněch deset sekund, tedy náskok jaký měl Yates před incidentem s Flamme rouge. Poprvé se oblékl do bílého trikotu a až do Paříže ho nesvlékl. I když v závěrečných etapách přišel o pódium, je pro něj celkové čtvrté místo, doplněné bílým trikotem zajisté velikým úspěchem.

Mark Cavendish

Před startem se především mluvilo o Marcelovi Kittelovi nebo André Greipelovi. Mark Cavendish měl již být za zenitem své nejlepší formy a spíše mohl překvapit. Ano překvapil! Cavendish znovu dokázal, že je jedním z nejrychlejších v pelotonu, když vyhrál první etapu a poprvé se oblékl do žlutého trikotu. „Teď již může Cavendish označit Tour za úspěšnou a zaměřit se na olympijské hry“ to si řeklo zajisté mnoho lidí.

Jenže Manxman na letošní Tour zářil jako v dobách své největší slávy. Vyhrát třetí etapu končící v Angers. Vezl zelený trikot, ale sám ujišťoval fanoušky, že nemá šanci dovézt ho až do cíle. Ve čtvrté etapě se sice radoval po těsném finiši s Bryanem Coquardem Marcel Kittel a Cavendish obsadil „až“ osmé místo, ale Brit se nevzdával. Všem vytřel zrak znovu o dva dny později v šesté etapě. Zavěsil se za Kittelovo zadní kolo a poté nasadil ke spurtu. Nikdo na něj neměl a získal třetí etapové vítězství.

Další příležitost měla přijít v jedenácté etapě do Montpellieru, ale Cavendish měl defekt kousek před cílem a navíc útok Frooma, Thomase, Bodnara a Sagana na bočním větru by ho o výhru i tak připravil. Spravil si chuť ve čtrnácté etapě. Znovu se zavěsil za zadní kolo Marcela Kittela. Cavendish mu poté trochu překřížil dráhu, což se Kittelovi nelíbilo, ale Cavendishe žádná diskvalifikace nepostihla, a tak oslavil konečné čtvrté etapové vítězství na letošní Tour. O druhém volném dnu, po šestnácté etapě z Tour odstoupil, kvůli přípravě na olympijské hry.

Romain Bardet

V prvních dvou týdnech se kromě útoku na Lacets du Grand Colombier v patnácté etapě vedoucí do Culozu příliš neukázal. Navíc tento útok byl rychle zlikvidován. Jenže Bardet se stále držel na pátém místě s minimální ztrátou na druhé místo. Vsadil na to, že bude nejsilnější v posledním týdnu v alpských etapách. A tato sázka mu vyšla.

Rozhodující okamžik přišel v devatenácté etapě. V technickém sjezdu nejprve zaútočil Mikäel Chérel, Bardetův týmový kolega. Bardet se k němu poté dotáhl a Chérel ho odtáhl až pod cílové stoupání. Již v tu chvíli měl Bardet náskok skoro minutu na skupinu se žlutým trikotem. Dojel před ním jedoucího Costu, který po chvíli nestačil jeho tempu. Za ním se nastupovalo, což značně snižovalo jeho náskok. Bardet jel ale výborně a nakonec ovládl etapu 23 sekund před Rodríguezem. Navíc se poté dostal na druhé místo celkově, kde i zůstal až do cíle.

Peter Sagan

Slovenský Tourminátor se, ač se to zdá prakticky nemožné, každým rokem na Tour zlepšuje. A to nejen v soutěži o zelený trikot, kde letos znovu vylepšil rekord v počtu bodů na 470, ale i v celém závodě. Naposledy na Tour získal etapové vítězství v roce 2013. Letos to bylo něco jiného, druhá místa vyměnil za první, když se mu podařilo získat hned tři etapy. Po druhé etapě se navíc oblékl i do žlutého trikotu, kde vydržel až do páté etapy, kde ho v něm vystřídal Greg Van Avermaet.

Měl také obrovskou zásluhu na tom, že se Roman Kreuziger dostal do nejlepší desítky, kdy se s ním dostal do úniku a vypracoval mu velký náskok. V poslední etapě zaostal za Greipelem jen o pár centimetrů. Direktoriátem závodu byl vyhlášen „super bojovníkem“.

Chris Froome

Na závěr jsme si nechali celkového vítěze. Froomovo vítězství ale bylo jiné než v letech 2013 a 2015. Znovu bylo suverénní ale fanoušci se u jeho vítězství mnohem více bavili. Začalo to v osmé etapě. V předchozích ročnících se mluvilo o tom, že Froomovou slabinou jsou sjezdy. Na Col de Peyresourde se mu své konkurenty odpárat nepodařilo. Tak to zkusil ve sjezdu. Sedl si na rámovou trubku, ale i tak se stále naplno opíral do pedálů. Vyhrál etapu o třináct vteřin před Danielem Martinem. V celkovém pořadí vedl o šestnáct vteřin Adamem Yatesem.

Podruhé nezaútočil v kopci, ale tentokrát na rovině. Maciej Bodnar na bočním větru rozjel tempo společně s Petrem Saganem poodjeli pelotonu. Za ním vyrazili Chris Froome a Geraint Thomas. Sagan s Froomem na sebe kývli a začali zvyšovat svůj náskok. Nakonec etapu vyhrál Peter Sagan před Chrisem Froomem.

Ještě něco více neobvyklého jsme viděli o den později. Jezdci dojížděli na Mont Ventoux, sice o šest kilometrů zkrácené, ale stále velice náročné stoupání. Froome útočí. S ním se udržel jen Richie Porte. Později se k nim přidá ještě Bauke Mollema. Pak přijde okamžik, který se zajisté zapíše do historie nejen Tour de France, ale i do celé sportovní historie. Kilometr před cílem před motorku skáče divák a ta musí prudce zabrzdit. Skupina tažená Portem již nestihne zabrzdit a naráží do motorky. Bauke Mollema udělá salto, ale z pádu vyvázne nejlépe. Může znovu nasednout na kolo a pokračovat dál. Richie Porte řeší problémy s řetězem a musí dlouho stát u kraje silnice, kde se snaží opravit svůj stroj. Mezitím ho míjí skupina s Quintanou, Yatesem, Bardetem a dalšími. Porte znovu nasedá na kolo a vydává se limitovat ztrátu.

Pak nabízí kamera něco, co už patrně nikdy neuvidíme. Froome má také technické problémy. Narozdíl od Mollemy a Porta nemůže nic dělat. Jeho kolo má zlomený rám a jeho týmové auto, které by mu poskytlo nové kolo, je daleko. Froome popadne kolo a běží. Kolo po chvíli zahodí a divákům se naskytne obrázek, kdy vedoucí muž celé Tour de France běží vstříc cíli. Po chvíli dostává kolo od neutrální pomoci. Jenže do toho nemůže nacvaknout tretry a navíc sedlo je moc nízko. Po chvíli z kola slézá, ale to už se objeví jeho auto a on dostane své kolo.

Zatímco před etapou o 34 sekund vedl, teď na vedení ztrácí 56 sekund. Pořadatelé mu nakonec udělí čas v jakém dojel Bauke Mollema. Žlutý trikot mu tak zůstává. V následné časovce svůj náskok vylepší. Poté přijde horská časovka, kterou vyhrává. Nakonec Tour de France vyhrává o 4 minuty a pět vteřin. Froome na své konkurenty najel náskok ve sjezdu, po rovině, v kopcích i v časovkách.