Poslední horská bitva Vuelty nakonec nebyla ani tak kláním o červený dres jako bojem o premiérový bílý dres pro nejlepšího mladého jezdce, který nahradil kombinovanou klasifikaci. Pogačar bojoval a smál se. López přemlouval své tělo seč mohl, ale náskok neuhájil.

Bojovník etapy: Tadej Pogačar

Po nepřesvědčivém výkonu z osmnácté etapy se od 20letého slovinského jezdce vzestup pořadím neočekával. Pogačar se ovšem ničeho nebál. Zaútočil daleko od cíle, na předposlední prémii, párkrát se ohlédl, viděl, že má náskok, a prostě pokračoval. Když pár kilometrů od vrcholu Peña Negra dojel Guerreira a Geoghegana Harta, kteří se rovněž prali jako lvi (Hart dostal oficiální cenu od organizátorů), odhodlal se pokračovat. Ačkoli spojit síly pro následnou pasáž bez velkých stoupání i sjezdů se nabízelo.

Brzy bylo jasné, že Pogačar zvolil správnou alternativu. V kopci najel ještě 90 vteřin a ty pak zvládal po zbývajících 35 kilometrů víceméně hájit. Na oslavy mu nezbyl čas. Svým výpadem mohl dosáhnout dokonce na druhé místo celkově, kdyby měl Valverde horší den. Chybělo 22 sekund. Ale pokud bude Pogačar dále prokazovat vysokou výkonnost a schopnost útoku v pravou chvíli, může být za rok ve Španělsku – anebo na Giru či Tour – všechno jinak.

Smolař etapy: Miguel Ángel López

Smůla padla na Lópeze, který byl během Vuelty dlouho pasován na jejího nejslibnějšího vrchaře, již před dvěma týdny. Andorra mu byla u nohou, jenže kousek od cíle štěrk vystavil veškerým nadějím stopku. Vzepětí v následné časovce do Pau, kde byl čtrnáctý, sice vrátilo stáji Astana optimismus. Tím momentem jako by se však Kolumbijec vyčerpal. Druhá polovina Vuelty přinesla podstatně více jeho neúspěšných útoků než skutečných zisků. A včera se zapletl do dalšího pádu.

Ve dvacáté etapě zkrátka nebylo z čeho brát, i když vědro ponořil López a jeho tým do studny úspěchu hluboko, kam jen dosáhl. Na Plataforma de Gredos se v něm nenacházel červený dres ani jakýkoli posun celkovou klasifikací. Miguel Ángel López, před jehož formou napříč sezónou varoval Jan Hirt, v roce 2019 zapíše po loňské dvojici pódií sedmé místo z Gira a páté na Vueltě. Zrak už zvolna přesunuje do své „contract season“, která může být optikou celé kariéry zlomová.