Vybrali jsme 24 momentů uplynulé sezóny a ty vám budeme od prvního prosince až po Štědrý den vždy ve dvě hodiny odpoledne zveřejňovat. Můžete to brát jako cyklistický adventní kalendář.
Osmdesátikilometrové sólo? V devatenácté královské etapě Gira d’Italia? To je docela nevídaný scénář. O to více je nevídaný, když se o něj postará závodník, od kterého bychom to asi nečekali.
Jak už jste asi poznali jedná se o Chrise Frooma, a tak si nejprve pojďme shrnout, co událostem nastíněným v předchozím odstavci přecházelo.
Chris Froome vyhlásil pokus o double Giro-Tour již během prezentace trasy italské Grand Tour. Před startem Gira absolvoval pouze 17 závodních dní. To bylo součástí plánu, kdy se do optimálně kondice měl dostat až ve třetím týdnu závodu a formu si podržet až do Tour de France. Jenže první problém přišel krátce před startem, kdy při prohlídce prologu v Jeruzalémě spadl. Pád to byl o hodně těžší než tvrdil následně médiím a ovlivnil ho v první části závodu. Brit znovu spadl ještě v osmé etapě a tyto dva pády spojené s nedostatkem formy vyústily v to, že jsme Frooma viděli takřka celé první dva týdny tahat za kratší konec. I Alberto Contador tvrdil, že Froome již nemá šanci Giro vyhrát. A opravdu to tak vypadalo, vždyť ztrácel již více než tři minuty.
Zdálo se, že se vrátil, když po těsné bitvě se Simonem Yatesem vyhrál čtrnáctou etapu finišující na Monte Zoncolan, ale již o den později ztratil minutu a půl. V celkovém součtu to znamenalo manko 4 minut a 52 sekund! Zvrátit výsledek na svou stranu při formě Simona Yatese se zdálo v tu chvíli takřka nemožné. V časovce na něj Froome sice minutu stáhl, ale zase ztratil na Toma Dumoulina, druhého muže celkového pořadí.
Yates nejevil slabiny až do osmnácté etapy. To v cílovém stoupání Prato Nevoso na rozdíl od Pozzoviva a Dumoulina nezareagoval na Froomův nástup a ztratil 28 sekund. Situace tedy vypadala následovně: Yates vedl, druhý Dumoulin ztrácel 28 sekund, třetí Pozzovivo 2 minuty a 43 sekund a čtvrtý Froome 3 minuty a 22 sekund.
Vedení týmu Sky a Chris Froome stáli před těžkou volbou. Jet na jistotu, v cílovém stoupání se pokusit odpárat Pozzoviva a dostat se na pódium nebo něco se ještě pokusit celé Giro vyhrát, ale riskovat úplný kolaps a možná ztrátu jakékoliv šance na pódiové umístění? Froome se rozhodl pro druhou variantu a devatenáctá etapa se zdála být pro jeho plán naprosto dokonalá. Devadesát kilometrů před cílovou páskou totiž začínalo legendární stoupání, které je zpola vyasfaltované a zpola vede po štěrku – Colle delle Finestre.
Již od startu udával tým Sky velmi ostré tempo. Únik se sice vytvořil, ale postupně z něj začal odpadávat jeden závodník za druhým. Osamoceně pak najížděl do úvodních kilometrů Colle delle Finestre Luis León Sánchez, který byl však zanedlouho rovněž pohlcen drtivým tempem Sky. Z Finestre se ujely pouze první kilometry, když se stalo to, co by si ještě nikdo před několika dny nepomyslel – Simon Yates odpadl. Yates doplatil na jeho aktivní styl jízdy a v devatenácté etapě se to naplno projevilo. Netrvalo dlouho a do virtuálního vedení se posunul Dumoulin.
Jenže Sky ani poté v tempu nepolevovalo. Zanedlouho z jejich vlaku zůstal před Froomem pouze Kenny Elissonde. Následně odpadl i Pozzovivo a za dvojicí týmu Sky zůstávali ve skupině pouze Tom Dumoulin, Richard Carapaz, Miguel Ángel López, Thibaut Pinot a Sébastien Reichenbach. Jenže osmdesát kilometrů nastoupil osamoceně Froome.
Brit se urychleně vzdálil ostatním. Na vrchol Finestre přijel s 40 sekundovým náskokem na skupinu Toma Dumoulina a získal tak Cimma Coppi – byl první na vrcholu nejvyššího bodu závodu. Do cíle však zbývalo stále ještě více než 70 kilometrů a i komentátoři televizních přenosů se shodovali, že tohle nemůže Froome vydržet a musí počkat na skupinu za ním. Jen italská televize prolínala živý přenos etapy historickými záběry z roku 1949, kdy Fausto Coppi po více než 130 kilometrovém sólu naprosto setřásl Gina Bartaliho, že by určitá paralela?
Tom Dumoulin měl situaci zdánlivě pod kontrolou. Gesty se dožadoval o uklidnění tempa a rozhodl se počkat na Sébastiena Reichenbacha, domestika Thibauta Pinota, který se měl obětovat a Frooma přiblížit. Jenže Brit se mezitím bezhlavě řítil z Finestre. V jednu chvíli před ním dokonce spadl kameraman na motorce, kterému se Froome na poslední chvíli stačil vyhnout. I kameraman byl naštěstí v pořádku. Na kontě Britova náskoku naskakovala jedna sekunda za druhou, naopak náskok Dumoulina ve virtuálním pořadí pomalu klesal. Vítězstvím na stoupání Sestriere se poté Froome dostal do čela vrchařské soutěže.
Jenže modrý dres pro nejlepšího vrchaře byl v tu chvíli vedlejší. Skupina za Froomem se pomalu začala hádat a najednou to vše začalo být pravděpodobnější – Froome to zvládne. Otázkou však bylo s jakým náskokem. Třicet kilometrů před cílem byl již ve virtuálním vedení, ale nepolevoval. Na závěrečný vrchol Bardonecchia se vyškrábal jako první a v tu chvíli mohl již jen čekat. Po třech minutách dojel do cíle Carapaz, o dalších sedm sekund později Pinot a vzápětí i López. Tři minuty a 23 sekund po Froomovi konečně dojel do cíle Dumoulin. Pozzovivo ztratil 8 a půl minuty, Yates takřka 39 minut. Bylo jasno – Froome se stal novým lídrem závodu. Jeho bláhový pokus mu vyšel.
Marně se pak Dumoulin snažil o den později smazat svou 40 sekundovou ztrátu, když nastoupil třikrát během jednoho kilometru. Froome si již růžový dres vzít nenechal. Následně ho slavnostně dovezl do Říma a stal se šampionem.
Vyhrál tak poslední Grand Tour, která mu chyběla a stal se sedmým závodníkem v historii, který to dokázal. Je také teprve třetím v historii, kdo vyhrál tři Grand Tour v řadě (Tour 2017, Vuelta 2017, Giro 2018).
