Vybrali jsme 24 momentů uplynulé sezóny a ty vám budeme od prvního prosince až po Štědrý den vždy ve dvě hodiny odpoledne zveřejňovat. Můžete to brát jako cyklistický adventní kalendář.
V dnešním adventu se budeme věnovat nejsilnějšímu muži letošního Gira. Přesněji prvním dvěma týdnům, kdy Simon Yates neměl na italských silnicích konkurenci.
Hned v úvodní etapě v Jeruzalému překvapil sedmým místem v časovce, když porazil i takové specialisty jakými jsou Tony Martin nebo Chris Froome. Ve čtvrté etapě (vyhrál Tim Wellens) si na své konto připsal cenné vteřinky náskoku v celkovém pořadí, když jako jediný z favoritů dojel v čelní skupině. I další den (vyhrál Enrico Battaglin) finišoval v Top 5, ale tentokráte dojeli beze ztrát i všichni ostatní konkurenti.
Následoval první horský dojezd na Etnu. Yatesův tým Mitchelton-Scott dostal do početného úniku Estebana Chávese a Jacka Haiga. Mladý Australan zodpovědně pracoval až pod Etnu, pak se začalo na čele nastupovat. Pět kilometrů před cílem se Cháves osamostatnil a upaloval k cíli. Skupina favoritů však byla velmi blízko. Nastoupit zkusili López a Dumoulin, ale oba neúspěšně. Až se 1,5 kilometru před cílem zvedl Simon Yates k rozhodujícímu ataku. Yates doskočil k Chávesovi a oba společně projeli cílem. Kolumbijec bral etapu, Brit růžový dres.
Další bitvu mohla přinést osmá etapa, ale v celkovém pořadí se nestalo nic zásadního, pouze vítězný Richard Carapaz dokázal odskočit od zbytku favoritů. Další den se jelo na Gran Sasso d′Italia a Mitchelton zde znovu ukázal svoji sílu.
Dlouho to vypadalo, že se bude z výhry radovat únik, konkrétně Fausto Masnada (Androni Giocattoli). Ale 2,5 kilometru před cílem byl dostižen a na čele ho vystřídal jiný Ital z pro kontinentální sestavy – Giulio Ciccone (Bardiani-CSF). Cicconeho ihned stíhal Pinot, aby přišel útok Doemnica Pozzoviva. Zkušený Ital za sebou vezl Pinota, Yatese, Chávese a Carapaze. Ve správnou chvíli přišel drtivý atak růžového muže, na který nikdo nedokázal najít odpověď. Yates si tak připsal první výhru na letošním Giru a upevnil své vedení v celkovém pořadí.
V jedenáctý den závodu nás čekala klasikářská etapa do Osmia. 5 kilometrů před cílem byl dojet únik a přišel útok Zdeňka Štybara a Tima Wellense. Wellens odpáral Štybara, ale byl dojet pelotonem a o vítězi se rozhodovalo mezi jezdci na celkové pořadí. Ve stejný moment se zvedl růžový Simon Yates a upaloval k cíli. Mohutně ho dotahoval Tom Dumoulin, ale marně. Yates si dojel pro druhé vítězství a znovu svým útokem rozmetal startovní pole.
Nejvýraznějším stoupáním druhého závodního týdne byl jistě legendární vrchol Monte Zoncolán na konci 14. etapy. Mitchelton kontroloval závod, ale růžky vytahoval i tým Sky s už pomalu odepisovaným Chrisem Froomem. Na Zoncolánu se „nebeská letka” usadila na čele a vytvořila nám klasický obrázek, tak známý z Tour de France, kdy celá sestava šlape jako jeden muž pro svého lídra. Froome neměl co ztratit a zaútočil 4,5 kilometru pod vrcholem. Chvíli s ním krok drželi Simon Yates a Domenico Pozzovivo, ale oba odpadli.
Yates se 3 kilometry před cílem nadechl k sólovému stíhání Frooma a nakonec se mu podařilo dojet do cíle jen o šest vteřin za svým krajanem. Byla to velmi náročná etapa a v cíli byla v obličeji Simona Yatese vidět bolest.
Všechny potenciální pochybnosti rozmetal v etapě následující do Sappady. Zde to bylo vrcholné představení Simona Yatese a na hlavu zde porazil všechny soupeře. Poslední etapa před volným dnem. Zdánlivě bezpečný únik. Ale excelentní cyklistická bitva. Tu odstartoval útokem Michael Woods, který se nedostal do úniku dne. Kanaďana musel pokrývat Mitchelton a tempo pelotonu šlo rapidně nahoru.
První z jezdců, kteří přímo ohrožovali růžový dres, zaútočil Miguel Ángel López. López dostal do drobných problémů jen Chrise Frooma, ale stále to nebylo nic dramatického. Pořádná mela se rozpoutala na předposledním stoupání na Bosco dei Giavi. Nejprve to zkusil George Bennett, poté už Simon Yates. Ani jeden pokus nebyl úspěšný. Skupina zpomalila, Froome se vrátil a Yates cítil nebezpečí v osobě Toma Dumoulina a potřeboval získat čas před časovkou. Proto přišel další útok, tentokrát naprosto drtivý.
Nikdo nezareagoval, Yates se neohlížel a uháněl k cíli. Silná stíhací skupina za ním se spíše hádala, kdo bude stahovat a Yates tak v cíli mohl slavit s náskokem 41 vteřin.
A tady na vrcholu Yatesova Gira by bylo vhodné skončit. Dnešní Adventní kalendář zakončíme ve chvíli, kdy se zdá Simon Yates neporazitelný. To co přinesl týden třetí už patří jinému příběhu.
