Blíží se Tour de France a my si zde připomeneme všechny její vítěze.

Maurice Garin

3. březen 1871 (Arvier; Itálie) – 19. únor 1957 (Lens; Francie)

1x celkové vítězství (1903, 1904); 3 etapová prvenství

Historicky první vítěz Tour de France se sice narodil v Itálii, ale byl to Francouz. Když vyhrál 1. rořník, rozhodl se obhájit titul. To se mu povedlo, ale později mu byl triumf sebrán, protože si prý během trasy pomohl přesuny vlakem. Po diskvalifikaci se k závodění už nevrátil.

Henri Cornet

4. srpen 1884 (Desvers; Francie) – 18. březen 1941 (Prunay-le-Gillon; Francie)

1x celkové vítězství (1904); 0 etapových prvenství

Původně až 5. muž v cíli, ale po zmíněné aféře, ve které byli kromě Garina namočeni i další jezdci, se Cornet vyhoupl na vítězný trůn, při „posledním“ ročníku Tour de France. Tour naštěstí neskončila a pokračovala dál, stejně jako Cornet. Ten se ale už nikdy nepřiblížil k 1. místu. Dodnes je historicky nejmladším vítězem. Zvítězil v pouhých devatenácti letech.

 Louis Trousselier

29. ledna/června 1881 (Levallois-Perret; Francie) – 24. duben 1939 (Paříž; Francie)

1x celkové vítězství (1905); 13 etapových prvenství

3. vítěz Tour de France se i v dalších letech vracel na Tour. V roce 1906 byl třetí, ale postupně jeho výsledky začaly upadat. Do roku 1914, kdy pověsil kolo na hřebík, nasbíral 13 etapových vavřínů.

René Pottier

5. červen 1879 (Moret-sur-Loing; Francie) – 25. leden 1907 (Levallois-Perret; Francie)

1x celkové vítězství (1906); 5 etapových prvenství

Zvítězil v roce 1906 a byl u stoupání na Ballon d’Alsace. První větší stoupání historie Tour de France. Byl jediný kdo neslezl z kola. Velký talent cyklistiky, který mohl vyhrát více než pouze jeden ročník Tour de France. Jenže Pottier trpěl depresemi a 25. ledna sáhnul si na život.

 

 

Lucien Petit-Breton

18. září 1882 (Plessé; Francie) – 20. prosinec 1917 (Troyes; Francie)

2x celkové vítězství (1907, 1908); 7 etapových prvenství

První muž, který dokázal obhájit titul na Tour de France. Po svém druhém triumfu se na Tour vracel až do roku 1914, ale nikdy ji už nedokončil. Svoji smrt nalezl během první světové války, kdy ho přejel opilý řidič náklaďáku.

Francois Faber

26. leden 1887 (Aulnay-sur-Iton; Francie) – 9. květen 1915 (Carency; Francie)

1x celkové vítězství (1909); 19 etapových prvenství

Další velká postava předválečné scény, která nalezla svoji smrt v zákopech 1. světové války. Faber zemřel, když odtahoval zraněné přátele, v den, kdy se dozvěděl, že se mu narodila dcera. Faber je také prvním jezdcem, který nebyl Francouz (i přes to, že se zde narodil), který vyhrál Tour. Faber reprezentoval Lucembursko.

 

 

Octave Lapize

24. října 1887 (Paříž; Francie) – 14. červenevc 1917 (Toul; Francie)

1x celkové vítězství (1910); 6 etapových prvenství

Památný okamžik. Octave Lapize tlačí kolo na Tourmalet, který byl v roce 1910 poprvé zařazen, a řve na pořadatele, že jsou vrazi. Byl také poslední vítěz, který zemřel v 1. světové válce. Octave Lapize byl za války pilot. 14. července ho sestřelili a zraněním podlehl v nemocnici.

Gustave Garrigou

24. září 1884 (Vabres; Francie) – 28. leden 1963 (Paříž; Francie)

1x celkové vítězství (1911); 8 etapových prvenství

Na 11 let poslední Francouzský vítěz Tour de France se během svých účastí neumístil hůř než na 5. místě.

 

 

 

 

Odile Defraye

14. červenec 1888 (Rumbeke; Belgie) – 21. srpen 1965 (Bierges; Belgie)

1x celkové vítězství (1912); 3 etapová prvenství

První Belgičan, který vyhrál Tour de France. Odstartoval tak Belgickou dominanci na Staré dámě.

 

Philippe Thys

8. říjen 1899 (Andrlecht; Belgie) – 16. leden 1971 (Brusel; Belgie)

3x celkové prvenství (1913, 1914, 1920); 13 etapových vavřínů

První trojnásobný vítěz Tour de France, který mimo jiné vyhrál i Kolem Lombardie 1917.

 

 

 

Firmin Lambot

14. březen 1886 (Florennes; Belgie) – 19. leden 1964 (Borgerhout; Belgie)

2x celkové vítězství (1919, 1922); 6 etapových prvenství

V době jeho druhého triumfu mu bylo 36 let, čímž se stal nejstarším vítězem některé z Grand Tour. Tento primát držel přes 90 let, do roku 2013, kdy na Vueltě triumfoval v 41 letech Chris Horner. I tak je Lambot nejstarším vítězem Tour de France.

 

 

 

Léon Scieur

18. březen 1888 (Florennes; Belgie) – 7. říjen 1969 (Florennes; Belgie)

1x celkové vítězství (1921); 2 etapová prvenství

Tohoto Belgičana přivedl k závodění jeho soused Firmin Lambot, nejstarší vítěz Tour de France.

 

 

 

 

Henri Pélissier

22. leden 1889 (Paříž; Francie) – 1. květen 1935 (Dampierre; Francie)

1x celkové vítězství (1923); 10 etapových prvenství

Po 11 letech se Tour dočkala francouzského vítěze. Pélissier měl také velmi ostré vztahy s šéfem Tour Henri Desgrangem. Svůj život ukončil sebevraždou.

 

 

 

 

Ottavio Bottecchia

1. srpen 1894 (San Martino di Colle Umberto; Itálie) – 14. červen 1927 (Gemona; Itálie)

2x celkové vítězství (1924, 1925); 9 etapových vítězství

První Ital, který vyhrál Tour de France a to hned dvakrát. Ale svůj život končí tragicky. 3. června 1927 se jel projet, pak ho našli na zemi s proraženou lebkou, ale kolo nejeví známky poškození. Navíc u něj leží i kámen. Bottecchia umírá o 11 dní později v nemocnici v Gemoně. Policie za příčinu smrti označila techniku, ale konspirační teorie tvrdí, že si na něj Mussolini najal vraha, kvůli Bottecchiovým názorům.

Lucien Buysse

11. září 1892 (Denize; Belgie) – 3. leden 1980 (Denize; Belgie)

1x celkové vítězství (1926); 5 etapových prvenství

Tour de France je jeho jediným velkým úspěchem v kariéře.

Nicolas Frantz

4. listopad 1899 (Mamer; Lucembursko) – 8. listopad 1985 (Mamer; Lucembursko)

2x celkové vítězství (1927, 1928); 20 etapových prvenství

Lucemburský cyklista, který je zároveň dvanáctinásobný vítěz lucemburského mistrovství v silniční cyklistice.

 

Maurice De Waele

27. prosinec 1896 (Lovendegem; Belgie) – 14. únor 1952 (Maldegem; Belgie)

1x celkové vítězství (1929); 5 etapových prvenství

Další ze závodníků, který jezdil výhradně pouze na Tour de France.

 

 

 

 

André Leducq

27. Únor 1904 (Saint-Ouen; Francie) – 18. červen 1980 (Marseille; Francie)

2x celkové vítězství (1930, 1932); 25 etapových prvenství

André Leducq je s 25 etapami na děleném třetím místě (společně s Markem Cavendishem) v žebříčku nejvíce vyhraných etap na Tour. Lepší jsou pouze Bernard Hinault a Eddy Merckx. Leducq byl vždy velmi živým a akčním člověkem, což se mu stane osudným, když se při potápění utopí.

 

Antonin Magne

15. leden 1904 (Ytrac; Francie) – 8. září 1983 (Arcachon; Francie)

2x celkové vítězství (1931, 1934); 10 etapových prvenství

Magne se po konci své kariéry stane týmovým šéfem a vede například Louisona Bobeta nebo Raymonda Poulidora.

 

 

 

 

Georges Speicher

8. červen 1907 (Paříž; Francie) – 24. leden 1978 (Maisons-Laffitte; Francie)

1x celkové vítězství (1933); 9 etapových prvenství

Speicher se stal prvním mužem, který dokázal vyhrát Tour a mistrovství světa v jeden rok.

 

 

 

Romain Maes

10. srpen 1912 (Zerkegem; Belgie) – 22. únor 1983 (Groot-Bijgaarden; Belgie)

1x celkové vítězství (1935); 4 etapová prvenství

Maes byl jedním z těch, kteří se ve žlutém dresu drželi během celého závodu, od první do poslední etapy.

 

 

 

Sylvére Maes

27. srpen 1909 (Zevekote; Belgie) – 5. prosinec 1966 (Ostend; Blgie)

2x celkové vítězství (1936, 1939); 9 etapových prvenství

Ne není to bratr Romaina Maese. Ani jeho bratranec, strýc, synovec nebo jiný příbuzný. Je to pouhá shoda jmen. Po válce vedl belgický tým na Tour. V roce 1966 prohrál svůj boj s rakovinou. Po něm Tour vyhráli už jen dva Belgičané. Byli jimi Eddy Merckx a Lucien Van Impe.

 

 

Roger Lapébie

16. leden 1911 (Bayonne; Francie) – 12. říjen 1996 (Pessac; Francie)

1x celkové vítězství (1937); 9 etapových prvenství

Vítězství mu spadlo do klína, poté co Sylvére Maes protestně odstoupil z 1. místa závodu, protože pořadatelé pomáhali Lapébiemu k triumfu. Dovolili mu držet se aut v horách a když přijel po útoku na Maese (kterému spadl řetěz) k přejezdu, spustil nádražák závory, aby Maese zbrzdil.

 

 

 

Gino Bartali

18. červenec 1914 (Florencie; Itálie) – 5. květen 2000 (Florencie; Itálie)

2x celkové vítězství (1938, 1948); 12 etapových prvenství

Jedna z největších cyklistických postav vůbec. Gino Bartali také drží rekord Tour de France v největším časovém rozdílu mezi dvěma celkovými triumfy.

 

 

 

 

Jean Robic

10. červen 1921 (Vouziers; Francie) – 6. říjen 1980 (Claye-Souilly; Francie)

1x celkové vítězství (1947); 6 etapových prvenství

Po kariéře se zbortí jeho manželství, zkrachuje i jako majitel kavárny, trpí depresemi a marně hledá práci. Zemře v roce 1980, když se vrací z Tour. Do jeho vozu narazí kamión. Robic je na místě mrtev.

 

 

Fausto Coppi

15. září 1919 (Castellania; Itálie) – 2. ledna 1960 (Tortona; Itálie)

2x celkové vítězství (1949; 1952); 9 etapových vavřínů

Coppi mimo Tour exceloval na Giru, kde vyhrál hned 5x. Po konci své kariéry se vrhl na drogy. Na konci roku 1959 dostal malárii. Lékaři ho však léčili na zápal plic, což jeho konec ještě více urychlilo. Zemřel 2. ledna 1960 v nemocnici v Tortoně.

 

 

 

 

Ferdinand Kübler

24. červenec 1919 (Marthalen; Švýcarsko)

1x celkové vítězství (1950); 8 etapových prvenství

Závodil až do 38 let. Dnes, v 95 letech, stále hraje golf. Ve Švýcarsku byl zvolen sportovcem století.

 

 

 

 

 

 

Hugo Koblet

21. březen 1925 (Zürich; Švýcarsko) – 6. listopad 1964 (Egg; Švýcarsko)

1x celkové vítězství (1951); 5 etapových prvenství

Další velký talent. Kobleta ovládly peníze, ženy, drogy a moc. Přestával trénovat a z elegána se stala troska. Jeden listopadový den se řítil se svou Alfou Romeo po silnici a těsně minul strom. Zastavil, vyjel zpět na horu a do stromu vrazil. O 4 dny později zemřel.

Louison Bobet

12. březen 1925 (Saint-Méen-le-Grand; Francie) – 13. březen 1983 (Saint-Méen-le-Grand; Francie)

3x celkové vítězství (1953 – 1955); 11 etapových prvenství

Louison Bobet byl prvním jezdcem, který dokázal vyhrát Tour de France třikrát po sobě. Zemřel na rakovinu v roce 1983.

 

 

 

Roger Walkowiak

2. březen 1927 (Montlucon; Francie)

1x celkové vítězství (1956); 0 etapových prvenství

Jeden z neznámých vítězů, i proto, že nevyhrál žádnou etapu a jeho další tři účasti na Tour de France nedopadly moc dobře.

Jacques Anquetil

8. leden 1934 (Mont-Saint-Aignan; Francie) – 18. listopad 1987 (Rouen; Francie)

5x celkové vítězství (1957, 1961-1964); 16 etapových prvenství

Ale za to jeho nástupce je pojmem dodnes. První muž, který vyhrál 5x Tour de France. Jako první také vyhrál jak Giro, tak Tour a Vueltu. Na kontě má i doubly Giro – Tour (1964) a Tour – Vuelta (1963). Anquetil je zároveň posledním, komu se povedlo vést žlutý dres od první do poslední etapy (1961). Během kariéry bral drogy, které ho dohnaly k panickému strachu ze smrti. Ta si ho nakonec našla v podobě rakoviny žaludku.

 

Charly Gaul

8. prosinec 1932 (Pfaffenthal; Lucembursko) – 6. prosinec 2005 (Lucemburk; Lucembursko)

1x celkové vítězství (1958); 10 etapových prvenství

Anděl hor. Stal se po 30 letech dalším Lucemburčanem, který vyhrál na Tour a také „poslední“ (po něm je ve statistikách uveden ještě Andy Schleck; viz. níže).

 

Federico Bahamontes

9. červenec 1928 (Santo Dominigo-Caudilla; Španělsko)

1x celkové vítězství (1959); 7 etapových prvenství

Bahamontes je prvním Španělem, který usedl na trůn Tour de France. A na dlouhých 14 let i posledním. Federico dokázal hned 7x vyhrát puntíkovaný dres pro nejlepšího vrchaře, což dokázal zopakovat pouze Richarde Virenque. Přezdívalo se mu Orel z Toleda.

 

Gastone Nencini

1. březen 1930 (Barberino di Mugello; Itálie) – 1. únor 1980 (Florencie; Itálie)

1x celkové vítězství (1960); 4 etapová prvenství

Po jeho vítězství získala Itálie jenom tři triumfy z Tour (Gimondi, Pantani a Nibali). Dost špatná bilance pro cyklistickou velmoc.

 

 

 

 

Felice Gimondi

29. září 1942 (Sedrina; Itálie)

1x celkové vítězství (1965); 7 etapových prvenství

Raymond Poulidor se měl konečně dočkat výhry na Tour de France, ale opět mu to nevyšlo. Gimondi ho porazil a Poulidor měl znovu smůlu.

 

Lucien Aimar

28. duben 1941 (Hyéres; Francie)

1x celkové vítězství (1966); 1 etapové prvenství

Lucien Aimar je další z těch, který mimo jednoho vítězství na Tour nic víc nedokázal. Ale v tento rok 1966 mu byl k ruce i samotný Jacques Anquetil, kterému šlo o to, aby nezvítězil Poulidor. Aimar je dnes jeden z organizátorů Tour de France.

 

 

Roger Pingeon

28. srpen 1940 (Hauteville-Lompnes; Vichistická Francie)

1x celkové vítězství (1967); 4 etapová prvenství

Jeho vítězství zastínila tragédie na Mont Ventoux, kde zemřel Tom Simpson na předávkování amfetaminem, společně s užitím alkoholu a přílišnou dehydratací.

 

 

 

 

Jan Janssen

19. květen 1940 (Nootdorp; Nizozemsko)

1x celkové vítězství (1968); 7 etapových prvenství

Jeden ze dvou Holanďanů, kteří dokázali ovládnout Tour de France. Janssen vyhrál o pouhých 55 vteřin před Belgičanem Van Springelem. Opět to měla být Tour pro Raymonda Poulidora, ale toho srazila motorka a on odstoupil. V následujících letech už šanci nedostane, protože na scénu vstupuje největší postava cyklistiky, Eddy Merckx.

 

Eddy Merckx

17. červenec 1945 (Meensel – Kiezegem; Belgie)

5x celkové vítězství (1969, 1970, 1971, 1972, 1974); 34 etapových prvenství

Pokud by jste si vzpomněli na některý z rekordů Tour na 90% by Eddy figuroval na čelních příčkách. Kanibal, jak se mu přezdívalo, byl druhým jezdcem, který dosáhl na 5 triumfů z Tour. Strávil nejvíce dní ve žlutém dresu (96), vyhrál nejvíce etap (34), má druhý nejvyšší počet vyhraných časovek (16), hned dvakrát vyrovnal rekord Charlese Pélissiera v počtu vyhraných etap v jednom roce (1970, 1974 – 8 etap). Hned třikrát získal zelený dres (1969, 1971 a 1972) a povedla se mu věc, kterou nikdo na Tour nezopakoval. V roce 1969 byl tak suverénní, že vyhrál žlutý, zelený i puntíkovaný dres (bílý se ještě neudílel) a to při své první účasti! Když započteme Giro a Vueltu vyhrál celkem 11 Grand Tours (5x Tour, 5x Giro a 1x Vueltu). Hned 3x zaznamenal double Giro – Tour, 1x doble Giro – Vuelta. Celkem vyhrál na Grand Tours 64 etap. A také dosáhl na metu nejvyšší, tzv. Trojkorunu: Vyhrát Giro, Tour a MS v jednom roce. Merckx byl první, kdo to dokázal.

Eddy Merckx exceloval i na kostkách v Roubaix nebo na stoupáních Lutych – Bastonge – Lutych, ale to je už jiná kapitola. Merckx také vytvořil rekord v hodinovce, který vydržel až do roku 2000, kdy ho překonal Chris Bordman. Po konci kariéry vede cyklistickou továrnu, setkal se s papežem Janem Pavlem II., organizuje závod Kolem Kataru. Od Belgického krále Alberta II. obdržel titul barona, je zvolen belgickým sportovcem století a hlavně poráží rakovinu.

Luis Ocaňa

9. červen 1945 (Priego; Španělsko) – 19. květen 1994 (Nogaro; Francie)

1x celkové vítězství (1973), 9 etapových prvenství

„Narušitel“ Merckxovi nadvlády na Tour, kterou vyhrál, když Kanibal na Tour nestartoval. Ocaňa byl na dalších 14 let posledním Španělem, který dovezl žlutý dres až do Paříže. Bohužel i jeho dohnala deprese a nedostatek peněz a tak si sáhnul na život.

Bernard Thévenet

10. leden 1948 (Saint-Julien-de-Civry; Francie)

2x celkové vítězství (1975, 1977); 9 etapových prvenství

Thévenet byl ten, který ukončil vládu Kanibala. Dokázal ho porazit na Tour 1975. Po konci své kariéry se stal členem ASO (společnost, která organizuje Tour, Vueltu, Lutych – Bastogne – Lutych, Paříž – Roubaix, Valonský šíp, Paříž – Nice, Critérium du Dauphiné, Kolem Kataru, Kolem Ománu a mnohé další cyklistické i jiné podniky (Paříž – Dakar)).

 

 

Lucien Van Impe

20. říjen 1946 (Mere; Belgie)

1x celkové vítězství (1976); 9 etapových prvenství

Poslední Belgičan, který dovezl žlutý dres až do Paříže. Van Impe byl především vrchař a dokázal hned 6x vyhrát puntíkovaný dres.

 

 

 

 

Bernard Hinault

14. listopad 1954 (Yffniac; Francie)

5x celkové prvenství (1978, 1979, 1981, 1982, 1985); 28 etapových prvenství

Populární jezevec, který atakoval rekordy stanovené Eddy Merckxem. Hinault vyrovnal Anquetila a Merckxe v počtu celkových vítězství na Tour. Má stejnou bilanci umístění na stupních vítězů jako Kanibal (5 – 1 – 0). Jako Merckx také vyhrál při své premiéře na Tour, strávil 75 dní ve žlutém dresu. Zaznamenal 28 vítězných etap na Tour de France (o toto druhé místo může letos přijít zásluhou Marka Cavendishe, který má 25 vyhraných etap na svém kontě). Vyhrál nejvíce časovek ze všech jezdců (20). Vyhrál hned 10 Grand Tour (5x Tour, 3x Giro, 2x Vuelta), získal 2 doubly Giro – Tour (1982, 1985) a společně s Anquetilem má i double Tour – Vuelta (1978). Na všech třech Grand Tour vyhrál celkem 42 etap.

Dnes ho můžeme spatřit na Tour de France. Ano, je to ten starší pán, který po každé etapě stojí s jezdci na pódiu a pomáhá jim do trikotů. Po jeho triumfu v roce 1985 se už žádný jiný Francouz nedostal na vítězný stupínek na Tour de France.

 

 

Joop Zoetemelk

3. prosinec 1946 (Haag; Nizozemsko)

1x celkové vítězství (1980), 10 etapových prvenství

Druhý Holanďan, který triumfoval na Tour de France. Vyhrál částečně díky odstoupení Bernarda Hinaulta.

 

 

Laurent Fignon

12. srpna 1960 (Paříž; Francie) – 31. srpna 2010 (Paříž; Francie)

2x celkové vítězství (1983, 1984); 9 etapových prvenství

Památný je jeho souboj s Gregem LeMondem v roce 1989, kdy Fignon do poslední časovky vstupoval ve žlutém dresu, ale LeMond ho porazil a dostal se do čela závodu o 8 sekund. Je to nejtěsnější rozdíl mezi prvním a druhým jezdcem v historii závodu. Fignon bohužel v roce 2010 podlehl rakovině.

Greg LeMond

26. červen 1961 (Lakewood; Kalifornie; USA)

3x celkové vítězství (1986, 1989, 1990); 5 etapových prvenství

Když už jsem zmínil památnou časovku z roku 1989, byla to nejrychlejší časovka nad 20 kilometrů v historii Tour de France, když ji LeMond prolétl rychlostí 54,545 km/h.

 

 

 

Greg LeMond se v současnosti věnuje práci pro Eurosport jako komentátor a expert cyklistiky. Zároveň je „jediným“ Američanem, který vyhrál Tour de France (proč si povíme později).

 

 

Stephen Roche

28. listopad 1959 (Dundrum; Irsko)

1x celkové vítězství (1987); 3 etapová prvenství

U tohoto Ira znovu narazíme na Eddyho Merckxe. Tentokrát na jeho trojkorunu (Giro-Tour-MS). Stephen Roche je zatím druhým závodníkem, který dokázal Merckxův čin zopakovat. Je členem cyklistické rodiny a v současnosti můžeme na silnicích spatřit dva jeho příbuzné. Syn Nicolas Roche jezdí v barvách Sky a na letošní Tour de France bude pomáhat Chrisi Froomovi, v předchozích letech byl zase důležitým pomocníkem pro Alberta Contadora. Jeho synovec Dan Martin závodí pro Cannondale – Garmin a dokázal vyhrát Kolem Lombardie nebo Lutych – Bastogne – Lutych.

Pedro Delgado

15. duben 1960 (Segovia; Španělsko)

1x celkové vítězství (1988); 4 etapová prvenství

Řekněme, že Delgado byl předzvěst daleko většího „monstra“, které uchvátilo Tour a dlouho ji drželo. Zpět do roku 1988. Delgadovi byl nalezen probenecid, ale tato látka není tou dobou na seznamu zakázaných látek UCI, proto Delgado může pokračovat. V následujícím roce je rozhodnutý triumf obhájit. Ale hned v úvodní etapě nabírá ztrátu, protože na startovní rampu doráží později, kvůli zdržení při autogramiádě. Celou noc nespí a v týmové časovce na něj musí tým čekat. Po dvou dnech ztrácí 10 minut. V horách mu pomáhá zpátky do čela pořadí jeho domestik Miguel Indurain, nepomáhá to. Delgado končí až 3. se ztřátou 3:34 minuty.

Miguel Indurain

16. červenec 1964 (Villava; Španělsko)

5x celkové vítězství (1991, 1992, 1993, 1994, 1995); 12 etapových prvenství

To „monstrum“ byl právě Delgadův domestik Indurain. Jeho klidový tep byl pouhých 28 tepů za minutu. Vypočítavý vrchař, který soupeře drtil svou brutální silou v časovkách, dokázal Tour, jako „jediný“ vyhrát 5x za sebou. K tomu přidal i dva Doubly Giro – Tour (1992, 1993). Indurain, ale narozdíl od Hinaulta a Merckxe nepřekonával rekordy, držel se zpátky. V horách si hlídal své soupeře. Ty pak rozdrtil v časovce.

 

 

Bjarne Riis

3. duben 1964 (Herning; Dánsko)

1x celkové vítězství (1996); 4 etapová prvenství

Riis prohlásil: „Porazit Induraina, je jako sesadit krále.“ A právě tento dánský vrchař to dokázal. Porazil Induraina. K tomu mu pomohl i jeho mladý domestik Ullrich, který měl po Riisovi převzít žezlo na Tour de France. Po konci své kariéry založil cyklistickou stáj Home-Jack & Jones, pozdější CSC, Saxo Bank a dnes Tinkoff – Saxo, kde do nedávna působil jako sportovní ředitel. Po sporech s majtelem Olegem Tinkoffem a nevýrazných výsledcích týmu musel skončit. Riis je také jediným Dánem, který vyhrál Tour de France.

Jan Ullrich

2. prosinec 1973 (Rostock; NDR)

1x celkové vítězství (1997); 7 etapových prvenství

Produkt NDR, který pobláznil Německo. To se v roce 1997 zamilovalo do cyklistiky a do svého Ullricha. Ovšem i on byl usvědčen z dopingu. Jeho tituly mu zůstaly, ale nebyl puštěn na start Tour de France 2006 a Tour se až do loňska vytratila z německých obrazovek. Ullrich je jediným německým vítězem Tour de France.

Marco Pantani

13. leden 1970 (Cesena; Itálie) – 14. února 2004 (Rimini; Itálie)

1x celkové vítězství (1998); 8x etapových prvenství

Il Pirata byl patrně nejlepší vrchař své doby. Je také zatím posledním jezdcem, který zvládl Double Giro – Tour. Jsou to jeho jediná dvě vítězství. Na Giru měl blízko k triumfu i v roce 1999, ale vedení závodu se nelíbila jeho dominance, a proto patrně zfalšovali jeho vzorky a vyloučili ho ze závodu. Tímto mu podepsali ortel. Pantani začal brát drogy, především kokain a v roce 2004 se předávkoval. Takto zní policejní verze, rodina nicméně tvrdí, že byl zabit najatým vrahem. Nedávno se jeho případ znovu otevřel a je znovu přezkoumáván. I tak je Pantani po dlouhých 34 letech dalším italským vítězem Tour. Italové pak musí čekat dalších 12 let na Vincenza Nibaliho.

Lance Armstrong

18. září 1971 (Plano; Texas; USA)

7x celkové vítězství (1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005); 22 etapových prvenství

Příběh tohoto muže známe všichni dobře. Arogantní jezdec, který se dozvěděl, že má rakovinu varlat s rozsáhlými metastázemi do plic. Pak mu nalezli další dva nádory na mozku, jeden nad centrem zraku, druhý nad centrem koordinace. Doktoři mu údajně dávali jen 2% šanci na přežití. Ale Lance se nevzdal a dokázal se vrátit. Ano, pomáhal si dopingem, ale Ullrich i Riis byli později usvědčeni také z dopingu a nebyli rozhodně jediní. Armstrong v roce 2005 ukončil kariéru, ale vrátil se a v roce 2009 byl 3. za kolegou Contadorem a Andym Schleckem. Další rok už se pouze projížděl v pelotonu, následně ukončil kariéru. Nedávno se otevřeně přiznal k dopingu a všechny jeho úspěchy mu byly sebrány. Ale fakt, že se z téměř jisté smrti dokázal vrátit na vrchol je i tak ohromující.

Floyd Landis a Óscar Pereiro

14. říjen 1975 (Farmesville; Pensilvánie; USA)

1x celkové vítězství (2006); 2 etapová prvenství (1 etapové prvenství)

3. srpen 1977 (Mos; Španělsko)

1x celkové vítězství; 1 etapové prvenství

Na trase vyhrál Floyd Landis, který byl ovšem usvědčen z dopingu a Pereirovi spadl žlutý dres do klína. On ho však odmítl přijmout, protože za vítěze Tour stále považuje Landise. Slavný je i Pereirův návrat do celkového pořadí. V jedné nezajímavé etapě, před kterou měl obrovskou ztrátu, okolo 30 minut, se vydal do úniku a těch 30 minut smazal, protože líný peloton nechtěl spolupracovat.

ALBERTO CONTADOR

6. prosinec 1982 (Pinto; Španělsko)

3x celkové vítězství (2007, 2009, 2010); 3 etapová prvenství

První ze stále aktivních cyklistů, který po vítězném Giru míří na Tour, aby se pokusil o double Giro – Tour. Zásadní byl rok 2010, kdy to byla přetahovaná mezi ním a Andy Schleckem. V momentě kdy Andymu, který jede ve žlutém dresu, padá řetěz  Contador útočí a převléká se do žlutého on. Dres uhájí až do Paříže, ale 24. srpna je oznámeno, že měl pozitivní test na clenbuterol. Kauza se vleče a Contador přestoupil do Saxa k Riisovi. Vyhrává i Giro, ale následně je oznámen verdikt a poslední dva triumfy jsou mu sebrány. (Tour připadá Andymu Schleckovi, Giro Michele Scarponimu). Má roční zákaz, po kterém se vrací vítězstvím na domácí Vueltě. Pak neúspěšně útočil na Frooma na Tour 2013. Na Tour 2014 padá a má „zlomeninu nohy“, ale stojí na startu Vuelty, kterou vyhrává. Jeho další kroky známe.

Carlos Sastre

22. duben 1975 (Leganés; Španělsko)

1x celkové vítězství (2008); 3 etapová prvenství

Domestik hvězd, kterého začal v lídra proměňovat až Bjarne Riis. V roce 2008 se projevil Riisův génius. Poslední horská etapa na Alpe d´Huez. Žlutý dres drží Fränk Schleck, před Cadelem Evansem, Sastre je třetí. Ale po této etapě následovala ještě časovka a Riis přemýšlí. Schleck je špatný časovkář, Evans je naopak výborný. Proto vymyslí plán. Sastre zaútočí na úpatí Alpe d´Huez, zatímco bratři Schleckové budou Evanse hlídat. Sastre je totiž jediný, kdo má schopnosti na to, udržet Evanse v celkovém pořadí za sebou i po časovce. Jak říká, tak se děje a Sastre je korunován vítězem Tour.

Andy Schleck

10. červen 1985 (Luxembourg; Lucembursko)

1x celkové vítězství (2010); 3 etapová prvenství

I Andymu spadl titul do klína a i on ho odmítnul příjmout. V současnosti, po zdravotních problémech, které ho potkaly na Critériu du Dauphiné 2012, už nezávodí.  Schleck je zároveň od roku 1958 jediným lucemburským vítězem Tour.

Cadel Evans

14. únor 1977 (Katherine; Austrálie)

1x celkové vítězství (2011); 2 etapová prvenství

Pes, který štěká, ale nekouše. To byla charakteristika Cadela Evanse. Na Tour zajížděl do Top 5, ale nevyhrával, proháněl soupeře, ale ti mu nakonec pláchli. Proto pro něj byl rok 2011 ideální. Předposlední etapa byla 42,5 km dlouhá časovka. Evans do ní vstupoval se ztrátou 57 vteřin na Andyho Schlecka, který je stejně špatný časovkář, jako jeho bratr Fränk. To je voda na mlýn Cadela Evanse, který v časovce oba Schlecky rozdrtil a do Paříže přijíždí s náskokem 1:34 minuty. Zároveň je jediným Australanem, který Tour vyhrál.

Bradley Wiggins

28. duben 1980 (Gent; Belgie)

1x celkové vítězství; 2 etapová prvenství

Za 99 let byli v Paříži oslavováni vítězové z Francie, Lucemburska, Belgie, Itálie, Švýcarska, Španělska, Nizozemska, USA, Irska, Dánska, Německa a Austrálie. Ale nikdy z Velké Británie. Ano, ostrované už si jméno na Tour udělali, především díky Tomu Simpsonovi a Marku Cavendishovi. Ale opravdový cyklistický boom propukl až 7. července. Ten den se stoupalo na La Planche des Belles Filles. Na konci etapy je z velkého pelotonu, který rozdrobili jezdci britského týmu SKY, jen čtyřka závodníků. Obhájce prvenství Cadel Evans, Ital Vincenzo Nibali a dva jezdci týmu SKY. Jeden z Keni, druhý z Belgie, ale oba mají britské občanství a díky nim se do cyklistického šílenství ponořila celá Velká Británie. Jsou jimi Chris Froome, který si dojel pro vítězství v etapě a Bradley Wiggins. Ten se pro změnu oblékne do žlutého dresu a doveze ho až do Paříže. To už Británie šílí a když k tomu Wiggins s Froomem přidají zlatou a bronzovou medaili z domácí olympiády, rodí se nová cyklistická velmoc. Wiggins je následně pasován do šlechtického stavu. Nyní se připravuje na olympiádu v Riu, kde bude chtít rozšířit svou již tak bohatou sbírku medailí na dráze.

Chris Froome

20. května 1985 (Nairobi; Keňa)

1x celkové vítězství (2013), 4 etapová prvenství

100. ročník Tour de France a bitva mezi Froomem a Contadorem, do které se nakonec vložili i jiní, docela překvapiví jezdci. Závodníci si žlutý dres přehazovali, jako horkou bramboru až do 8. etapy, kdy ho uzmul Chris Froome a už ho nikomu nepůjčil. Riis s Contadorem a jeho dvorním domestikem Romanem Kreuzigrem vymýšleli všemožné taktiky, jak vyzrát na Frooma, ale ten Contadorovi ujížděl na bájných vrcholech Mont Ventoux nebo Alpe d´Huez. Byla to skvostná oslava 100. ročníku Tour. Contador nakonec spadl až na 4. příčku, když se přes něj dokázali dostat objev Tour a nejlepší jezdec do 25 let Nairo Quintana a španělský matador Joaquim „Purito“ Rodriguéz. Ale Froome si jel vlastní závod a v Paříži měl na Quintanu 4:20 minuty. Roman Kreuziger dokončil na 5. místě, což je nejlepší český výsledek na Tour de France.

Vincenzo Nibali

14. listopad 1984 (Messina; Itálie)

1x celkové vítězství (2014); 4 etapová prvenství

A obhájce titulu Vincenzo Nibali navrátil italskou vlajku na vrchol Tour de France. To co předvedl, byla prostě dominance, která se za posledních několik let neukázala, ale nebyla to nudná Tour. Britské šílenství pokračovalo. Po vítězstvích Wigginse a Frooma se ve Velké Británii startovalo. Už ve druhé etapě se Nibali zmocnil žlutého trikotu a pouze na jednu etapu ho „propůjčil“ Tony Gallopinovi. První díl Nibaliho dominance přišel už na kostkách Roubaix v páté etapě. Froome spadl a odstoupil, Contador a další favorité se trápili vzadu. Nibali se držel s nejlepšími klasikáři Cancellarou a Saganem, nakonec dojel i před nimi. Na své konkurenty získal přes tři minuty. Dál se už jen vezl a dopřával si vítězství v etapách. 10. etapa na La Planche des Belles Filles, kde ho v roce 2012 porazil klučina z Keni, byla nyní jeho. 13. etapa do Chamrouse, kde byl třetí Leopold König, také Nibali vyhrál. Nakonec vyhrál i poslední horskou etapu na Hautacam. Korunoval to 4. místem v časovce a v cíli měl náskok 7:39 na druhého Jeana-Christopha Pérauda.

Kdo zvítězí letos? Bude to Contador? Froome? Nibali? Quintana? Nebo se po třiceti letech dočkáme francouzského vítěze Pinota, Bardeta, Pérauda?