„Byla to zábava“, těmito slovy začínal otevřený dopis, který vystavil Michael Rogers na svém Twitteru, v němž informoval o ukončení své profesionální kariéry.
Šestatřicetiletý australský cyklista měl v minulosti problémy se srdeční arytmií a ta jej v letošní sezóně nepustila na start Tour Down Under. Do Dubai Tour sice nastoupil, ale již ve třetí etapě byl nucen peloton opustit.
„Reprezentoval jsem Austrálii na OH“
Ano i takové pocty se mu dostalo, ale pojďme se na to podívat od začátku.
S cyklistikou začínal na dráze, kde se v roce 1997 stal juniorským mistrem světa a to jak v bodovacím závodě, tak i ve stíhačce družstev. Později na Hrách Commonwealthu si připsal další cenné vítězství a to v disciplíně zvané scratch.
V roce 1999 si zkusil v kategorii do 23 let časovku a vedl si více než dobře, vždyť skončil na druhém místě, za Španělem José Ivánem Gutiérrezem. O rok později si pohoršil, neboť se musel sklonit před ještě výjimečnějšími časovkáři, jakými bezesporu Jevgenij Pertov a Fabian Cancellara byli. První obrovské medaile ze závodu elitní kategorie v jízdě proti chronometru se dočkal již v roce 2003 v kanadském Hamiltonu. Sice se na trati musel sklonit před Davidem Millarem, ale ten byl později diskvalifikován pro použití zakázaných látek. První zlato tedy bylo na světě. V následujícím roce se konalo mistrovství v italské Veroně a tam to již Rogers znal a dokázal jako první obhájit titul. Za rok v Madridu si užil stupně nejvyššího potřetí.
V roce 2004 poprvé reprezentoval svoji zemi pod pěti kruhy. Ač v závodě předvedl své schopnosti, tak na lepší než 4. místo to nestačilo. Ovšem tehdy zlatému Tyleru Hamiltonovi byl prokázán doping a v roce 2011 byl zbaven medaile. Celé pořadí se tedy změnilo a Rogers se posunul na bronzový stupínek. Medaile stejné hodnoty mu byla předána v září 2015.
V dalším olympijském cyklu zkusil jak závod s hromadným startem, tak i časovku. Lépe pro Australana dopadla prvně uvedená disciplína, kde skončil pátý. V jízdě proti chronometru byl až osmý.
Na OH v Londýně patřil rovněž mezi favority na vítězství, ale to si nenechali ujít domácí borci Bradley Wiggins a Chris Froome, mezi které se vklínil Tony Martin. Rogers skončil ve svém posledním olympijském závodě na šesté příčce.
„Vyhrál jsem etapy na Tour de France a Giro d’Italia.“
Svoji pouť profesionální cyklistikou začal Michael Rogers ve stáji Mapei–Quick-Step, kde nejprve trénoval jako amatérský závodník a v roce 2001 zde podepsal i profismlouvu. V roce 2003 díky tomu vyhrál jak závod kolem Německa, tak i Route du Sud a dokonce i závod okolo Belgie. V roce 2005 byl druhý na závodě kolem Švýcarska a ihned následující rok se stěhoval do stáje Jana Ullricha, T-Mobile teamu. Díky tomu se zúčastnil i Tour de France, kde skončil na skvělém 9. místě.
Ač měl být vtažen do dopingové aféry nazvané Operación Puerto, tak nakonec zůstal v týmu, který převzal Američan Bob Stapleton a který změnil název na Team High Road. V týmu zůstal Rogers až do roku 2010. Dokázal v jeho dresu vyhrát jak týmovou časovku na Giru (2009), tak i závod okolo Kalifornie (2010).
Následující dva roky prožil Rogers po boku Bradleye Wigginse a vycházející hvězdy Chrise Frooma. Svému lídrovi Wigginsovi pomáhal vyhrát v roce 2012 i Tour de France. Sám na Staré dámě skončil na třiadvacáté pozici.
V roce 2013 byl už jako člen stáje Tinkoff-Saxo testován na Klenbuterol. Ačkoliv Japonský pohár vyhrál, tak byl diskvalifikován. Přesto nakonec za svůj prohřešek nebyl potrestán, neboť se zjistilo, že se mu látka mohla dostat do těla z kontaminovaného masa z Číny. U stáje ruského podnikatele Olega Tiňkova se dočkal na Grand Tour svých největších úspěchů v podobě etapových vavřínů. V roce 2014 se zúčastnil jak Gira, tak i Tour. Nejprve v 11. etapě Gira dokázal ujet všem z pelotonu a dlouhým únikem zvítězit. Výhra mu vlila do žil nový impuls, který vypustil ve 20. etapě, jejíž dojezd byl na legendární Monte Zoncolan. I zde přemohl všechny své protivníky. Za další 2 měsíce ukázal jak si dokáže poradit s kopci v Pyrenejích a vyhrál královskou horskou etapu s dojezdem do Bagnères-de-Luchon.
Cyklistickému světu a nám tak nezbývá než popřát hodně zdraví v cyklistickém důchodu.
