Poslední demokratická etapa Vuelty. I takhle by se zkouška číslo devatenáct dala vnímat. Ve stoupavém a technicky náročném dojezdu za řekou Tajo může krom absolutní kvality vyhrát také chytrost a odvaha.
1420 metrů jediné vrchařské prémie, „trojky“ Alto de la Paramera (12 km, 2,5 %). Mezi 115. a 95. kilometrem od cíle vítr do zad. Jinak by to měl být tranzit klidu, v němž unavené uprchlíky bude nahánět hladová polovina stájí, ve kterých si zatím nemohli připít s vítězem etapy. Jen Geoffrey Bouchard možná bude lehce nervózní. Dítě aprílu a senzační vládce puntíků si také v den, který řečí pojišťoven přitahuje více nehod s menšími škodami, poctivě přelepí druhou ze svých třináctek…
Budou-li platit předpoklady, důležité věci se začnou dít až v Toledu. Hlavní město Kastilie-La Mancha a neoficiální metropole milovníků marcipánu naladí 7 kilometrů od cíle 600 metry o průměru 6 %. Dalším důležitým bodem bude přejezd mostu pojmenovaného podle slavného toledského rodáka, astronoma Az-Zarkálího. Za ním se po kruhovém objezdu cesta zúží a pod historickou dominantou hradu a zámku Alcázar začnou cyklisté závěrečný výšlap s příchutí kostek, zpestřený na metě pouhých 200 metrů efektní kličkou cílové Calle de la Union.
Včera dojeli mezi 119. a 121. místem. Ale tady jim může patřit pódium. Poslední bezvýherní prokontinentální stájí zůstává Caja Rural a Aranburu ani Aberasturi podobným dojezdem nepohrdnou. Naopak pro vlky Quick Stepu jako by nebylo dost jednotlivých ovcí. Není třeba říkat, že tohle je poslední realistická šance Zdeňka Štybara předtím, než se začne koncentrovat na docela jiný závod.
Sam Bennett je největším papírovým favoritem, nicméně bude potřebovat dobrou pozici, z níž se ho všichni ostatní pokusí vychýlit. V souboji s entropií se i on stává lehkým outsiderem. À propos: Enrico Battaglin. Zavile mlčící spurter a klasikář (zatím nedojel lépe než 74.) dostane také ještě jednu příležitost se nejen zúčastnit.
Devatenáctá etapa Vuelty 2019 začíná ve 13:34.
Toledo.
Toto město je rodiště jednoho bývalého závodníka, říkalo se mu orel z Toleda a jmenoval se
asi Fedrico Bohamontes. Proč jste ho nevzpomněli. U nás se tak říkalo Pavlu Doleželovi.
Vím že to je moc dávno, nejsem si jist ale možná jezdil i s Edy Merksem.