Tým BMC obhájil titul mistrů světa v týmové časovce a mohl se tak po roce znovu radovat.
První kvalitní čas stanovil tým LottoNL-Jumbo, i přes to, že se k zemi poroučel jejich kvalitní časovkář Jos Van Emden. Ovšem to bohužel nebyl poslední pád. Michael Valgren se neudržel na kole a dopadl tvrdě na zem, přičemž o něj zavadil i Michael Rogers a oba se ocitli v příkopu. Jelikož po pádu zůstal tým Tinkoff-Saxo ve třech, musel na oba jezdce čekat (v cíli se počítal čas čtvrtého jezdce). Tým se nakonec dostal do cíle na posledním místě. Nejhůře z pádu vyšel Michael Valgren, který dojížděl v krví nasáklém dresu.
Pak do cíle dojel tým Toma Dumoulina, Giant-Alpecin. Zařadil se na první místo, ale ani to na vítězství nemohlo stačit. A tak to byl souboj BMC, Movistaru, Etixxu a Oricy. Z těchto čtyř týmů se nám souboj rozdělil na boj o prvenství a na boj o bronz. Na prvním místě bylo virtuálně BMC, přibližně dvanáct vteřin před Etixxem. Australská Orica, byla v tuto chvíli ještě stále na třetím místě. Poté dojel Movistar do cíle. Posunul se do čela, avšak ne na moc dlouho. Hned poté dorazil do cíle Etixx a vystřídal Movistar ve vedení. Když se do cíle dostala Orica, bylo jasné, že poprvé v historii mistrovství světa, bude tento tým bez medaile. Naopak když se v cílové rovince objevilo BMC, bylo jasné, kdo bude mistrem světa. BMC porazilo Etixx o jedenáct vteřin a třetí Movistar o třicet vteřin.
