Vybrali jsme 24 momentů uplynulé sezóny a ty vám budeme od prvního prosince až po Štědrý den vždy ve dvě hodiny odpoledne zveřejňovat. Můžete to brát jako cyklistický adventní kalendář.
Pro závodníky, kteří neabsolvují Vueltu, se každoročně pořádají dvě kanadské WorldTour klasiky – Grand Prix de Québec a Grand Prix de Montréal. Tyto klasiky se jezdí s jednodenní pauzou mezi sebou a jen dvakrát v historii se stalo, že by někdo vyhrál obě dvě ve stejný rok. Poprvé v roce 2014 se to povedlo Simonu Gerransovi. Podruhé se to stalo letos a opět u toho byl Australan.
Michaelu Matthewsovi letošní sezóna nevycházela právě podle představ. Úvodní klasiky se mu příliš nevyvedly a dostal se pouze jednou do první desítky, když obsadil sedmé místo na Milán-Sanremo. Překvapením pak bylo páté místo z Valonského šípu. Vyhrál sice etapu na závodě Kolem Romandie, ale na Tour de France musel odstoupit již po čtvrté etapě. Na Binck Bank Tour se mu podařilo vyhrát etapu, ale australský závodník si určitě od sezóny sliboval více.
Chuť si chtěl alespoň částečně spravit v Kanadě.
Na GP de Québec byl jasným lídrem týmu. Na začátku dne se vytvořil únik Rob Britton (Rally Cycling), Bruno Langlois a Alex Cataford (oba Team Canada), Guy Sagiv (Israel Cycling Academy) a Nicolas Dougall (Dimension Data). Závod se jel na okruzích, které měřily zhruba třináct kilometrů. Tři okruhy před cílem byl již náskok úniku minimální. Britton a Sagiv se svými nástupy ještě pokusili vykřesat jiskru naděje, ale byli dojeti o chvíli později než zbytek úniku.
Zezadu mezitím nastoupil Peter Kennaugh. Do cíle zbývalo stále takřka 20 kilometrů, a tak mu peloton dal prostor. Zdálo se, že Kennaugh na čele zbytečně plýtvá silami, když jeho náskok nikdy nepřekročil 30 sekund. Jenže rodák z ostrova Man se stále držel na čele. Když zbývaly čtyři kilometry, náskok Kennaugha již činil pouhých deset sekund. Jenže za ním spolupráce chvílemi vázla, a tak vjížděl ještě do posledního kilometru osamoceně. Nakonec na čelo najel Roman Kreuziger a Kennaugha dostihl 300 metrů před cílem. Do cíle zbývaly poslední metry, které ale nepříjemně stoupaly. Jako první otevřel spurt Greg Van Avermaet. Jenže na jeho zadním kole číhal Matthews. Australan se před něj vzápětí s přehledem dostal a závod vyhrál.
O dva dny později přišlo na řadu GP de Montréal. Zde se vytvořil takřka kompletně kanadský únik – Hugo Houle (Team Astana), Nigel Ellsay (Rally Cycling), Adam Roberge (Canada) a Charles-Etienne Chretien (Canada). Je doplnil Brit Owain Doull (Sky).
Jenže i tento den je peloton držel na uzdě. Čtyřiatřicet kilometrů před páskou pak nastoupil Matej Mohorič. K němu se přidal Jan Polanc a Gregor Muehlberger. Tato trojice si vedla až překvapivě dobře. Za chvíli se jí podařilo dotáhnout se na původní únik, kterému se následně vzdálila. Jenže poté již musel zapracovat tým Sunweb a čelní trojici dojel.
Další nástupy již byly rychle zlikvidovány, a tak se opět rozhodovalo v hromadném spurtu. Matthews tentokrát nastoupil již více než 200 metrů před cílem. Na druhé straně vozovky však stále odolával Sonny Colbrelli. Matthews se nakonec před Itala dostal na posledních metrech a zvítězil. Zkompletoval tak kanadský double.
